Mark Zuckerberg není jediný namachrovaný frajírek ve světě počítačů, alespoň to se nám snaží nový seriál Silicon Valley sdělit. Je jich tam daleko víc. Sedí si ve svých sídlech, užívají si bizarních vymožeností a číhají na mladé vizionáře, jejichž nápady jsou schopni převést do obřích rozměrů a vydělat tak na nich další miliardy. Jsou tu také ti klasičtí zakřiknutí nerdi, kteří se teprve snaží prorazit, ale moc jim to nejde, protože nejsou tak draví a hlavně jsou „brzděni“ svou naivitou a idealismem. Právě na ně mají v Silicon Valley políčeno žraloci počítačového průmyslu, právě jimi se tito dravci živí.

Dnes stačí jeden geniální nápad a vaše bankovní konto se hned řádně nafoukne. Ve svět programů a aplikací to platí dvojnásob. A Richard Hendrix (Thomas Middleditch) takový nápad dostal. Dříve naprosto přehlížený Richard vymyslel algoritmus díky němuž se nejen hledání a přehrávání hudby stane naprostou hračkou. Všichni se mu vysmívali, nikdo ho neposlouchal, ani ho nebrali vážně, ale jakmile uviděli, co vytvořil, mohli se přetrhnout, aby mu vypsali ten nejtučnější šek. Jeden by si myslel, že je mladý programátor v sedmém nebi a že bude radostí skákat do strop. Na Richarda to však padlo a on teď neví, co udělat. Přijmout nabídku velké společnosti a prodat tak svůj algoritmus za pohádkovou sumu? Anebo si vzít menší injekci od podivínského investora a pokusit se ze svého nápadu udělat něco víc?

Silicon Valley není žádný životopisný snímek jako Social Network nebo Jobs, není to ani věrohodný pohled do centra počítačových technologií, HBO nám přináší satirický pohled na to, jak pracují mladí programátoři, jak vznikají multimilionové dohody a jak se plní sny. To vše by bylo báječné a bral bych to všemi deseti, ale tady se tvůrci možná trochu zalekli a nedotáhli to úplně do konce – aspoň prozatím. Satira je zde místy skutečně vidět, hlavně v momentech, kdy tu padají známá jména jako Jobs, Gates jako na běžícím pásu, pro mladé programátory jsou to modly a někteří je dokonce transformují téměř až do lídrů kultu. Opět tu také máme excentrické majitele mega firem se svými life kouči a naprostým odpojením od reality. Ti se pak střetávají s více méně normálními lidmi, kteří se cítí jako Alenka v říši divů. A já jsem na tom podobně. S tou komedií nás totiž trochu obelhali, protože na to, abychom se v dnešní době zasmáli, bude třeba víc než jen pár provařených fórků.

Když už jsme ošizeni o pořádnou srandu, bylo by aspoň dobré, dostat pořádnou satiru. Chtělo by to jít trochu do extrému, tak zvaně „over the top“, nedržet se ustrašeně při zdi a z šéfa velké firmy udělat blbečka, jemuž u zadku běhá guru a cpe do něj kde jaké filosofie. Tohle už známe odjinud. Tady se nabízel prostor to vzít hezky od podlahy, projít si celé Silicon Valley a pořádně si z místních podivínů vystřelit. Zatím ale dostáváme jakýsi mix Stážistů a The Social Network, nutno dodat, že ne příliš funkční mix. To se však může v dalších dílech změnit, prostor na to jistě bude. Všechno ostatní sice funguje, herci ví, co dělají, zajímavých postav tu máme hned od začátku víc než dost a rozhodně budou mít co nabídnout, T. J. Miller je v některých rolích sice trochu magor, ale tady mu to sedí a musím říct, že u mě zatím vede i nad hlavním hrdinou. Všechno je to ale tak trochu bez šťávy a projevuje se tu jistá sterilita. Snad je to pouze neduh pilotu.

Silicon Valley má všechny potřebné předpoklady k tomu, aby se stalo dobrým seriálem. Po první epizodě je sice trochu nejasné jeho směřování, ale jak už jsme se v mnoha případech přesvědčili, nemá cenu odepisovat seriál po úvodním dílu, zvláště když všechno ostatní funguje tak, jak má. Na zklamání od HBO zvyklí nejsme a neradi bychom s tím vůbec začínali.