Jak se přihodí, že seriál napsaný slavným dramatikem postrádá sebemenší dialogickou zručnost? Případovou studií budiž BBC minisérie Přes mrtvoly (Roadkill), kterou napsal David Hare, dramatik a na Oscara nominovaný scenárista Hodin. 

Tento čtyřdílný politický thriller se odehrává ve Spojeném království v nespecifikované, blízké pobrexitové budoucnosti. Ministr Peter Laurence (Hugh Laurie) právě vyhrál svou při o pomluvu, protože novinářka Charmian (Sarah Greene), která informovala o Laurencově tajné korupční cestě do D.C., byla donucena změnit u soudu výpověď. Teď když se ministr očistil, chystá se přesedlat na prestižnější post ve vládě konzervativní premiérky Dawn Ellison (Helen McCrory). Místo slibovaného zahraničí na něj však připadne rezort spravedlnosti. A to pouze několik dní poté, co zjistí, že jeho dcera, o jejíž existenci neměl tušení, sedí ve vězení.

 

Seriál je plný politikaření a různých konspirací, podrazů a zkoušených loajalit. Laurence je zapleten v úplatkářském skandálu, pokusu privatizovat veřejné zdravotnictví a také v podivné nehodě uvnitř bytového komplexu, který jako mladší vlastnil. Do toho se přidávají problémy rodině, se ženou žijí odděleně a nejmladší dcera Lily (Millie Brady) mu nemůže odpustit, že je kvůli jeho veřejnému působení neustále pod drobnohledem médií. 

I přes tolik zápletek není Roadkill schopno vybudovat konflikt. Nedaří se vůbec vysvětlit, v čem přesně vězí. Pochybuji, že lidé mimo Británii vědí dost o NHS a o tom, jak je financovaná, aby dokázali naplno ocenit, jak potenciálně skandální Laurencovo chování je. Jelikož nefunguje konflikt, minisérie se musí až příliš spoléhat na to, že drama vykřešou herci. Případně autonehody, což je klišé, které mělo svoje místo i ve vysoké literatuře, ale spíš v 60. letech. Paralelní autonehody jsou pak cosi, co by přišlo přitažené za vlasy i nejedné telenovele. 

Hugh Laurie, jeden z mých vůbec nejoblíbenějších herců, je v zásadě jediný důvod, proč si Přes mrtvoly pustit. Ale nečekejte, že by se přiblížil standardům ve Veep, kde hrál typově podobného, ale mnohem zajímavějšího politika. Lauriemu sekundují zejména tři herečky, dvojice z Penny Dreadful, Helen McCrory a Sarah Greene, a Millie Brady, ono pařížské rozptýlení Beth před kláním s Borgovem v Dámském gambitu.  

 

Líbí se mi, že Přes mrtvoly ukazuje politický vzestup jako nenápadné vyhýbání se konfrontacím. Žádné dramatické uzlové body kariéry pro životopisce, žádné strhující projevy v parlamentu, žádná velká gesta. Nicméně to je příliš málo a příliš pozdě. A přitom seriál skýtá potenciál, který je mimo hlavní korupční zápletku: vystavět drama kolem sporu o reformu věznic, aktuální to problém, který nabízí jasný konflikt zločinu a trestu, empatie vůči vězňům vedle strachu z ohrožení zákonů dbající většiny. Úplná politická třaskavina. 

Je k nevíře, že seriál pojednávající o politice, jednom z nejvíce netransparentních prostředí, na jejíž vrchol se nikdy nedostanete bez schopnosti pracovat s polopravdami a zámlkami, odrážet otázky a měnit témata, vůbec nepracuje s podtextem, všechny postavy neustále říkají všechno naplno. Přes mrtvoly je v dialozích opravdu až neuvěřitelně doslovné a nevrstevnaté.

Roadkill je k smrti úmorné jako filibuster, když potřebujete návrh zákona rychle protlačit hlasováním. Možná ty mrtvoly v názvu, přes něž se jde, jsou právě diváci. Ať je to jak chce, tento politický thriller můj hlas rozhodně nedostane.