Pravěk útočí lze svým způsobem popsat jako mix Jurského parku, Doctora Who a Ztracených. Příběh začíná u Nicka Cuttera, evolučního zoologa a univerzitního profesora, jehož žena Helen před osmi lety zmizela. Stalo se tak v Údolním lese, kde se nyní údajně pohybuje jakási pravěká příšera. Cutter se navzdory skepsi vydává na místo se svým přítelem Stephenem Hartem a studentem Connorem Templem. Právě tam trojice zjistí, že nejde o žádnou kachnu a že skrze jakousi anomálii skutečně dochází k narušení časové bariéry, kterou do našeho světa pronikají pravěcí tvorové. Nick, Stephen, Connor a zooložka Abby Maitland, která se sama stane svědkyní setkání se skutečnými dinosaury, začnou pracovat pro britské ministerstvo vnitra a postupně se vydávají na místa, kde se objevují další anomálie. Časem zjišťují, že jimi nemusejí procházet pouze živočichové z minulosti, ale také ti z budoucnosti.

Během pěti sérií se objeví přibližně 30 až 40 živočišných druhů. Ve veřejném bazénu se náhle může zjevit mosasaurus, nad golfovým hřištěm poletovat pteranodon, v zábavním parku se prohánět šavlozubý tygr, na dálnici se objevit mamut a v obchodním centru začít řádit raptoři. Za 36 epizod se toho odehraje opravdu hodně. Hlavní roli navíc nehrají pouze pravěká zvířata, ale také lidské sklony zneužívat nově objevený fenomén. Ústřední tým hrdinů, který během pěti sérií projde výraznou proměnou, se musí vypořádat i s teroristickými hrozbami a často se pokouší za každou cenu utajit celou záležitost před veřejností. Anomálie postupně získávají na komplexitě a protagonisté za pochodu zjišťují, že zdánlivě jasně daná pravidla nejsou tak úplně pevná. Občas se dostane i na ekologická témata a poselství týkající se vztahu lidstva k přírodě. Čtvrtá epizoda druhé série například představuje poměrně odpudivou vizi vzdálených potomků lidstva.

Pravěk útočí se většinu času bral poměrně vážně, zároveň však dokázal sklouznout k humoru, zdánlivé sebeuvědomělosti a přece jen i k jisté formě brakovosti. Počítal také s tím, že hlavní hrdinové jsou velmi sečtělí a při střetech s jednotlivými živočichy využívají své znalosti. Svým způsobem tak šlo o vzdělávací pořad, v němž sice hrála prim především akce, to však neznamená, že se divák nemohl dozvědět několik zajímavých informací a seznámit se s tvory, o kterých by se za normálních okolností možná nedozvěděl ani v hodinách přírodopisu či dějepisu.

Digitální efekty nebyly vždy na nejvyšší úrovni, při sledování se nad nimi však dalo snadno přimhouřit oko, takže nepůsobily nijak zvlášť rušivě. Vzhledem ke svým ambicím seriál možná až příliš narážel na produkční limity, snahu tvůrců ovšem rozhodně nešlo přehlédnout. Do jisté míry mohl fungovat jako klasický procedurální seriál, zároveň to ale neznamená, že by se napříč jednotlivými řadami nerozvíjely větší příběhy. Ty dostávaly s každou epizodou další rozměr a postupně prohlubovaly charakteristiku hlavních postav i jejich vzájemné vztahy. Například Connor v podání Andrewa-Lee Pottse prošel od první do páté série výrazným vývojem. Seriál navíc nabídl na svou dobu poměrně výrazné ženské postavy, především Abby v podání Hannah Spearritt. Ústřední tým se neustále proměňoval a některé postavy nevydržely ani jednu celou sérii. Přesto se každá z nich dokázala nějakým způsobem zapsat do paměti, a proto bylo snadné litovat, když některá náhle zmizela ze hry. Seriál se nebál několika výrazných zvratů, současně postupně rozvíjel komplexní pravidla svého světa a pracoval s prvky, jako jsou motýlí efekt či Mandelův efekt.

Plné přijetí sci-fi prvků tvůrcům postupně umožnilo představovat nové technologie. Čtvrtá a pátá série v tomto ohledu do značné míry představují druhou generaci seriálu, a to nejen proto, že tvoří jeden větší příběh rozdělený do dvou částí. Právě závěrečné řady ukazují, jak tvůrci dokázali rozvíjet motivy, se kterými pracovali už od počátku: cestování časem, ovlivňování minulosti a budoucnosti, lidské sklony k vlastní záhubě, ale také úctu k přírodě a planetě Zemi.

Autoři se přitom vyloženě nebránili fabulaci. Pravěké tvory se snažili vyobrazit poměrně realisticky, zároveň je však činili děsivějšími a inteligentnějšími, aby lépe fungovali jako predátorská hrozba. Vědecký přístup se nicméně projevil i při tvorbě budoucích příšer. Budoucí predátor má podle všeho představovat budoucího potomka netopýrů, zatímco megapterani jsou jakousi budoucí vývojovou fází hmyzu. Jedna epizoda se věnuje nebezpečným houbám z budoucnosti, jiná zase obřím broukům. Haines tak své sklony k prehistorii nezapřel ani v tomto sci-fi seriálu, který sází na divoké a nejisté scénáře budoucnosti, jež přesto dokážou působit poměrně mrazivě.

Seriál byl navíc velmi kreativní. Tato vlastnost se projevovala nejen zasazením prehistorických a budoucích tvorů do neobvyklých prostředí, ale také akcí, která z těchto situací vyplývala. O hravosti tvůrců svědčí například sedmá epizoda třetí série. V ní se Dracorex, který uvízl ve středověku a místními obyvateli je považován za draka, dostane do současnosti. Spolu s ním se tam ocitne i rytíř William de Mornay (v podání Tonyho Currana), který se mu okamžitě vydává po krku. Dojde dokonce i na rytířský souboj. V jiné epizodě se majestátní giganotosaurus prohání po letišti, zatímco v závěrečné sérii zamíří do londýnských ulic dokonce i Tyrannosaurus rex. V díle, který se odehrává v roce 1968, navíc řádí velociraptor ve viktoriánském Londýně. Nápadů měli tvůrci dostatek, škoda jen, že se jejich potenciál nepodařilo naplno využít.

Pátá série končí obřím cliffhangerem, který dodnes nedostal rozuzlení. Seriál byl po třetí sérii zrušen kvůli vysokým nákladům na produkci, později se však dočkal obnovení a vzniku čtvrté a páté řady. Po jejich odvysílání byl nicméně zrušen znovu, a to navzdory tomu, že se očividně počítalo s dalšími příběhy. Ani americký spin-off Pravěk: Nový svět nevydržel déle než jednu sérii a nakonec nevyšly ani plány studia Warner Bros., které svého času, v období největší popularity původního seriálu, připravovalo celovečerní adaptaci.

Od konce amerického spin-offu už uplynulo 13 let a o tomto světě je stále poměrně ticho, což je při vzpomínce na původní seriál jistě škoda. Přetrvávající úspěch franšízy Jurský park a jejího pokračování Jurský svět jasně ukazuje, že zájem o dinosaury neutichá. Samotný Pravěk útočí si navíc postupem času vydobyl kultovní postavení. Ani to nejspíš nebude k návratu seriálu stačit, přesto zůstává i téměř dvě desetiletí po své premiéře sympatickou zábavou. Měl sice své nedostatky, zároveň však nabídl celou řadu pozitivních aspektů, díky nimž na něj lze vzpomínat s respektem.