Než se v létě vrátí seriál Rod draka, rozhodli se na HBO udělat radost všem fanouškům seriálu Hra o trůny a knih George R. R. Martina tím, že zadaptují první ze tří povídek z knihy Rytíř Sedmi království. Kniha Rytíř Sedmi království se hodně liší od ságy Píseň ledu a ohně i knihy Oheň a krev, která inspirovala seriál Rod draka. Tohle je komornější příběh, kde v centru dění stojí prostý a obyčejný muž, jenž by se chtěl stát čestným rytířem s morálními zásadami. Zapomeňte na epické bitvy a draky, zde vás čeká osobní příběh Duncana Vysokého a jeden rytířský turnaj. Pohodlně se usaďte a pojďte si přečíst naše povětšinou spokojené dojmy z nového seriálu ze světa Hry o trůny!

 Jak to vidí Spooner:

Kvituji, že se tvůrci rozhodli opustit klasicky obří a ambiciózní měřítko Hry o trůny a chtějí nám nabídnout „malý“ příběh z onoho světa, jenž se bude soustředit na postavy. Potud působí Rytíř Sedmi království opravdu osvěžujícím a neokoukaným dojmem. Tvůrci navíc hezky dekonstruují romantizující rytířský žánr, na motivy okolo rytířství a cti se dívají zajímavou optikou a celé je to správně špinavé, drsné a nekompromisní. Atmosférou to pak docela věrně adaptuje první ze série Martinových povídek. Což je paradoxně pro mě jeden z největších problémů – povídky o potulném rytíři Duncanovi a jeho panošovi Eggovi považuji v rámci světa GoT za to vůbec nejslabší, co kdy Martin napsal. A seriálová adaptace tyto dojmy úplně nevylepšila.

Slabé povídce totiž natažení na šest epizod zrovna neprospívá, zejména když příběhu je tu tak na poloviční stopáž (což první série v podstatě dokazuje). I když se tvůrci snaží pracovat na vztazích mezi postavami, atmosféra rytířského turnaje šlape a sem tam dokáží přijít s nějakým tím vtipem, v úvodních třech epizodách je to poměrně natahovaná nuda, která se nikam moc neposouvá. Duncan je navíc pro mě v seriálu ještě nevýraznější a nezajímavější trouba než v knihách, a i když Peter Claffey má jisté charisma, prostě jsem se na jeho postavu nenapojil, a to i přes silný dějový oblouk v druhé polovině. Alespoň že chemie mezi ním a Dexterem Sol Ansellem naštěstí funguje solidně.

Po nudné první polovině ale naštěstí přichází ta druhá, která výsledný dojem výrazně zlepšuje. Konečně se zde začíná příběhově něco dít, začnou se využívat vedlejší postavy, a navíc to má tu správně nekompromisní a dravou atmosféru Hry o trůny, kterou diváci milují. Ve čtvrté epizodě scenáristé hezky uplatní práci s postavami, aby nám v pětce režie naservírovala jeden z nejlepších soubojů ze slavné franšízy a vše následně korunovala sympaticky komorní, ale po stránce postav hezky funkční tečkou. Kdyby však postava Duncana pro mě nebyla tak matná, fungovalo by to na mě rozhodně více. Rytíř Sedmi království se tak po slabém úvodu přece jen zvedl a druhá polovina ze slabé předlohy vytěžila možná i více, než bych čekal. Pořád se ale nejedná o nic víc než o fantasy jednohubku, která po scenáristické či dramaturgické stránce rozhodně není dokonalá, a možná bych byl raději, kdyby nám HBO servírovalo podobné příběhy v podobě filmu než roztahané minisérie. 7/10 

Jak to vidí hroubek:

Obrovská spokojenost. Mám opravdu velkou radost, že se seriál povedl, a je o dost lepší, než jsem si myslel. Největší zásluhu na tom má hlavní tvůrce Ira Parker, který naprosto přesně pochopil, o čem povídky jsou. Parker byl natolik pokorný, že se několikrát setkal s Martinem a nechal si od něho dlouze radit, aby feeling předloh co nejdůstojněji převedl do hrané podoby. Nejvíce je to samozřejmě poznat na samotném scénáři, kde jsou doslova stejné dialogy jako v knize. A když přijde nějaká změna, tak je vždy ku prospěchu prohloubení příběhu nebo charakteru postav. Hlavně je vše prováděno s velkým respektem a pokorou.

HBO opět na seriálu nešetřilo a vše vypadá luxusně. Od technické stránky přes výpravu. Je radost koukat, jak si tvůrci se seriálem vyhráli a dali mu stoprocentní péči ve všech detailech. Jasně, seriál je oproti Hře o trůny nebo Rodu draka o dost komornější, ale i zde se najdou momenty, u kterých jsem si sám pro sebe zakřičel: WAU!!! A turnajové souboje jsou opravdu výborně natočené.

