Samurai Girl mohla být totální guilty pleasure, úlet, u kterého by se každý skvěle bavil. Alespoň název tomu napovídal - zřejmě nejsem sám, kdo očekával praštěnou variaci na béčkové kung-fu filmy. Nakonec je ale všechno jinak. Japonci by při jejím sledování zřejmě skřípali zubama, protože seriál se (místo toho, aby si z nich spíš dělal neškodnou srandu) bere skoro smrtelně vážně. Což je průšvih, protože tu Američané przní snad všechno, co normálního člověka napadne, když uslyší slova jako Japonec nebo samuraj.

Tedy hezky od začátku - žádný z protagonistů (z nichž je 90% šikmookých) zřejmě nikdy v životě nevytáhl paty z Ameriky, takže mladou Asiatku, kterou otec po celý život věznil v bambusovém příbytku, hraje teenagerka s neuvěřitelně americkými móresy a mimikou, navíc samozřejmě mluví plynně anglicky. Angličtinu tu uslyšíte i od zemědělců v japonské divočině, což souvisí s tím, na koho se Samurai Girl zaměřuje - na jednoduchého diváka, který žije v domnění, že za americkými hranicemi už je jen džungle, ve které se požírají lidé a straší tu King Kong. Jak jinak si vysvětlit, že se celá šestidílná minisérie o japonských mýtech odehrává v San Franciscu?

Samurajské děvče Heaven pak samozřejmě jakožto člen velké americké rodiny neřeší jen to, jak se nenechat zabít, ale potýká se i s problémy srdečního rázu. Zkrátka klasická kombinace primitivního dramatu a romantiky... Heaven se stihne celkem rychle dostat do milostného trojúhelníku, rychle si najde nové přátele (kteří se kvůli ní vystěhují z vlastního baráku a z jakýchsi nepochopitelných důvodů se kvůli ní můžou už pár minutách přetrhnout). Ne, Heaven není zas tak zázračné děvče, to jsou jen zázračně natvrdlí scénáristé. Dokážou sice vytvořit celkem napínavé okamžiky, ale dostávají se k nim přes kostrbaté záminky, které pravidelně zazdí opravdu hloupým zvratem. Jako by toho nebylo dost, Samurai Girl skoro nemá konec a do "akčního" finále se musí prosekat tunou balastu, aby pak vyšuměla do ztracena.

Samurai Girl se tak bohužel z nadějně vypadající minisérie změnila na teenagerskou slátaninu, která je hloupá a ještě k tomu se bere neskutečně vážně. Je to trochu smutné, ale tvůrcům se z japonské kultury podařilo uhňácat naivní pohádku na dobrou noc s princeznou a princem v hlavních rolích (princ je mimochodem jednou z mála bílých tváří minisérie, přitom je ze všech protagonistů největším mistrem bojových umění...). Všechno je tu špatně a pokud máte alespoň trochu zájem o asijskou kinematografii, nebo jste prostě a jednoduše minimálně jednou za život viděli film, ve kterém se promluvilo jinak než anglicky, asi ze neubráníte pocitu, že si z vás někdo dělá šoufky. Samurai Girl za ty čtyři hodiny času nestojí. A nezmění to ani celkem vtipný sidekick, ani vnadná děvčata, ani ostří samurajských mečů.