Sense8: Finále

09:00 | 26.07.2018

Redakce

Jak dopadl očekávaný závěr přehlíženého seriálu sester Wachowských?

* * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * *

Sense8 má na internetu krásná hodnocení a nikdo nikdy nepochyboval o jeho takřka filmových kvalitách. Jen to prostě nebyl takový komerční hit, jak by měl, a jak se alespoň zpočátku čekalo. Netflix si tohoto projektu zpočátku hodně cenil, hlavně protože se mohl chlubit nálepkou od tvůrců Matrixu. Jenže i takovému gigantovi kvůli nízké sledovanosti došly nervy a Sense8 po druhé řadě nekompromisně zrušil. Fanouškovská základna a internet ovšem dali Netflixu jasně najevo, že je potřeba některé otevřené příběhy uzavřít. A proto vznikla finální epizoda, díky níž se můžeme i my se seriálem symbolicky rozloučit.

Lana Wachowski řekla, že tato epizoda a celý seriál je pro fanoušky. A já jí musím dát za pravdu. Fanoušci si to zakončení doslova vybrečeli a zase jednou ukázali sílu internetu. Zde si velkou pochvalu zaslouží Netflix, jenž do toho šel, i přestože dost dobře věděl, že se mu to komerčně nevrátí. A co se týče nás diváků, tak pro nás je to takový malý velký happy end, protože se projektu dostalo důstojného zakončení. A kolik seriálů tohle může říct, že?

A teď konečně k finálnímu dílu. Je mi jasné, že to pro Lanu a její tým nebylo snadné, když Sense8 nedostalo třetí sérii, ale jen jednu velkou dvojí epizodu. Všechny ty plány, které měli, se musely značně přizpůsobit a upravit. A to, na co by byl čas budovat celou řadu, se muselo rychle odbýt během pár minut, nebo to rovnou skončilo na podlaze střižny. Jenže tvůrčí tým to i přes všechna tato úskalí opravdu dokázal. Nezvládli to sice dokonale, přesto odvedli velmi dobrou a uspokojivou práci. Zároveň se v tom ovšem ukazuje i největší nedostatek jejich loučení. Uspěchanost. Je doslova cítit, že tvůrci mají desítky nápadů, ale musí je redukovat. Chtěli rozšířit mytologii kolem homo sensorium, tajnou organizaci, nové spojence a mnoho dalších věcí. Navíc se do děje zapojují snad všechny charaktery, jež v průběhu seriálu měly nějakou výraznější roli. A jak dostat jednu postavu z jednoho konce světa na druhý? Pomocí oslích můstků, zjednodušování, zkratek a taky prostě tím, že to scenáristé chtějí a potřebují. A tohle je fakt ta největší výtka, kterou k závěru mám. Teď se bude už jen chválit.

Co se týče příběhu, tak ten do toho šlape od první minuty. Žádné zbytečné protahování a jde se na věc. Času je málo a je potřeba odvyprávět dost věcí. Děj začíná tam, kde skončil poslední díl. Organizace má Wolfganga, mučí ho a snaží se dostat k jeho skupině. Will a spol. jdou do protiútoku a mají Našeptávače a Jonase. Schyluje se tedy k výměně, ne všechno však jde podle plánu. Protože organizace se tak snadno nevzdá, a ne všichni hrají podle pravidel. Do hry se navíc zapojí i nový hráči s vlastním plánem. Je toho dost, a než se rozkoukáme, tak jsem z Paříže v Itálii, a dostáváme parádní akční scény, honičky a přestřelky. A jak je zvykem, i jedno propojení skrz písničku. Krásný uvolňovací moment před velkou akcí. Víc už prozrazovat nebudu.

Jak už jsme si zvykli, tak televizní kousky se kvalitou a vizuálem čím dál více přibližují k filmové tvorbě. A tady to, stejně jako u předchozích sérií, samozřejmě také platí. Ještě aby ne, když to točí Lana Wachowski. Akční scény mají své hranice, hlavně finanční, ale to je asi tak jediný jejich nedostatek. Civilní momenty vypadají skvěle, a propojovaní scén je zas naprosto luxusně natočené. Celé to vypadá krásně a je radost se na to koukat.

Sense8 mě ve své poslední epizodě hodně bavil. Nebylo to dokonalé, a nebylo to ani bez chyb. Přesto si troufnu tvrdit, že lépe to zakončit asi nešlo. A po dlouhé době mám opravdu upřímnou radost, že scenáristé nepokazili konec seriálu. Samotný závěr vychází z toho, co nám tento kousek celou dobu prezentoval, a je to hezké rozloučení jak se samotným seriálem, tak i s věrnými diváky, kteří se výrazně zasloužili o to, abychom toto finále mohli vůbec vidět. Závěrečné titulky proto patřím všem fanoušků. Buďme za to hodně vděční.

Komentáře

DarkrayCZ Souhlasím s recenzí, jen mi ještě vadila neporazitelnost hlavních postav a některé scény zbytečné, ikdyz působivé a ono stejně by nešlo víc rozvést na tak malém prostoru tu hlavní linku, takže to je jedno.

VŠECHNY KOMENTÁŘE (1)

Verdikt

8/10

Redakce

Vaše hodnocení

Sense8: 2. řada

09:00 | 30.05.2017

Redakce

Druhá řada Sense8 je za námi, jak se s tím popraly sestry Wachovské letos?

* * * Recenzi pro vás sepsal uživatel hroubek * * *

Než začnu s recenzí, tak bych chtěl poděkovat redakčnímu pisálkovi dO_odovi (a jeho pracovní vytíženosti) za to, že mi tuhle recenzi umožnil napsat. Sense8 se pro mě stalo skoro srdcovou záležitostí a s následujícím textem jsem si tak dal velkou práci. Snad se bude líbit.

V první řadě je třeba poděkovat Netflixu za to, že dal tomuto ambicioznímu projektu vůbec šanci. I přes objektivní kvality, které Sense8 má, totiž pořád nejde o úplně mainstreamovou podívanou, jež by se zavděčila každému divákovi. A to hlavně díky jejímu morálnímu poselství a postoji k menšinám, ať už etnickým nebo LGBT komunitě. Netlix projektu každopádně věří a to takovým způsobem, že dokonce zvýšil rozpočet jedné epizody na 9 milionů dolarů (v první řadě to bylo o polovinu méně!) Když si navíc uvědomíte, že v seriálu není žádné velké herecké jméno, je vidět kam ty peníze jdou. Ano, tušíte správně. Na natáčení v reálných lokacích, kterých bylo v první řadě osm a letos je jich už dokonce jedenáct! Prostě masakr.

Největší síla Sense8 kupodivu není ve výborném tématu a příběhu, ale v tvůrcích. Takových tvůrcích, kteří nám dali Matrix, Speed Racera nebo boží Atlas mraků. Sestry Wachowski a J. Michael Straczynski napsali geniální scénář, který je kosmopolitní a neskutečně propracovaný do detailů. Především je ale hodně osobní a emotivní. Promítá se do něj samozřejmě spousta reálných zážitků, které vyčte každý, kdo alespoň trochu sleduje bulvární dění okolo obou sester. Každopádně v okamžiku, kdy se tyto osobní a velmi bolestivé zkušeností spojí s geniálními nápady od Straczynskiho (na přelomu století nakopnul Spider-Mana, doporučuji si přečíst jeho Spider-man: Návrat, protože je regulérně boží), vznikají neuvěřitelně silné scény, jež dohání k slzám svojí pravdivostí. K tomu přidejte geniální soundtrack od Toma Tykwera (spolu s Maxem Richterem nejlepší televizní skladatel), jenž umí s hudbou kouzlit stejně dobře jako i režírovat, a máte učiněný zázrak.

A teď, když máme řemeslo za sebou, se konečně dostanu k tomu, o čem druhá řada Sense8 vlastně je. Na konci první řady Will a ostatní zachránili Riley ze spáru organizace BPO. Mělo to však svou cenu. Našeptávač (ve druhé řadě dostal přezdívku Kanibal) odhalil Willa a neustále ho sleduje. Takže Will musí být zdrogovaný, aby jeho pohledu unikl, a schovává se s Riley po Evropě. Sun je stále ve vězení, ale i tak je pro své bratra velkou hrozbou a on to tak nenechá. Nomi a Amanita se snaží najít program, který by smazal jejich záznamy a ony mohly volně žít. Kala má manžela, krásný domov, dobrou práci, ale přesto má pochyby, že je to až moc dokonalé a myšlenkami je stále u Wolfganga. Wolfgang má problém s mafiánským rozdělováním teritoria v Berlíně. Capheus se stal slavným a lidé po něm chtějí, aby šel do politiky a změnil jejich životy. A Lito s Hernadem a Dany se musí vypořádat s tím, že lidé vědí, že Lito je gay a jeho herecká kariéra je v troskách.

Do toho se tvůrci rozhodli rozšířit mytologii a vysvětlit více o Angelice, Jonasovi a Našeptávači. Hlavně nám však odhalili, že hlavní rdinové nejsou jediní „cítitelé“ a že existuje více clusterů než ten jejich a ne všechny stojí na stejné straně. Boj o přežití zkrátka opět začíná a to znova napříč celým světem. To je však jen nástřel hlavních zápletek. A přestože jsem toho v předchozím odstavci zmínil opravdu mnoho, je důležité si uvědomit, že Sense8 má osm hlavních postav a co se děje jednomu, to se děje všem. Pro mě je to jako osm malých seriálů v jednom.

Po herecké stránce jde opět o parádní práci na všech frontách. Sledujeme převážně soustředěné výkony, které umí dojmout, rozesmát a co je nejdůležitější, donutí nás, diváky, se s postavami sblížit. Čímž bych rád pochválil také scénář, který v tomhle hercům velmi pomáhá. Co se týče epizod ve druhé řadě, ty nejsilnější jsou samozřejmě od Lany Wachowski (Lily se z osobních důvodů na druhé řadě režisérsky nepodílela). Wachowski má neuvěřitelné vizuální vnímání scény, ostatní režiséři (snad s výjimkou Tykwera) se na ni jednoduše nechytají. Celá druhá série je doslova pastva pro oči. Práce se střihem, montáží záběru a propojováním postav napříč světem je úžasná. Zvláště, když je do toho ještě zakomponovaná určitá hudba.

Nejvíce to vynikne při sexuálních scénách, jež jsou prostě geniálně natočené a více než o samotný akt zde jde o fungování oné propojenosti, a to jak fyzické, tak duševní. A dále je to pak vidět u akčních scén, kterých je ve druhé řadě požehnaně. Za zmínku pak stojí především tři, a to protože jsou perfektně natočené a výborně využívají koncept seriálu. Mluvím o záchraně Sun ve druhé epizodě, scéně z restaurace v osmé epizodě a pak úvodní dvacetiminutovce poslední epizody, která jízdou na motorce připomene slavnou scénu z Matrix Reloaded, byť je o dost levnější (ani to jí však neubírá na její efektnosti).

Bohužel i přes všechny své kvality má seriál několik chyb. Nejvíce je to znát na ztrátě tempa v prostředku řady. V této části se hodně řeší mytologie okolo „cítitelů“ a některé z postav přešlapují na místě. Moc nepomáhá ani zapojení nových a staronových vedlejších postav, díky nimž seriál mnohem více nabobtnává. I přesto je Sense8 ve své druhé řadě stále výbornou podívanou, jež nám dává prakticky to samé, co řada první. A já jsem tomu jako divák naprosto propadl a už teď se nemůžu dočkat závěru, který by měl přijít za dva roky a čítat symbolických osm epizod. Za mě v tuto chvíli nejlepší seriál, který jsem letos viděl.

Komentáře

VŠECHNY KOMENTÁŘE (20)

Verdikt

9/10

Redakce

Vaše hodnocení

Sense8: Vánoční speciál

15:00 | 25.12.2016

do_Od

epizoda christmas special netflix recenze sense8

Nadělil Netflix fanouškům Sense8 pod stromeček opravdové vánoční překvápko, nebo jen zbytečný dezert před opravdovým nášupem?

Když loni dorazila na Netflix novinka sester Wachovských Sense8 s Lostovským Naveenem Andrewsem a zápletkou o osmi speciálních nadlidech, kteří jsou vzájemně propojeni a musí prchat před zákeřným týpkem, který je chce zabít / zkoumat, čekal jsem od toho poměrně dost. Převážně jsem doufal, že se z toho vyklube mix sci-fi a thrilleru, ve kterém bude plno Matrixovské akce a v jádru se budou řešit podobně revoluční myšlenky, jako v roce 1999. Modří už samozřejmě vědí, že to celé dopadlo tak trochu jinak. V tomhle případě mi ovšem moje naivita překvapivě neublížila tolik, jako jiným.

Nebudu si hrát na to, že Wachovským rozumím. Osobně žádné transgender lidi neznám, nikdy jsem nic podobného řešit nemusel a upřímně, drtivou většinu roku jsou mi tyhle problémy celkem šumák. Dokážu se ale do lidí vcítit a nedělá mi problém akceptovat fakt, že je někdo jiný. Ať už se to týká jeho víry, nebo jeho sexuality. Sense8 je pak zcela očividně projektem, který tvůrcům jako jsou Wachovští nabízí neskutečnou kreativní svobodu. Nejen, že mohou říct, co mají na srdci. Mohou to ale také i ukázat a přesně tady se dostáváme do bodu, kvůli kterému jsem si seriál tak oblíbil.

Způsob, jakým totiž Wachovští pracují s vyprávěním, je vizuálně extrémně poutavý a zábavný. Vemte si úvod tohoto vánočního speciálu. Žádná slova, jenom padnoucí hudba a sled záběrů, ve kterých přesně pochopíte, co se postavám honí hlavou, kde se zrovna nachází a jak se u toho nejspíš cítí. S klidem říkám, že takhle v závěru roku se rázem jedná o jeden z mých nejoblíbenějších seriálových momentů, a když trochu odbočím, kvůli něčemu podobnému vlastně vznikla před rokem a půl tahle topka. Nicméně celá tahle věc má i svoji odvrácenou stranu.

"Volnost", kterou tvůrci (ačkoliv režijně už projekt vede pouze Lana) disponují, je zároveň i jejich největší slabinou. Pokud byl příběh během 1. řady dávkovaný až příliš pomalu a nesoustředěně, pak vánoční speciál, který si dal za cíl uzavřít několik otevřených konců, tohle ještě posouvá. Skoro by se chtělo říct, že vlastně žádný příběh nemá. Každá z hlavních postav sice na začátku řeší nějaké problémy, v závěru se ale k ničemu definitivnímu nedopracujeme a tak tyhle dvě hodiny smrdí mnohem víc jako zbytečnost, než jako příjemné vánoční překvapení pro několik natěšených fanoušků. Což zamrzí obzvlášť v případě, pokud jste jedním z nich.

Jak už jsem řekl řekl, kouká se na to fakt hezky a pokud vás bavily interakce mezi hlavními postavami v první řadě, určitě vás budou bavit i tady. Kromě toho se dočkáme jedné z nejlíp natočených orgií, jaká se kdy na obrazovkách / plátnech objevila, v tomhle ohledu zkrátka Sense8 nic neztrácí na svém původním kouzlu. Problémem je tedy v zásadě jen to, že zatímco onen dvouhodinový "uzavřený" formát může sedět seriálům, ve kterých hlavní roli hraje příběh a motorem jsou postavy, rozhodně nic nedělá se seriálem, kde hlavní roli mají postavy a motor není.

Jo, je to zvláštní anabáze, Sense8 je ale zvláštní seriál. Nemám problém těšit se na druhou sérii, která dorazí až v květnu příštího roku, protože vím, že 12 hodinových epizod dokáže tohle rozvolněné tempo seriálu zakrýt mnohem líp. Zároveň si ale nedělám iluze, že by mě čekalo něco víc, než ještě hlubší zkoumání mezilidských vztahů na pozadí lehké sci-fi naháněčky s občasnou zastávkou kung-fu. Koneckonců, o tom tenhle seriálový love letter světu celou dobu je a vánoční speciál to jenom potvrzuje. Sice trochu kontraproduktivně, ale na druhou stranu mohlo být hůř. Mnohem hůř.

Komentáře

VŠECHNY KOMENTÁŘE (3)

Verdikt

6/10

do_Od

Vaše hodnocení

Sense8: 1. sezóna

13:00 | 09.06.2015

Davies182

Sourozenci Wachowští dobývají televizi s mysteriózním dramatem s hrdiny z celého světa. Jaké je?

Konečně. Adorovaní tvůrci Matrixu útočí s jejich prvním regulérním TV projektem. Na ambiciózním Sense8 se makalo více než dva roky, přičemž na výsledku je dnes všechna tahle mravenčí prácička na první pohled velice zřetelně vidět. Nový seriál od Netflixu se pyšní parádním a důvtiplným scénářem, je až monumentálně výpravný a dramatická osudovost z něj bila do očí v podstatě už od prvního traileru. Moc jsem si přál, aby tahle recenze byla pozitivní. Nyní si ale společně povíme, co všechno podrazilo slibně vypadající sci-fi zápletce nohy – bohužel. Wachowští měli se Straczynskim nakročeno k mysterióznímu A-čku roku, místo toho ale natočili pomatené guilty-pleasure pro hrstku vyvolených. Budete mezi nimi i vy?

Straczynskiho vypiplanou scénáristickou práci zná nejen v Čechách každý comicsový fanda, kterému není cizí slovo Spider-Man. Právě J. Michael vstříknul před několika lety pavoučímu muži do žil obří injekci adrenalinu, za mořem populární osudové sešity u nás dlouho vydávalo i nakladatelství CREW. Od Straczynskiho jste v češtině dále mohli číst výpravné dobrodružství v éterickém světě s názvem Krajina půlnočních stínů, a hodně fajn byla také jeho netradiční týmovka Vycházející hvězdy. V tuto chvíli začíná být už i comicsovým neználkům pomalu jasné, proč se televizní svět dlouhé měsíce těšil na spojení talentovaného pisálka s dvojicí, která vdechla život nejdůležitějšímu akčnímu hollywoodskému majstrštyku ever.

Osudovější seriál v bedně dlouho nebylV tomto odstavci přichází na přetřes jeden obrovitánský paradox. I jako zklamaný divák totiž nepochybuji o tom, že je Sense8 jedním z klíčových televizních projektů 21. století. Tvůrci operovali se zajímavou zápletkou a měli jasnou vizi, co přesně chtějí publiku sdělit. Výborně. Naneštěstí ale k tomuto cíli zvolili poměrně krkolomnou cestu plnou slepých odboček, nekonečných kruhových objezdů a dlouhatánských tunelů, jejichž repetitivním projížděním ztrácí epická jízda vstříc nezapomenutelné dovolené dech. Mohu-li se pokusit o seriálové přirovnání, nabízí se nám tu jakýsi převrácený The Leftovers efekt: tedy znamenitý, diváky háčkující pilot a zmatečný, nudou ubíjející zbytek sezóny. O co ale vlastně v Sense8 jde a proč budete po přečtení článku dva dny váhat, jestli do show jít či nikoli?

Každý z nás se někdy cítil psychicky na dně. Zažil nejen pracovní, ale i duševní stres či emocionálně vypjaté situace, kdy bylo balení papírových kapesníčků jeho nejbližším přítelem. Kdo tvrdí, že nikdy neplakal, tak jednoduše neexistuje – mimina se nepočítají. A teď si představte, že by se vám pokaždé, kdy se nacházíte v podobně vyhrocené chvíli plné bouřlivých emocí, pravidelně zjevoval cizí člověk a pomáhal vám či radil, co máte udělat pro svůj klid. Přesně o tomhle totiž Sense8 je, a já se nyní ptám: dá se snad tahle mírumilovná, ducha povznášející zápletka jakkoli kriticky napadnout? Imaginární koncept živoucích andělů strážných byl ve Wachowskich režii konečně dotažen k dokonalosti a nám nezbývá, než jej horlivě uctívat. Nebo ne?

Seznamujeme se s osmi postavami z osmi různých koutů Země: Soul, Chicago, Londýn, Bombaj, Nairobi, Berlín, Mexico City a San Francisco. Čicháte tu monumentálnost, doléhá na vás ta neuvěřitelná šíře záběru? Ano, všechny výše uvedené lokace byly až na výjimky natáčené v jejich autentickém prostředí, kvůli čemuž se produkce protáhla na několik dlouhých měsíců. Jestli se něčím může Sense8 bez ostychu pyšnit, pak je to realistická atmosféra mnoha rozličných světových kultur a tamních návyků. Divák má často snadno zaměnitelný pocit, že se místo seriálu dívá na srdceryvný dokument o strastech obyvatel toho kterého kousku země. Tady ještě zatím palec nahoru, epická osudovost za jedna.

