Ringer se měl stát hvězdným návratem Sarah Michelle Gellar zpět na televizní obrazovky, a to hned ve dvojroli. Od poslední odvysílané epizody Buffy, přemožitelky upírů uběhlo dlouhých osm let a nejeden fanoušek této půvabné blondýny byl určitě více než zvědav, jak tenhle návrat ke kořenům dopadne. Předně můžu konstatovat, že comeback SMG se vydařil, ale o seriálu samotném bohužel něco podobného napsat nelze.

Premisa nenabízí zhola nic originálního a jednoduše by se vtěsnala do deseti epizod.Bývalá feťačka a striptérka Bridget má svědčit proti nebezpečnému gangsterovi, ale ze strachu o svůj život uteče a požádá o pomoc svou sestru, dvojče Siobhan. Ta se Bridget ujme navzdory veškerým sporům, které spolu v minulosti měly. Při jejich společné vyjížďce na lodi ale Siobhan zmizí a vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu. Bridget se bez váhání chopí příležitosti a ukradne své sestře identitu. Svět, který si vybrala, se ovšem příliš neliší od toho, v němž do teď žila. Musí napravit všechny škody, které po sobě její dvojče zanechalo a zabránit tomu, aby ji dohnal starý život. Jenomže jak se později ukáže, Siobhan není natolik mrtvá, jak se na počátku zdálo. A její plány jsou nevyzpytatelné.

Ringer není ani zdaleka tak chytrý, jak se ještě před jeho uvedením chlubila producentka Gellar. Jak už jste si jistě sami odvodili, premisa nenabízí zhola nic originálního a jednoduše by se vtěsnala do deseti epizod. Mimo to se pyšní snad všemi možnými klišé, na jaké si u krimi-drama seriálu jen vzpomenete. Scénáristický tým nejen že neprokázal příliš tvůrčí fantazie, ale i samotná narace je natolik plytká, že zvraty dokážete jednoduše předvídat dopředu. A když už konečně přijde moment, který vás opravdu překvapí, tvůrci se svým nečekaným triumfem nad divákem nedokáží pracovat a shodí ho buďto patetickou gradací děje nebo zbytečným ulehčováním situace. Jednotlivé klimaxy jsou pak nezvládnuté do takové míry, že je vám v podstatě ukradené, jak bude další epizoda pokračovat. Formálně se seriál zapomněl někde v devadesátých letech a nenabízí nic jiného než prachsprostý standart. Tvůrci se nesnaží nijak experimentovat a laciné střihy i prolínačky jen retardují jakoukoli gradaci. Noirová linie je vytvářena tím nejjednodušším možným způsobem, bez jakéhokoli náznaku invence a čím dál seriál postupuje, tím víc je odsouvána do pozadí. O nějakém napětí se nedá ani mluvit. Obdobně je na tom i melodramatická linie, která je budována především kýčovitými, škrobenými dialogy, nezajímavými flashbacky a nefungující indie pop hudbou.

Jediným světlým bodem seriálu jsou jeho herci. Mrcha Siobhan v podání Sarah Michelle Gellar je sice příliš upjatá a vykalkulovaně chladná a samotná Gellar dost často přehrává, její dvojče Bridget si však dokáže získat divácké sympatie téměř okamžitě. Na rozdíl od silné a dominantní přemožitelky je její nová postava hnána svou slabostí a přirozenou feminitou. Gellar v téhle rovině doslova exceluje, ale na to, aby utáhla celý seriál, to jednoduše nestačí. Zdárně jí sekunduje Ioan Gruffudd, který měl ovšem smůlu na svou postavu. Andrew je nepřirozeně naivní bankéř bez špetky selského rozumu a nebýt Gruffuddova charismatu, nebyla by jeho postava nijak věrohodná. Mnohem hůř je na tom postava Henryho, která je tak tupě napsaná, že Kristofferu Polahovi ani nedovoluje vtisknout jí jakoukoli životnost. Jedinou vedlejší zajímavou postavou je Gemma v podání Tary Summers, jež je ovšem v polovině seriálu kompletně odsunuta stranou. Příjemně se i nadále kouká na přirozené oční stíny Nestora Carbonella, který konečně dostal tolik prostoru, kolik si zaslouží.

A tady už veškerá chvála končí. Takový totiž Ringer je. Naivní, nepřesvědčivý, roztahaný a zatraceně laciný.