Psát o seriálu typu Simpsonovi není snadné. Každá epizoda je uzavřená, takže o nějakém vývoji charakterů se mluvit nedá. Navíc tvůrci pracují systémem „tabula rasa,“ takže ať se v jedné epizodě stane cokoliv, v té další je zase všechno v normálu (atomová elektrárna vybuchla několikrát). Simpsonovi zkrátka nesází na složitý děj. Hlavním lákadlem jsou hrdinové, se kterými se člověk po pár dílech ztotožní. Který kluk nebyl alespoň jednou v životě průserářem jako je Bart? Není v okolí nikdo, kdo by vám alespoň malinko připomínal bodrého ale lehce natvrdlého Homera? Simpsonovi jsou svým způsobem postavy ze života, ale díky scénáristům se dostávají do situací, které občas naznačují, že u Foxů jsou co se lehkých drog týče velmi liberální.

Stačí se podívat na jakýkoliv díl. Vždy je tu začátek, který naznačuje, jakým směrem se bude ubírat děj v následujících minutách, jen aby tvůrci přibližně ve třetině epizody přehodily výhybku a přišli s něčím naprosto originálním a nečekaným. Člověka, který sleduje Simpsonovi pravidelně, už nepřekvapí, že epizoda, která začínala dalším Homerovým průšvihem v práci, se během necelé minuty změní na dějový maglajz plný mimozemšťanů, rodinných problémů a popkulturních odkazů. Scénáristé seriálu zkrátka dokáží člověka překvapit i po téměř dvaceti letech a i když poslední sezóny už oproti těm minulým malinko ztrácí, stále je těžké od televize odejít, když se rozezní slavná znělka.

Simpsonovi jsou navíc jedním z mála seriálů, u kterých se podařilo téměř nemyslitelné. Povedl se dabing. Martin Dejdar a Jiří Lábus si už u fanoušků dobyli nesmrtelnost dávno a popravdě málokdo je schopný vydýchat originální znění (Marge zní ÚPLNĚ jinak). Spolu s fenomenálním dabingem se navíc většinou podaří na výbornou i překlad. Na Simpsonových zkrátka vyrostla celá jedna generace a málokdo na ně dá dopustit. Možná, že po letech už malinko ztrácí dech, ale já osobně si vždycky před tím, než zalehnu do postele, dám reprízu okolo půl druhé v noci. Tak nějak už tuhle žlutou rodinu považuji za nepostradatelnou součást mého života. A myslím, že nejsem sám.