Oblíbená knižní postava drsňáka a samotáře Jacka Reachera z pera Lee Childa se hrané podoby dočkala už díky dvěma filmům s Tomem Cruisem. Fanouškům předlohy ovšem toto zpracování moc radosti neudělalo. První snímek byl sice správně oldschool, jinak však neměl s knihami dle čtenářů nic moc společného a to zejména ve zpracování hlavního charakteru. Ostatně, když dostanete místo obří vazby, jež má od pohledu budit respekt, podstatně menšího Tomíka, ani se jim člověk nemůže moc divit. Stejně jako tomu, že o následující sequel už nebyl prakticky zájem. Tentokrát se tedy Reacher pokusil o reparát na Amazonu, bez Cruise a se snahou tvůrců co nejvíc se přiblížit svým předobrazům. A nutno říct, že se jim to povedlo na jedničku. Nový Reacher totiž potěší nejen znalce knížek, ale také diváky, jimž schází takové ty správně drsné a přímočaré kousky z 80. či 90. let.

Sledujeme tedy bývalého špičkového vojenského vyšetřovatele, který má nejen obří svaly, ale také rychlé mozkové závity. A jako správný vlk samotář se potuluje Spojenými státy bez jakéhokoliv trvalého bydliště či bankovního konta, pouze s dolary po kapsách. A tentokrát ho cesta zavede do zapadlého městečka Margrave. Jenže ještě než stihne ochutnat místní vyhlášený koláč, je zatčen. Noc předtím zde totiž došlo k tajemné vraždě, a tamní policie s ním coby cizincem nakládá jako s hlavním podezřelým. Na stanici pak poznává sličnou policistku Roscoe a upjatého vyšetřovatele z velkoměsta Finlaye. Reacher chce však očistit své jméno a co nejdřív vypadnout pryč. Jenže po zjištění identity zavražděného zjišťuje, že tato šlamastyka pro něj bude zatraceně osobní. A mrtvol v zapadákově navíc začne přibývat.

Reacher pak svou prostou, nenáročnou, ale přesto drsnou atmosférou připomíná snímky typu Kráčející skála či jiná žánrová béčka, v nichž se hlavní drsoň s nikým moc nepáře, charisma mu srší z očí a i záporácké karty jsou zde poměrně snadno rozdané. Atmosféra je navíc i přes thrillerovou atmosféru správně uvolněná, kouzlo zapadákova, jemuž rapidně prořídne počet obyvatel, také dělá svoje a nostalgii po starých seriálových i filmových časech doplňují i správně úderné hlášky či hrátky s klišé. I přesto nám ovšem autoři nepředkládají žádnou jednoduchou zábavu. Naopak, scénář nabízí poměrně složitou zápletku, v níž se hlavní postavy vydávají i po těch sebemenších stopách. Což má sice bohužel i za následek, že zejména v polovině řady je děj malinko roztříštěný a tempo utahané, jinak však zanechává diváka neustále v pozoru a servíruje mu vlastně po všech stránkách poctivou kriminálku.

Že je scénář mnohem rafinovanější, než se na první pohled zdá, dokazuje i skvělá práce s dialogy a s ústřední trojicí postav. Tvůrci si zde hezky hrají nejen se svižnými slovními výměnami, ale také jednotlivými detaily či opakujícími se motivy (pes, zvířecí krmivo, koláč). I díky tomu je Reacher až nečekaně hravou a chytlavou podívanou, která rozhodně není jen o akci a drsném titulním hrdinovi. I když samozřejmě, i tyto atributy zde hrají prim. Alan Ritchson je totiž konečně tím Reacherem, o němž fandové snili a má nejen obří svaly, ale také obří fištrón. Stačí pak jeden oční kontakt s buranem na parkovišti a je jasné, že tenhle borec si dokáže sjednat pořádek kdekoliv a kdykoliv. A Ritchson má sice své jisté herecké mantinely, k jeho charakteru to ovšem skvěle sedí. A má navíc po boku výborné parťáky. 

Willa Fitzgerald je neskutečně roztomilá i od rány a divák se do ní poměrně snadno zabouchne, Malcolm Goodwin je pak správně upjatým a neprůbojným detektivem, jenž se časem zaryje člověku hezky pod kůži. Dohromady se pak jedná o neskutečně sehranou a sympatickou trojici, které prostě musíte držet palce a osobně jsem zrovna tady tak výtečnou chemii hlavních postav fakt nečekal. Když pak navíc ještě dojde na onu zmiňovanou akci, je až nečekaně brutální, plná fatalit a hlavně s každou další epizodou čím dál lepší. Jen bych si příště pro našeho hromotluka přál o něco rovnocennějšího soupeře, aby se v těch nářezově natočených bitkách ještě o něco více zapotil.

Už teď je víceméně jasné, že se Reacher bude počítat mezi největší překvapení seriálové zimy. A naprosto po právu. Reparát knižního borce je totiž správně nostalgickou a přímočarou podívanou, která ovšem se scénářem i hlavním hrdinou pracuje až nečekaně chytře. A do toho servíruje nabušenou akci, skvělé vedlejší postavy i pořádně napínavý příběh. Podle všeobecných reakcí se navíc zdá, že se čtenáři konečně dočkali té důstojné adaptace, o níž snili ještě před Cruisem, a nyní se jí konečně dočkali. Snad tedy druhá řada dorazí co nejdřív.