ČT každý rok vygeneruje několik seriálů. Kromě obligátních standardních kriminálek (aktuálně např. Oktopus) a nenáročných oddechovek pro celou rodinu (Doktor Martin, Osada aj.) vždy přijde s několika ambicióznějšími tituly, které cílí na náročnější diváky, jimž chce nabídnout dílo dospěle pracující se silnými, komplexními tématy. Možná nejvýraznějším počinem tohoto typu z letošní nabídky jsou Ratolesti, které deset nedělních večerů běžely v prime timu.

Seriál vypráví o na první pohled obyčejné české rodině, jejíž život se v jednu chvíli radikálně promění. Hlavními hrdiny jsou adiktoložka Hana (Aňa Geislerová), její manžel, ředitel gymnázia, Karel (Stanislav Majer), a kriminalista Jiří, Hanin bratr (Matouš Ruml). Byť mají rozdílné pravomoci a často i názory, práce všech tří spočívá v pomoci a řešení problémů lidí kolem nich. Skutečná zkouška jejich charakterů i vzájemných vztahů však přijde v momentu, kdy se ve velkém maléru ocitne Hanin a Karlův syn Honza (Tomas Sean Pšenička), do té doby bezproblémový středoškolák a nadějný cyklistický závodník.

Ratolesti, které mohou koncepcí a hlavně záměrem vzdáleně připomenout např. kultovní The Wire - Špína Baltimoru, jsou kombinací sociologického komentáře s rodinným, kriminálním a okrajově i psychologickým dramatem z dnešního Česka. Showrunnery (a zároveň scenáristy všech epizod) byli Tomáš Feřtek a Matěj Podzimek, kteří před čtyřmi lety přivedli na svět skvělého Ochránce, jehož jsou Ratolesti částečně duchovním nástupcem. Základní koncept je totiž v podstatě totožný. Každá epizoda má své specifické téma (drogy, změna pohlaví, šikana aj.), které je většinou napojené na skutečnou kauzu (např. případ učitelky obviněné z ruské propagandy), zároveň je zde ale od prvního dílu rozvíjen hlavní příběh skupiny ústředních postav. Poněkud mechanicky znějící přístup má hlavní oporu v dostatečně komplexně a barvitě vykresleném světě, v němž se seriál odehrává.

Slovo, které Ratolesti vystihuje možná nejlépe, je veřejnoprávní. Snaha o osvětu je jasně zřetelná na několika úrovních (celkový koncept, v závěru epizod uváděné statistiky atd.). Tvůrci chtějí širší veřejnost co nejsrozumitelněji seznámit s problematikami, o nichž v posledních letech sice může slyšet z mnoha stran, obvykle ale jen rámcově a tedy bez hlubšího kontextu. Právě ten se Feřtek s Podzimkem pokoušeli předložit jak v Ochránci, tak i nyní v Ratolestech. Cíleně konfrontují rozdílné perspektivy a ve společnosti zastoupené osobnostní typy. Navzdory chvályhodné snaze tvůrců o psychologickou hloubku se ale občas postavy dají na základě jejich názorů celkem snadno zařadit do zjednodušujících škatulek typu konzervativec/liberál, rasista/humanista apod. A přestože na vyloženě stereotypní karikaturu tu nenarazíme, nejlepší a nejzajímavější jsou (anti)hrdinové, jejichž morálka a charakter jsou nejméně plakátově ploché a jednoznačně uchopitelné.

S tím pak souvisí, že možná nejlepší je seriál ve chvílích, kdy vybočuje z didaktických a edukačních schémat a vydává se méně tezovitými, konvenčními a předvídatelnými dějovými cestami. Právě ty mu totiž nejvíce dodávají na opravdovosti, poutavosti a působivosti. V každém případě se ale novince z dílny ČT uspokojivě daří pokládat složité společenské otázky a poukazovat na různé systémové nedostatky a mezery státních institucí, které mají na starost péči o děti, sociálně slabé apod. A v neposlední řadě zvládá inscenovat silné a nejednoznačné situace, z nichž mohou vyvstávat těžko řešitelná morální dilemata.

Velká síla Ratolestí nepřekvapivě tkví také v prvotřídním hereckém obsazení, které se znamenitě vydařilo bez ohledu na velikost a význam role (i vyloženě epizodní úlohy mají obvykle trefně zvoleného představitele). Aňa Geislerová výborně ztvárnila další ze svých silných ženských hrdinek srdnatě bojujících s nepřízní osudu (viz např. letošní Karavan). Vesměs stejné pocity vzbuzuje i Stanislav Majer, jenž svému zásadovému a přemýšlivému pedagogovi vtiskl přirozené a naprosto netoxické chlapské charisma. Zdařile uchopené názorové protipóly empaticky založeným manželům představují Milena Steinmasslová coby staromódně smýšlející Karlova matka Ludmila a zejména cynický a mírně šovinistický policajt v podání Matouše Rumla. Ten znovu potvrzuje, že už dávno není jen poloretardovaný teenager Lexa z populárního Comebacku (viz jeho role chladnokrevného vraha v minisérii Devadesátky). Ovšem pravděpodobně nejlepší roli si pro sebe uzmul Tomas Sean Pšenička. Mladá vycházející hvězda s irskými kořeny známá ze seriálu Sex O’Clock nebo filmu Sucho tady dostala svou dosud možná největší hereckou příležitost. Postava Honzy se totiž vzpírá konvencím, které u tohoto typu seriálu obvykle panují. Právě ona je kořením, které Ratolestem dodává svébytnou chuť a je i hlavním důvodem, proč má cenu tenhle titul dokoukat do konce. A Pšenička pro ni byl skvělou castingovou volbou. Jeho vzhled i úsporné herectví k Honzově mrazivé sebevědomosti a pragmatismu pasují výtečně.

Chválu si ale rozhodně zaslouží i Michal Blaško, který zrežíroval všech deset dílů. Výrazný autor oceňovaných filmů (Oběť) i seriálů (Podezření) zde znovu prokazuje zájem o tvorbu civilních, realistických příběhů zpracovávajících problémy dnešní společnosti. Ale především svou vysokou řemeslnou profesionalitu, díky níž precizně fungují konkrétní scény, jednotlivé epizody a i seriál jako celek. Ratolesti jsou téměř nepřetržitou přehlídkou emocionálně vypjatých dialogových výměn – a ty Blaško zvládá bez výjimky bravurně. O jeho talentu a schopnostech nyní už nemůže být pochyb. Můžeme se jen těšit, s čím přijde příště. Stejně jako v případě dua scenáristů. 

---

Autor: Roman Freiberg
Foto: Česká televize