Tři díly za námi a my tvrdíme: První republika je podprůměrný seriál České televize. Zřejmě zíváte, protože adjektivum „podprůměrný“ ve spojení s českou veřejnoprávní televizí je v podstatě už kolorit posledních let. Houby. První republika se nám zatím nelíbí z diametrálně jiných důvodů, než různé unavené projekty Jana Míky, pokračování totalitních seriálů či bravíčková kreatura 4teens a jim podobné. První republika je totiž odvážná, a ačkoliv kopíruje, kde může, alespoň si jí zaručeně nespleteme s Návsí, Náměstíčkem ani s Příkopy.

První republika překvapivě není tuplované Vyprávěj se starými kostýmy. Je to spíše jakýsi pokus propojit historické kouzlo Panství Downton v příběhu podobném Dallasu. Respektive, Arichtevově týmu by se líbilo být českým Downtonem. A líbilo by se mu to tak moc, že v podstatě zkopíroval tři postavy - jejich mimiku, účesy i charaktery. Kuchařka v podání Taťjany Medvecké je celá paní Patmore, služebná Michaely Maurerové jako by z oka vypadla Anně Bates a Jana Štěpánková v roli Hedviky… je jeden z nejzvrácenějších pokusů o parafrázi legendární Maggie Smith. Ta, když se totiž objeví v lokacích Downtonu, otevírá prostor tunám sympatie, nadhledu a britským humorným poznámkám. Když se v První republice objeví na scéně Štěpánková, přichází s ní podivná paruka a pro herečku snad až copyrightová otravnost jejích důchodových rolí. Nepřichází moudrá stará žena. Přichází hloupá stará žena, vedoucí chytrácké řeči. Řekl někdo Ranč U zelené sedmy? Ano, byli jsme to my.

Proč tedy přirovnáváme projekt spíše k Dallasu, nežli k Panství Downton, z něhož si bere inspiraci tematickou i charakterovou? Protože nemá nosný děj. První řada disponuje dvaadvaceti hodinovými díly a to je vskutku objemná stopáž pro vyprávění rozmáchlého příběhu. Po třetím dílu suverénně tvrdíme, že První republika zkrátka takový příběh nemá. Je nám představena větvená rodina Valentových, po první světové válce živořící se svojí tradiční manufakturou. Syn Valenta se vrátil z války, jeho bratr si zatím vzal ženu, kterou kdysi miloval. Tenhle je hodný, tenhle je zlý, téhle je křivděno a támhle ta bůhvíco. Mikropříběhů je zde hromada. První republika však nemá žádný ústřední. Je to snad vyšetřování vraždy rodiny jedné z postav? Nebo snad řešení dluhů starého Valenty po válečných ztrátách? Mnoho je nám naznačeno, na nic není kladen důraz. Rádi bychom si kousali nehty a těšili se na páteční poodkrytí dalších kousků skládačky. Jenomže projekt disponuje pouze těmi kousky a žádnou skládačkou.

Nekonzistence se bohužel objevuje i v dialozích. Respektive se autorům seriálu nedaří najít vhodnou rovnováhu mezi srozumitelnými větami a sto let starou češtinou. A tak se minimálně jednou za epizodu divíme, jak autoři použijí jazykový archaismus a posléze jej smíchají se současnou hovorovou češtinou. Bohužel projekt pozbývá i postav, jimž bychom dané dialogy bezmezně věřili a s nimiž bychom se mohli ztotožnit. Zdejší mónstr klaďas Vladimír je bohužel ňouma a Ján Koleník mu na sympatiích taktéž příliš nepřidává (leč chválíme jeho perfektní češtinu). V podstatě jediným tahounem, jak seriálovým charakterem, tak svým herectvím, je Jan Vlasák v podání otce Valenty. Fakt, že vypadá spíše jako syn Jany Štěpánkové, než jako její manžel, ale chápeme jako ryzí castingový průšvih.

První republika je prostě hloupá jinak. Vizuálem je dokonce velmi slušná (na ten podivný digitální pohled na továrnu z výšky jsme si dokonce vybudovali závislost). Avšak chybí zde základní dějový kámen, který by seriál dokázal definovat a udával mu jasný směr až do pointového finále. Proto je tento projekt spíše Dallasem než Panstvím Downton. K britskému fenoménu mu schází vtip, jasnost, sympatické postavy a motiv. A, co si budeme vyprávět, i tvůrčí talent Juliana Fellowese.

PS: Slovo „defraudant“ už nikdy nebude jako dřív.