Trošku jsem se bál, jak si ústřední dvojice poradí se svými party, ale i zde mohu konstatovat, že to byla trefa do černého a herci do svých rolí přesně pasují. A totéž platí i pro herce ve vedlejších roličkách – Daniel Ings a Bertie Carvel si kradou každou scénu svým hereckým umem. Peter Claffey je v roli Duncana parádní a skoro dokonale vystihl jeho charakter. Dexter Sol Ansell je výborný od první scény a je velkým mladým talentem. Oba herci mají spolu vynikající chemii a divák si je zamiluje. Rytíř Sedmi království je po příběhové stránce taková „jednohubka“. Ale je to perfektně natočená jednohubka a velmi příjemné překvapení hned na začátku roku. Rozhodně si to dejte. A je jedno, jestli jste viděli Hru o trůny, nebo Rod draka. Potulný rytíř totiž funguje i samostatně. 9/10

Jak to vidí filmfanouch: 

Nedokončená sága Píseň ledu a ohně se v roce 2011 dočkala seriálu Hra o trůny, jednoho z nejoblíbenějších seriálů století. I přes kritiku posledních sérií bez Martinova materiálu diváci svět Západozemí milují dál. Rod draka je další hit a třetí série se pomalu blíží. HBO plánuje šest spin-offů plus film. První novinkou je Rytíř Sedmi království – příběh Dunka a Egga, Martinových nejoblíbenějších postav, zasazený mezi Rod draka a Hru o trůny. Seriál je výrazně komornější. Žádní draci v akci (jen loutky), žádné války o trůn, jen příběh jednoho potulného rytíře na turnaji. Mocenské souboje jsou v pozadí. To ukazuje, jak bohatý tento svět stále je – nemusí se opakovat stejné vzorce, pojme i menší, lidštější dobrodružství plné cti a přátelství.

Peter Claffey (ex-ragbista, 196 cm, Dunk má v knihách kolem 210-215 centimetrů) hraje potulného rytíře přesvědčivě – je statečný, naivní, upřímný, ne moc bystrý, ale s obrovským srdcem. Dexter Sol Ansell jako Egg je skvělý – chytrý, sarkastický, perfektně Dunka doplňuje. Chemie mezi nimi je fantastická, jejich přátelství jim začnete věřit prakticky ihned. Seriál zůstává brutální, ale přidává humor a emoce. Souboje jsou natočené parádně, soundtrack Dana Romera sedí skvěle. Epizody jsou krátké (okolo 30 min), předloha komorní. Dunk z lidu poznává špinavou stránku rytířství, potřebuje Egga, který chápe politiku. První série se zkrátka dostala do dobrých rukou, Dunk a Egg fungují samostatně a ukazují, že i malý příběh může být velký.  8/10

Jak to vidí morbofry: 

Třetí seriál z podmanivého fantasy světa George R. R. Martina na to jde o dost jinak než předchozí Hra o trůny a Rod draka. Místo epického a košatého příběhu s desítkami postav a vzájemně se prolínajících dějových linií tady tentokrát máme v podstatě pravý opak. Rytíř Sedmi království je oproti dvěma zmíněným freskám jednoduchá, skromná oddechovka, rámcově připomínající některé tradičnější fantasy příběhy. Místo komplikovaných zápletek a ještě komplikovanějších hrdinů a antihrdinů tu máme jednoduché vyprávění, téměř na úrovni klasických pohádek. Ostatně už to, že oba hlavní hrdinové, ser Dunk a jeho malý panoš Egg, jsou nezkažení dobráci, je na Martinovy poměry hodně nezvyklé.

Výpravou a hlavně celkovým měřítkem se zdánlivě jedná o chudého příbuzného, dalo by se říct až postradatelnou jednohubku. Nejsou tu (alespoň zatím) žádné obří bitvy („pouze“ parádní rytířské souboje), draci a jiné nadpřirozené prvky či složitý systém vztahů. A i intrik a politikaření, které jsou pro uvedenou franšízu natolik typické (a fandy oblíbené), je tu vlastně minimum. Ale právě v oné „malosti“ a neokázalosti je velká část Rytířova kouzla.

Příběh dvojice skvěle zahraných sympaťáků v prvních dvou epizodách určitě může působit trochu nemastně a neslaně (a prázdně). Počínaje třetí ale nabere velký spád a během čtvrté a páté už má divák, jemuž Západozemí díky předchozím seriálovým hitům učarovalo, pocit, že kouzlo a síla zatraceně drsného, ale zrovna tak fascinujícího kvazi středověkého světa jsou naplno zpět. Děj prostřednictvím chytrých a překvapivých zvratů nabere na obrátkách a všechny do té doby představené významné postavy dojdou adekvátního využití. Přitom se ale stále jedná spíše o (i přese všechnu brutalitu, krutost a špinavost) odpočinkovou feel-good podívanou, která se naštěstí ani nesnaží tvářit, že by měla být další bombastickou ságou z oblíbeného světa.

Další řadě se bránit určitě nebudu. Jen bych byl rád, kdyby se naplno rozjela hned v prvním dílu, a ne až skoro v půlce. I tak ale dávám první řadě silnou sedmičku (epizodám čtyři a pět klidně i devítku). A rádoby vtipná poznámka na závěr: V mém ideálním světě by Rytíře vysílala ČT1 v neděli odpoledne po Otázkách Václava Moravce coby pohádku místo těch (ve většině případů nesnesitelných) studiových inscenací, které veřejnoprávní televize tímto žánrem obvykle označuje. 7/10

 

Autor: Milan Rozšafný, Pavel Hrubeš, Tomáš Bejvl, Roman Freiberg, Tomáš Krause