Fantasy seriálů zaměřených na teen publikum je čím dál více a zejména Netflix se na ně stává menším přeborníkem. Novinka Cursed ovšem vypadala na první pohled zajímavěji než třeba nedávný Dopis pro krále. Jedná se totiž o nové zpracování artušovské legendy, které se rozhodlo vydat poměrně zajímavým směrem. Adaptace knihy Toma Wheelera a comicsového guru Franka Millera (Sin City) se totiž zaměřuje na otázku, jak by to vypadalo, kdyby si mocný meč Excalibur zvolil ještě před králem Artušem za svou držitelku ženu. Netflix pak lákal na jeden ze svých potenciálních hitů léta a jednu ze zásadních novinek, od níž si dost slibuje. Upoutávky dávaly tušit, že zde se opravdu bude cílit hlavně na puberťáky a bude se jednat buď o fajn jednohubku, nebo naprosto blbinu. Bohužel, po úvodních třech epizodách máme silně nakročeno k druhé variantě.

Seriál se tedy zaměřuje na postavu Nimue, jež zde na rozdíl od slavných příběhů není Paní jezera, ale patří mezi sličný lid disponující zvláštními schopnosti. Jenže hlavní hrdinka ovládá po nehodě z dětství také černou magií a ostatními obyvateli vesnice je považována za čarodějku a vyvrhela. Nimue se rozhodne i přes naléhání matky klan sličných opustit. Vesnici ovšem napadnou rudí kněží, kteří ve jménu Boha vraždí všechny magické bytosti. Nimue se pak při útěku dostane do rukou bájný meč moci a má za úkol ho dopravit k legendárnímu kouzelníkovi Merlinovi, který však spíše než magií disponuje velkou zálibou v chlastu. Na její cestě jí pak pomůže mladý rytíř Artuš, do něhož se Nimue zakouká, a dorazí i další známé tváře z legend.

Už vám asi došlo, že tvůrci přebírají slavné příběhy velmi, ale opravdu velmi volně, a berou si je hodně po svém. A to se netýká jen ústřední role Paní jezera, ale také např. vztahů mezi jednotlivými hrdiny. Což by mi vůbec nevadilo, kdyby scénář s těmito změnami uměl šikovně a hravě pracovat. Jenže scénář Prokleté je všechno, jen ne hravý. On je vlastně ve výsledku dost pitomý. K čertu vem, že je to celé teenagersky naivní, s tím člověk i tak nějak počítal. Děj sám o sobě je však zatím dost nezajímavý a nudný, kromě úvodního dílu se zde toho vlastně dosud tolik nestalo a postavy často jen zmateně pobíhají po lese a vedou mezi sebou jalové dialogy. A chovají se přitom dost nelogicky.

Scénář tedy zatím nedokáže artušovské propriety a její variace dostatečně prodávat a ani režie toho příliš nezachraňuje. V některých sekvencích je sice vidět snaha a po vizuální stránce vypadá novinka solidně, Prokleté ovšem chybí nějaký vlastní styl, drajv a větší tah na branku. V akčních sekvencích se sice režie občas nebojí brutality (holt Frank Miller se nezapře), jinak je to ale po trikové a choreografické stránce místy docela bída. Je sice např. hezké, že se tvůrci snaží o moderní akčnější pasáž na jeden záběr. Skutečnost, že se v ní účastníci chovají jak šablonovitě načrtnuté postavy z počítačové hry, jež mají provést jeden jediný úkol a nevšímají si hlavní hrdinky, která se schovává přímo jim před očima, však podobné snahy dost podráží a ukazuje, že režie na podobné sekvence opravdu nemá.

A je to škoda, protože herecké obsazení úplně marné není a např. Merlinův charakter i jeho linka nejsou rozehrány vůbec marně. A jeho představitel Gustaf Skarsgård, jenž se po Flokim z Vikingů evidentně zaměřuje na podivíny mluvící o bozích, je také rozhodně tím nejsilnějším hereckým členem v ansámblu. Katherine Langford z 13 Reasons Why je jako hlavní hrdinka správně sympatická a veterán Peter Mullan záporáckou roli také bez problémů utáhne. Jen ten Artuš v podání Devona Terrella je zatím bohužel jen typickým seriálovým hezounkem bez špetky charismatu.

Tak nějak jsem doufal, že se z Cursed vyklube aspoň guilty pleasure blbina, již si svým zvláštním způsobem užiju. Jenže po třech dílech je to prostě jen blbina zejména pro puberťačky, jež navíc místy vypadá i překvapivě lacině a nemá fanouškům artušovských legend moc co nabídnout. Dějové změny jsou v tomto podání nezajímavé a vlastně moc nevím, proč bych se na seriál měl koukat dál. Což mě mrzí, protože jsem projektu zpočátku dost fandil a Skarsgård s Katherine Langford si kvalitní kousek zaslouží. Tady nám však fantasy pecka, jež by se snad mohla zařadit i po bok Zaklínače, nejspíš nevyroste.