Ricky Gervais už se dá označit za komediálního veterána, jenž stojí nejen za řadou legendárních seriálů typu Kancl, ale také nespočtem památných stand-upů a komediálních vystoupení, v nichž mu není nikdo a nic svaté. Na Netflixu má tento věčný provokatér poměrně volné pole působnosti, díky čemuž zde pravidelně vídáme jeho stand-upy, dostali jsme zde velmi povedenou dramedii Po životě i nějaký ten jeho filmový počin. A jelikož u streamovacího giganta dostane evidentně zelenou opravdu na všechno, rozhodl se nezvykle vkročit do vod animovaného seriálu. Dokáže však se svým stylem uspět i na kresleném poli?

Ihned samozřejmě zapomeňte na to, že by Gervais točil seriál pro dětské publikum. Už první vteřiny vám dají jasně najevo, že zdejší kočičí hrdinové nedisponují zrovna slušným slovníkem a umí se bavit takřka o čemkoliv, kastrací počínaje a hloupostí lidí konče. Zdejší partička koček v čele s lenochem Gusem, drsňákem Fangem, úchylákem Pukem či intelektuálním snobem Poncem (protože jako jediný má domov a milujícího páníčka) tráví většinu dne zevlováním u televize a následným poflakováním v ulicích města, kde sem tam shodí květináč a dělají bordel, protože jsou to zkrátka kočky. Jednoho dne však potkají malé ztracené koťátko, které se chce vrátit domů, a ústřední hrdinové mu slíbí pomoc. A zejména na první pohled cynický a nepřístupný Gus ke koťátku přilne.

Tvůrčí styl Rickyho Gervaise se už dá rozpoznat na první pohled. Je pro něj typický nekorektní, drsný a hodně sprostý humor, kdy mu není nic svaté a dokáže urazit prakticky kohokoliv a udělat si někdy až nemístnou srandu z čehokoliv. Břitký a drsný humor však zároveň umí vždy kombinovat se silným tématem, které zvládá citlivě rozpracovat a dojít ve svých seriálech až k nebývale dojemným momentům. Jeho postavy jsou vždy přepálené, nikdy ovšem nesklouznou do úplné karikatury a zůstávají komplexními figurami z masa a kostí. O podobný přístup se režisér, scenárista a hlavní dabér projektu (samozřejmě si střihnul ústředního Guse) pokouší i tentokrát. Jen to nedrží pohromadě tolik, jak jsme zvyklí.

Každá epizoda se tak skládá zejména z nekorektních průpovídek ústředních hrdinů, kteří v každé epizodě prakticky opakují svou zajetou rutinu. Zároveň se ovšem v seriálu průběžně otevírají dramatičtější témata okolo drsného života koček na ulici, smrti, pomíjivosti (nejen) kočičího života atd. V těchto pasážích se Gervais znovu pokouší hrát i na citlivější notu, již kombinuje s ponurou a často až melancholickou atmosférou, což se mu v některých dílech daří více než solidně. 

V některých epizodách jsou ale sekvence o úmrtí jiných koček či jiných výrazných událostech k humornému celku naroubovány až příliš na sílu, šroubovaně a celkově nejsou epizody tak sevřené a komplexní, jak jsme u Gervaise zvyklí z jiných projektů. Za což může ale také fakt, že při skromné patnáctiminutové stopáži se vyváženost mezi sprostými fóry a dramatičtějším přístupem hledá hodně složitě a tvůrci nemají příliš prostoru k manévrování.

Po stránce humoru se Ricky tradičně utrhl ze řetězu a některé hlášky a dialogové sekvence si jeho fanoušci ihned zamilují. Parádních rýpanců a nekorektní zábavy se tu najde dost, jindy se ale Toulavé kočky promění v až příliš přehnanou přehlídku sprosťáren a nadávek, které už místy působí takřka vynuceně. Je toho zkrátka někdy až moc a nedotažené nekorektní dialogy místy zabíjejí právě snahy o vážnější momenty a ponuřejší atmosféru. Cynický Gus je správně sympatickým hláškařem s patřičným vývojem, zbytek skvadry však tvoří spíše jednorozměrné figurky, u nichž zkrátka není prostor je výrazněji rozpracovat.

Toulavé kočky se rozhodně nebudou řadit mezi nejpamátnější tituly slavného komika, jeho fanoušky ale pořád zvládnou patřičně pobavit. Krátká stopáž, díky níž trvá celá série zhruba hodinu a půl, sice podráží tvůrčí snahy o emotivní sekvence, zároveň se ale díky ní jedná o poctivou animovanou jednohubku, kterou si dají Rickyho fandové jako kulisu k večeři a bez problémů u ní vypnou. Mix sprosťáren a kočičí melancholie ovšem mohl být i tak dotaženější.