*** Recenzi pro vás napsal uživatel hroubek ***

Znáte ten pocit, kdy vyjdou první trailery na nové seriály, vy na ně koukáte a říkáte si: „tohle je fajn,“ nebo „toto bude nějaká blbost,“ či „tohle je neoriginální klasická oddychovka, kde se během jedné epizody bude řešit jeden případ a kdo je vrah, aby se vše v posledních pěti minutách vyřešilo.“ A jak tak mrkáte, tak najednou najdete trailer, který se tomuto mustru naprosto vymyká a čiší z něj, že to bude něco jiného než na co jsme zvyklí... Tak přesně takové jsou v jejich první řadě Scream Queens.

Tvůrci seriálu v čele s Ryanem Murphym (Glee, American Horror Story) vytvořili vlastní variantu na filmový - a prakticky vzato i seriálový - Vřískot a obohatili ho svěžím parodickým humorem. Vážnost AHS je pryč, tohle je čisté guilty pleasure se vším, co k němu patří. Ve Scream Queens nejde o to někoho vystrašit tak, že mu strachy zhnědnou trenky nebo si v děsuplných momentech ukouše nehty na všech prstech i na nohou. Spíše jim jde o to, abychom se pobavili nad hororovou zápletkou, přepáleným dějem a postavami, a také nad faktem, kolik je v seriálu skrytých odkazů na různé hororové filmy. Což se mi jako divákovi dost líbilo, je to svěží přístup. Tvůrci nemají spoutané ruce, takže si můžou dovolit co chtějí. S úsměvem na rtech nám předhazují různá hororová klišé, aby je v následující scéně shodili; matou nás dialogy a různými odkazy či falešnými očekáváními spojenými s tím, co známe z předchozích hororů. Krásná ukázka hry s divákem.

Hledáte-li hororové guilty pleasure, právě jste jej našliDěj seriálu není nijak komplikovaný a vlastně je pro daný žánr dost běžný. Před dvaceti lety zemřela na párty členka sesterstva Kappa Kappa Tau ve vaně, zatímco ostatní kámošky pařily na hit Waterfall. O dvacet let později si na tuhle smutnou historku nikdo nevzpomene... dokud po kampusu nezačne pobíhat vrah, který je oděný jako maskot školy a za své cíle si vybírá bohatá děcka. Jedná se snad o pomstu? Do toho se místní děkanka rozhodne zničit sesterstvo KKT s její prezidentkou Chanel. Proč? Kdo je vrahem plus jak to skutečně bylo s mrtvou ve vaně? Děj vypadá přeplácaně, ale opak je pravdou. Ze začátku je tu hodně postav, o každé se však dozvíme dostatečně mnoho na to, aby nás bavily a zajímaly. Samozřejmě jsou zde i další podzápletky a příběhy, ty ale nejsou ve výsledku tak důležité a slouží jako situační výplň děje.

Velkým kladem je obsazení, které se povedlo na sto procent, od nejmenšího camea po hlavní role. Emma Roberts si svojí Chanel neskutečně užívá, jelikož má ty nejlepší dialogy, které neustále vyvolávají úsměv na tváři: tak moc jsou trefné. Navíc se jí krásně podařilo skloubit protivnost své postavy, aroganci a rozmazlenost, a zároveň dokázala být jednou z nejzábavnějších postav z celého seriálu a být neustále rajcovní a sexy. Dalším tahounem seriálu je děkanka Munsch, kterou hraje Jamie Lee Curtis. Ta do své role dává vážně hodně a je vidět, že jí tato postava neskutečně sedla. Každá hláška padá tam, kam má, a Curtis si užívá scénář plný hlášek a bojových scén. Další Leu Michele jsem si oblíbil už v Glee. Tady je k nepoznání a to nejen kvůli krčnímu límci, ale hlavně díky morbidním dialogům a přepálenosti jejího „hraní“ (scéna na hřbitově).

Jak už jsem naznačil v úvodu, Scream Queens nejsou primárně hororový seriál. To ovšem neznamená, že si některé hororové scény nemohou vypůjčit odjinud. Jako třeba labyrint z Osvícení, koupelnovou scénu z Psycha, útok motorovou pilou, nahánění v tunelech nebo sekání hlav zahradnickým traktůrkem. Opravdu jsem ocenil, jak si tvůrci vyhráli se smrtí některých postav, jelikož jsou správně brutální a zároveň je to celé místy dost komické a celkově vtipné. Za tuto přepálenost získává seriál nejvíce kladných bodů, protože se přeci jen moc často nevidí scéna, kdy vrah porcuje své oběti za zvuku písničky Everybody od Backstreet Boys. Což mě přivádí k dalšímu bodu, kterým je písničkový soundtrack a jenž se hodně povedl. Písně jsou trefně vybrané.

Největším nedostatkem seriálu je počet dílů. Třináct epizod je prostě moc, jelikož příběh na to - co se zápletky týče - jednoduše nemá. Kvůli roztahanosti se tak musí přidávat jednorázové postavy nebo se vymýšlí zbytečné podzápletky, které nakonec nikam nevedou. Ideální počet by byl o tři díly méně. Seriál by měl lepší tempo a větší tah na bránu. A místy i ta meta-přepálenost je paradoxně na škodu, protože k budování emotivních scén se prostě moc dobře nehodí.

Scream Queens jsou sympaticky přepálenou podívanou, která si libuje v pop-kuluturních narážkách, sebeshazování sebe sama i daného žánru, feminismu, tabuizované homosexuální tématiky i amerických tradic, a je nádhernou ukázkou, jak lze pracovat se subjektivní povrchností a hloupostí individuí či společnosti. Jedná se o zábavný seriál, který dokáže dost dobře pobavit a rozesmát, pokud tedy přistoupíte na hru tvůrců a nečekáte hutnou hororovou podívanou.

P.S. Co se logiky a logických chyb týče, tak to snad ani nemá cenu řešit. Jakýkoliv racionální přístup k seriálu mu ubírá jeho naivní kouzlo.