Za chvíli možná začnete mít pocit, že vlastně seriál celou dobu vyzdvihuji, jen abych jej v posledním odstavci srazil jediným subjektivním nedostatkem k zemi. To ale bohužel není pocit. Než se ovšem rozepíši o tom, jaký přesně gigantický fail dokázal znamenitě vypadající show pohřbít pod lavinou průserů, zmíním se ještě podrobněji o charakterech. Lesbickou Nomi počínaje a drsným americkým poldou Willem konče jsou tu totiž všichni zúčastnění zatraceně živí. Uvěřitelní. Sympatičtí. Jak natočit tíživý příběh pro co nejpestřejší publikum diváků? Prozřetelnost. Obsadíme jej rozmanitou paletou individuí. Každý z vás se tu najde, úplně každý. Může za to nejen zručný Straczynski, ale také slavní sourozenci, kteří před lety stvořili podobně osudový Atlas mraků. Ten film miluji, Sense8 po kompletní sezóně nenávidím.

Je to drama? Je to dokument? Je to sci-fi? Je to Sense8.Na co nám jsou realistické a bravurně sepsané postavičky, pokud okázale ignorují nosnou sci-fi zápletku? Domek z karet padá... Lidé se sice v Sense8 vyvíjejí a dokáží i racionálně přemýšlet, činí tak ale naneštěstí jakoby mimochodem a často i bez viditelnějšího cíle či opodstatněných důvodů. V každé další části se někdo jiný postupně zjeví komusi dalšímu, dialog ale VŽDY probíhá slovy: "Ahoj, já jsem ten a ten odtud a odtud, a co ty?" "Ahoj, hustý. Já se jmenuji takhle a pocházím odsud." "Aha, cool! Pomůžeš mi?" "Jasně!" Aneb ten umí to a ten zas tohle. Tyto heistovské scénky jsou bez výjimky šíleně fajn, kreativní a mrazí při nich. Proč už ale nikdo za kamerou neřeší JAK a PROČ se vše děje a pracuje pouze s tím, ŽE se to děje?

Mělo se jednat o chytré scífo, místo toho se ale na Netflixu zrodilo mnohospektrální mysteriózní guilty-pleasure pro diváky, kteří momentálně neví co s volným časem. Co vedlo tvůrce k přesvědčení, že nám budou stačit namyšlené, do sebe zahleděné sobecké postavy protloukající se trpkým životem po vzoru v kleci týraných zvířat? Kde se ve scénáři vzal tenhle exhibicionistický egocentrismus a sebelítost? Z jakého důvodu se silná trojka za scénářem nesnažila také o nějaký progres ohledně slibné sci-fi zápletky? Oproti mnoha náznaky slibované originální týmovce dostáváme roztržité drama o tom, že klesat na dno a zase stoupat zpátky lze i společně (fíha!), nejen každý sám za sebe. Pěkné. Dějová linie jednoho z charakterů se ochomýtá kolem natáčení přeplácané jihoamerické telenovely, jenomže přesně do té nakonec Wachowští se Straczynskim sklouzli. Pokud se mělo jednat o sebeironii, odmítám ji vzhledem k celoplanetární dramatické šíři celého projektu akceptovat.

Velikášské Sense8 se nezastavilo na půli cesty – ono vlastně ani pořádně nezačalo. Vzhledem k celkové originalitě projektu nemohu tak docela napsat, že těch dvanácti hodin doslova lituji. Naopak jsem svým způsobem rád, že jsem byl podobné televizní události svědkem. Znepokojuje mne ale hlodavá myšlenka na to, o co lépe mohl seriál dopadnout. Vězte tedy, že rozhodně je na co koukat. Ale je to krásná repetitivní nuda až frustrace. Jak by řekl Cival: hovno zabalené v celofánu. Delší "to be continued" čekání na zázrak, který nakonec nepřijde, nepamatuji. Poperte se s tím po svém a přijďte si do diskuze zapolemizovat, proč se ve skutečnosti jedná o mistrovské dílo, ni scénáristický propadák. Věděli jste, jakým twistem nakonec Straczynski svého comicsového The Amazing Spider-Mana zabil? Radši ani nechtějte.

Komentáře