Zmáknul sem to. Dejchám. Přežil jsem. Další rok už bych ale raději neriskoval, takže bude na řadě zase jiný redakční odvážlivec, ochotný protrpět půldruhé hodiny v záři obrazovky. Čemu nerozumím je, že Sharknado 3: Oh Hell No! vytvořila stejná tvůrčí dvojka jako jeho předchozí díl – u kterého jsem se ovšem královsky bavil! Protože jak byl druhý díl přiznaně debilní a guilty-pleasureovský, tak je ten třetí návratem do smrtelně vážných vod C-čkových trapáren. Bohužel. Ale popořadě...

Zapomeňte na vlažný rozjezd, nové Sharknado je jedna veliká akční scéna. Běžící Fin (Ziering) se v jeho úvodu udýchaný prosmýkne kolem kapitolu, rozrazí dveře do Bílého domu, a už všude cáká žraločí krev. Zdravíme Olympus Has Fallen. Tentokrát jsou však CGI efekty tak strašné, přehrávající herci tak pitomě afektovaní a zásadní akční scény tak šílené, až se budete hanbou propadat do země. Film jsem zhlédnul se třemi Pilsnery v krvi: nepomohlo.

Storyline se příliš nemění (a proč by taky měla), Fin se prostě musí znovu probojovat ke své manželce (Reid), dceři a tchýni, toho času se nacházejících na opačném konci Ameriky. Během své očistné žraločí pouti se setká s několika staronovými postavami, stane se vojákem, projede se v kutálejícím se logu studia Universal v životní velikosti, a na konec si potom sáhne i na samé dno svých sil, když jej zubatá zvířátka donutí rozloučit se s pevnou půdou pod nohama.

Ziering vydělává trapností čpící penízeAle to není všechno. V novém Sharknadu se totiž mihne i jeden tragikomický odkaz na Hry o trůny a zahrál si v něm také postrach všech mořských predátorů, David Hasselhoff, který tu ztvárňuje Finova hrdinného otce. Ti dva pak spolu v závěru snímku vyrazí na tak neuvěřitelnou odyseu mimo hranice reality a veškerého chápání, až se vám bude chtít plakat nad skutečností, co všechno dnes dokáže odpadní SyFy prezentovat. Kde druhý díl šlapal jako hodinky a rozesmíval svou svéráznou parodií, tam letos trojka opovážlivě skřípe a uráží idiotsky seriózními (čti nefungujícími) scénkami.

Televizní odpad, vysílaný v brzkých ranních hodinách na pofidérních stanicích, hlásí návrat. Návrat je to sice o dost epičtější než posledně, což ale automaticky neznamená více zábavy. Z nebe tu jednoduše v nekonečných počtech prší žraločí nestvůry všech velikostí a celý film je složený ze záběrů, kdy tito mořští mazlíci padají na nebohé lidi a dělají z nich krvavé šmouhy na chodníku. Do toho všude kolem pobíhá Ian Ziering s pistolemi, kulomety a motorovou pilou, a hraje za diváky tu nejhloupější počítačovou hru, jejíž zvrácený gameplay je nesledovatelný.

Když si k tomu všemu připočtete fakt, že zde Tara Reid vypadá opravdu už jako faceliftový zombík vhodný na casting do Živých mrtvých a uvědomíte si, že scénáristovi dávno došly nápady – a režisér tak natočil nejnudnější akční slátaninu roku – nemusíte už vůbec nad ničím přemýšlet. Tentokrát to celé bohužel není tak špatné, až je to dobré. Je to prostě tak špatné, že se nedá vydržet ani prvních deset přepálených minut: já si dokonce myslel, že se jedná o Finův fantasmagorický sen! Nikoliv. Katastrofa v přímém přenosu, tečka.