Dr. House je jen jeden. Respektive byl jen jeden, a navždy jím už také v srdci fanoušků zůstane. Nezdá se vám ale, že je nyní na poli těch opravdu znamenitých seriálů z nemocničního prostředí až podezřele prázdno? Kam se po odchodu Gregoryho slehla po kvalitní doktořině zem? Všechny lukrativní pozemky, zdá se, skoupil Steven Spielberg. A čekal dva roky, než zase televizním divákům naservíruje nefalšovanou seriálovou pecku o personálu v bílých pláštích a jejich pacientech.

Idea nového Red Band Society sice pochází z hlavy tvůrce Alberta Espinosy, Steven se však na pozici jednoho z producentů znamenitě popral s celkovou vizáží výsledného projektu. Nepochybuji tudíž ani na moment o tom, že právě díky Spielbergovu vizionářskému přístupu je z pilotní epizody seriálu solidně našlapaná záležitost, narvaná až po okraj sympatickými postavami, feel-good atmosférou a nadupaným soundtrackem. Ale hezky od začátku...

Na tomto začátku byla nemocnice. Nemocnice, která je za těžké prachy uzpůsobena k tomu, aby v ní mohli dlouhodobě přebývat těžce nemocní pacienti. Protože rakovina v pokročilém stádiu, anorexie, kóma. Nad takovými osudem ztrápenými lidmi potřebuje místní personál neustálý dohled a nemůže je tedy poslat domů s tím, aby si jednou za týden došli na kontrolu. Pětice ústředních mlaďochů má z městského špitálu vlastní olbřímí bejvák. Je ve zdejších sterilizovaných pokojích nuda? Co dělat v posteli, když se čeká na operaci?

Co třeba závody na kolečkových křeslech, buzerace obézní sestřičky nebo alkoholová párty na střeše? O všem důležitém, co se mezi bílými zdmi šustne, diváka zpravuje malý Charlie aka "ten kluk v kómatu". Což znamená, že dojde na všudypřítomný dětský voiceover, provázející dějem. Dobrá zpráva? Tvůrci se naštěstí zbytečně neobtěžují s přemírou kýče, slziček na povel ani křepčícími emocemi. Jak by také mohli, když je jednou z hlavních pacientek oprsklá a namyšlená středoškolská roztleskávačka Kara, která katatonického Charlieho šikanuje, i když se sám nemůže bránit?

Po písničkovém soundtracku se na pultech obchodů jen zaprášíSeriálu tak kraluje střídmě dávkovaný černý humor ruku v ruce s břitkými hláškami přísných doktorů a znuděných (čti umírajících) puberťáků. Svůj scénáristický prostor dále dostane například i romantická vsuvka, napínavé drama jako vystřižené z Dr. House či shakespearovská komedie. A onen nehorázně šmakózní písničkový soundtrack. Celou dobu je hudba v hodnocené úvodní části pekelně fajn, s finišujícími Coldplay si již ale prostě nevydržíte nepodupávat do rytmu. Super nápadem potom je, že každý jeden song bravurně dokresluje nátury účinkujících jednotlivců: popíkové kytáry pro drsňáka, akustika pro rebelku nebo disko pro pařmena. Každá z postav má nejen díky tomuto aspektu co nabídnout, většinu si jich okamžitě oblíbíte.

Pilotní epizody seriálů to v bedně pochopitelně nikdy nemají jednoduché, obzvláště povedou-li se na jedničku s odřenýma ušima. V případě Red Band Society ale myslím můžeme říci, že tu do budoucna není zrovna moc věcí ke zkonění. Čeká nás pravděpodobně lékařská feel-good dramedy podzimu. Stačí netlačit na kýč, zachovat svěží černý humor a nadsázku spolu s vytříbeným soundtrackem, a bude to jízda. Dejte vaší nové pravidelné dávce emocí šanci i vy. Tahle zdrogovaná omladina je pořádně sympatickou sebrankou.