Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Právo podle Lidie Poët | La legge di Lidia Poët | 2023
csfd  imdb
tvůrce: Guido Iuculano, Davide Orsini
režie: Letizia Lamartire, Matteo Rovere
hrají: Matilda De Angelis, Eduardo Scarpetta, Pier Luigi Pasino, Dario Aita

Právo podle Lidie Poët: 1. řada


ikona
krauset
krimilidia poetmatilda de angelisNetflix
Co se stane, když ambiciózní dívce protiprávně odepřete právo věnovat se právu? 

Advokátní komora je tajemná a ženám uzavřená. Alespoň tomu tak bylo v době, kdy se odehrává italský seriál Netflixu Právo podle Lidie Poët, šestidílný italský příspěvek na téma profesního odmítnutí na základě pohlaví. 

Lidia Poët byla italská advokátka a – zprvu z nezbytí – bojovnice za ženská práva. Narodila se v roce 1855 a vystudovala právo v Turíně. Přestože řádně složila všechny zkoušky, komora jí nedovolila pracovat v advokacii s odůvodněním, že pro ženu jde o zcela nevhodné povolání. Přítomnost ženy by v klientech podle dobové senzitivity vzbuzovala nedůvěru a rozpaky, a podkopala tak kredit, jakého se právní řemeslo těšilo. 

A toho vlastně na počátku Lidia využije. Je jedinou právní pomocí, kterou si mohou chudí obvinění dovolit. A tak, přes počáteční nedůvěru, musí vzít zavděk i mladou, čerstvě promovanou ženou. Ukazuje se, že Lidia je plná idealismu, ale i protřelosti. A jako žena omezovaná systémem vidí vzorce a nespravedlnosti, které její mužští kolegové přehlíží, a právě ty pak mnohdy vedou k vyřešení případu. Na chudé a bezbranné totiž často svalí vinu někdo mocnější, bohatý a vlivný pachatel, kalkulující s tím, že si podstrčený obviněný nebude moci dovolit kvalitní právní pomoc. 

Jedna z tváří mezinárodního ženského hnutí Lidia Poët musela na nápravu čekat dlouho. Zatímco první advokátkou ve Francii byla Victorie de Villirouët, a to už v roce 1798 díky revoluci, a v USA to byla Arabella Mansfield v roce 1869, Lidii se dostalo zadostiučinění až v roce 1920, ve věku 65 let, poté, co Itálie povolila ženám držet veřejné úřady. Až tehdy se ocitla opět mezi právníky oficiálně. 

Podobně jako skutečná Lidia, i ta seriálová využívá právní praxe a kanceláře svého bratra k tomu, aby mohla provozovat svou profesi. Občas falšuje listinu, občas jí bratr i přes brblání pomáhá zajistit přístup do oficiálních kruhů nebo zajistí přítomnost policie tam, kde je třeba. Na příkladu jejího bratra je právě velmi dobře vidět, o kolik „systémovější“ je přemýšlení těch, kterým systém neuškodil. Zatímco Lidia vždy zpochybňuje i na první pohled jasné případy, řádný proces pro ni mnoho neznamená, již etablovaní právníci mají tendenci vnímat právní systém jako bezchybný.  

Lidii Poët zvárnila italská herečka Matilda De Angelis, která měla poměrně pamětihodnou úlohu v seriálu Undoing (Mělas to vědět), v němž se před svým zavražděním stihla promenádovat před zraky Nicole Kidman. Hrála též v italském seriálu Leonardo o životě Leonarda da Vinci, jehož druhá sezóna je stejně jako u Práva podle Lidie Poët v produkci.

Eduardo Scarpetta, který má zkušenost s antisystémovostí díky roli dělníka a komunisty Pasquala v Geniální přítelkyni, si i zde zahrál někoho, kdo má blízko k podvratnosti, tentokrát udržuje vazby s anarchistickými kruhy. Jako žurnalista pak pomáhá Lidii v její věci. Nejsem si však jistý, zda je anarchismus třeba vykreslovat tak nelichotivě, jako to činí seriál, jehož zřejmé poselství je to, že starý systém plodí do očí bijící nespravedlnosti. Přestože stát jí očividně křivdí, protisystémoví aktéři jsou tu vykresleni jako problematičtější než stát sám, a to navzdory tomu, že Lidia je vůči nim otevřené mysli.  

Seriál je to epizodický, řešení jednoho případu obvykle vydá na jeden díl. Případy nebývají přespříliš zamotané, ale Lidiina řešení – je vlastně vzhledem k odebrání licence spíše vyšetřovatelkou než právničkou – jsou originální. Klade úhledné pasti, které sklapnou přesně tehdy, kdy mají. 

Jak jsme si od seriálů, které se odehrávají v 19. století, zvykli (ať se jedná o Viktoriánky, The Knick a další), tvůrci divákům dopřejí typické atrakce: skvostně zařízený nevěstinec, dekadentní večírky, okultní seance, kuřačky opia. 

Lidia Poët se řadí mezi další detektivní či krimi dobové seriály, které volí ženskou hrdinku (Enola Holmes) nebo na okraj – společnosti i příběhu – vytlačenou skupinu (Irregulars). Obě zmíněná díla tedy navazují na Sherlocka Holmese. Na rozdíl od nich je Lidia výrazně chytřejší a zdařilejší. A nevidím důvod, proč by neměla obdržet licenci alespoň na vaše obrazovky. 

---

Autor: Tomáš Krause

Foto: Netflix

 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar6/10

krauset

Svěží detektivka odehrávající se v kulisách Turína 19. století, ozvláštněna tím, že ústřední hrdinka musí bojovat proti advokátní komoře, zatímco se sama věnuje detektivní práci a advokacii.


Hodnocení čtenářů

  • avatar6/10

    acheron

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace