V každém člověku je dobro i zlo. Nová britská minisérie z pera tvůrce Sherlocka, Draculy a Doctora Who to dokazuje na postavách kněze z maloměsta a vraha odsouzeného k trestu smrti. A taky ten původní název Inside Man hned dává díky této myšlence a příběhu obou mužů větěí smysl. Je tahle čtyřhodinová historka z produkce BBC a Netflixu podobně rozpolcená, jako její (anti)hrdinové? 

Naštěstí ne. Steven Moffat je osvědčený scenárista a tenhle seriál naštěstí napsal úplně sám, takže na žádné nepochopitelné drogové jízdy, kterým nemůže roozumět ani on, ani jeho parťák Mark Gatiss, natož pak divaci, se tu v závěrečném díle naštěstí nekonají a přestože je Moffat ve vymýšlení zápletek poměrně megaloman, tady se díkybohů krotí. (Ano, Moffa mám přes to všechno rád a tady mě nezklamal.) Dokonce jsem byl příjemně překvapen zjištěním, že tohle na první pohled a první plán vážné drama, je prošpikováno poměrně velkým množstvím skvěle fungujícího černého humoru. Takže ne, nemusíte se bát, že by vás tenhle seriál hodil do deprese.

Hlavními hereckými hvězdami tu jsou David Tennant a Stanley Tucci. První z nich hraje faráře, kterému se dostane do rukou fleška s ne úplně bohulibým obsahem. To odstartuje sérií události,které se zástupci Boha pomalu vymykají z rukou. Žena, kterou pro jistotu uvězní ve svém sklepě, je jen jedním z problémů, ovšem tím nejpodstatnějším. Učitelka doučující otcova syna matematiku, jednak rozhodně není tak svatá, jak vypadá, a jednak má sestru. A ta má podezření, že se jí něco stalo. Právě díky ní se příběh duchovního začne prolínat s linkou nadmíru sympatického vraha, který usekl hlavu své ženě a teď ve vězení čeká, až mu ji tam taky... totiž až ho usmaží. Ale protože je zároveň vzdělaným a chytrým profesorem kriminologie, ve vězení ho navštěvuje spousta klientů, kteří ho prosí o pomoc. Vlastně je to takový detektiv amatér s hlubokou znalostí psychologie. A právě za ním přijde reportérka, která se zajímá o případ zmizelé ženy. Duchovní se mezitím snaží konat dobro, aby se ďábelský flash disk nedostal do nepovolaných rukou (kterých je mnoho) a hlavně aby všichni z těch všech událostí vyšli pokud možno bez úhony. Jenže, jak už to tak bývá, trochu se mu to vymkne. Matikářka mezitím, místo toho, aby ze sklepa prostě odešla (nebo se o to aspoň pokusila), začne spřádat svůj vlastní jakžktakž plán.... 

Ano, v seriálu se vyskytují postavy, které se chovají docela hloupě, ale to rozhodně neplatí o Tucciho vrahovi, ten si o sympatie diváků přímo říká. Ať už černohumornými filozofickými hovory, které vede se svým sousedem z vedlejší cely, nebo tím, jak suše hovoří o tom, jak a proč vlastně svou ženu zabil. A zároveň je to fakt chlápek na svém místě. A tím místem možná není tak docela vězení, i když je v něm samozřejmě naprosto oprávněně. Tennantův farář Harry pak stojí přesně na pomezí prvotřídních psychopatů, které Tennant tak často hraje, a kladných hrdinů, které Tennant tak často hraje a který na svém místě možná tak úplně není (ale tohle nechť si každý divák opravdu zpracuje sám). V tomhle směru tedy k nějakému zklamání opravdu dojít nemohlo. 

Nejenom ironickými dialogy dvou vězňů ovšem živ je divák. Kdo v životě viděl alespoň jednu britskou minisérii (a detektivní obzvlášť, samozřejmě), tak dobře ví, že takovéto seriály bývají vystavěny na špičkových dialozích a pomalejším tempu. A dialogy tady skutečně špičkové jsou. Čtyři hodiny pak utečou jako voda, aniž by divák nějak remcal nad tím. že by se dalo prostříhat tohle a támhleto. Ne, pocit zbytečného natahování mi tady skutečně na mysl nepřišel, čtyři hodiny jsou přesně akorát a tolik, kolik Moffat na tenhle potřebuje. Zároveň je ale chytrý scénář také velmi chytře a sympatický přepálený, tentokrát ovšem v mezích normálnosti a tak, že výsledek je díky tomu ještě sympatičtější, protože průměrný divák rychle odhalí, kam to všechno směřuje (což jistě byla součást plánu). Kromě scénáře a výkonů skvělých herců vše dopředu táhne také výtečná režie dalšího prověřeného Moffatova parťáka ve zločinu, Paula MacGuigana (Sherlock, Dracula, Carnival Row - ten sice od Moffata není, ale zato bude brzy vysílat druhou řadu).

Kam seriál vůbec žánrově zařadit? Inu, není to tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Psychologická detektiva to zcela určitě je, ale o nějaké to detektivkování tam zas tak úplně nejde a na psychologickou depresi, jak už jsem prozradil výše, je to zase moc veselé. Takže prostě a jednoduše velmi povedený a zatraceně funkční žánrový mix, a navíc velmi citlivě namíchaný tak, aby nepřetekl na jednu či na druhou stranu, což by mu jistě uškodilo. Tohle ale ten skotský kudrnatý šibal vždycky uměl dobře. Výsledek je pak naprosto parádní, tahle velmi neobvyklá a svým způsobem i velmi originální jízda jistě potěší nejednoho diváka. Potenciální cílová základna zdá se mi docela široká.  

---

Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: Netflix