Dostat tuhle recenzi na naše stránky je větší oříšek, než by jeden řekl. A to se všichni zúčastnění snažíme, aby recenze vyšla a my měli splněný velký rest. Původně jsem měl psát recenzi já. Pak se o ni přihlásil náš velký šéf Spooner, jelikož na seriál měl koukat s přítelkyní, takže mohl být úžasný přítel a k tomu ještě napsat dobrou recenzi. Jenže, co se nestalo. Seriál našemu šéfovi vůbec nesedl, a ještě musel v TVZone Live poslouchat nadšenou ódu od Krále Civala, a to zlomilo jeho vůli text napsat. Takže nakonec recenze putovala zpět ke mně. Recenzi jsem před pár dny napsal a záhy měla být vydána. Bohužel přišla neočekávaná technická chyba a recenze se smazala. Znovu ji tedy pro vás sepisuji, abyste se dozvěděli, jestli je Spalující rivalita zasloužený hit, nebo jen velká nafouknutá bublina. Odpověď naleznete v následujících odstavcích.

Seriál sleduje dva začínající hokejisty, Kanaďana Shanea Hollandera a Rusa Ilju Rozanova, kteří spolu navážou milostný poměr. Ten se v průběhu několika let změní ve spalující vášeň, rivalitu a velký boj ohledně společných citů a emocí. Je to jen živočišná přitažlivost, nebo je v tom i něco více? Během šesti dílů budeme sledovat úspěchy a pády této zamilované dvojice v nejvyšší hokejové lize v Americe.

Seriál vychází z knižní předlohy od Rachel Reid, kterou jsem samozřejmě nečetl. Nicméně podle počtu prodaných výtisků a dalších dílů a spin-offů dělá něco „velmi dobře“ a úspěšně. Jacob Tierney je hlavním showrunnerem seriálu a vzal si na starost scénář i režii. Čistě z mého skromného pohledu odvedl v rámci zadání neurážející práci. Podle hodnocení na IMDb, ČSFD a od Krále Civala odvedl dokonce špičkovou práci.

Můj největší problém přichází se samotným příběhem a s prací s ústřední dvojicí. A tady nevím, zda je chyba v samotné předloze, v „otrockém“ převedení, nebo v tom, že Tierney není dobrý scenárista. Ať už platí jedno, nebo druhé, či rovnou všechno dohromady, tak na prvních dvou dílech je to extrémně vidět. Naštěstí scenáristický dojem se od třetího dílu zlepšuje a k závěru začnou ústřední motivy fungovat tak, jak mají. To je trochu ironické, protože to začne šlapat až ve chvíli, kdy je vše důležité vyřešené. Tedy v té nejméně zajímavé části příběhu.

První dva díly jsou scenáristicky špatně vystavěné, dramaturgie vůbec nefunguje, časové vyprávění je zde chaotické a na pěst a nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tu celý ústřední vztah vyprávěný až příliš na sílu. Jenže pak přijde hezky vystavěný třetí díl s úplně jinou dvojicí a vše je hned přirozenější, uvěřitelnější, zajímavější a o dost kvalitnější. Tahle vedlejší dvojice táhne seriál na úplně novou úroveň a i celé finále pátého dílu je díky nim vynikající. Je až zarážející, že Tierney s hlavní dvojicí pracuje tak křečovitě, a s jinou je sebevědomější, přirozenější a lepší. Nebýt druhého páru, tak by samotné finále celého seriálu nefungovalo. A i samotný seriál by byl o dost horší. Sorry, Iljo a Shane, ale Scott a Kip zachránili celý seriál!

Opravdu nechci být zlý, ale budu upřímný. Ústřední herecké duo v podání Hudsona Williamse a Connora Storriea mi v úvodních dílech moc nesedlo. Jejich herecký projev mi přišel křečovitý, toporný a jejich vzájemná chemie nebyla příliš uvěřitelná a vtahující. S třetím dílem ale naštěstí přišel zmiňovaný obrat, Tierney jako by získal větší sebevědomí a začal s herci mnohem lépe pracovat. V páté epizodě pak přišel předčasný vrchol, díky němuž jsem to začal hercům konečně věřit. Srdcem seriálu pro mě přesto zůstává dvojice Francois Arnaud a Robbie G. K. Tihle dva to zahráli s přehledem, mají to správné charisma a já jim během pár minut začal fandit. Jejich linka sice není nejoriginálnější, přesto na mě fungovala tak, jak měla, byla perfektně využita a má tu správně dojemnou tečku.

Kromě zmíněného scénáře, práce s ústřední dvojicí atd. mi v seriálu dost chyběl náznak věrného vykreslení hokejového prostředí. Já vím, že o tom seriál neměl být, ale nezlobte se na mě, ten hokej je zkrátka pro celé téma seriálu dost důležitý a je tu vykreslený tak nějak amatérsky. A přitom by stačilo dát tam pár záběrů z tréninku, udělat několik hezkých montáží ze zápasů, případně něco lehce vyhroceného a hned by to působilo přirozeněji. Další věc, která mě dost iritovala, je ta, že se v seriálu nic moc neděje. Jasně, takhle by se dal strhat kdejaký seriál nebo film. Nicméně jsem se nemohl zbavit pocitu, že řada scén je svým vyzněním dost prázdná a povrchní. Nejvíce tím trpí již propíraný úvod, kde se kromě souložení opravdu skoro nic zásadního neděje. Když zkrátka postavíte prakticky celou stopáž na chemii a intenzivním poutu ústřední dvojice, která moc nefunguje, máte z dějového hlediska problém. S jiným scenáristou to mohlo být zkrátka o dost silnější, komplexnější a intimnější. 

Pro LGBT a queer komunitu je seriál velmi zásadním dílem a dost pro ně znamená. A já se jim nedivím. Rozhodně chápu, proč se jim líbí a proč ho brání. Nicméně jsem si všiml, že jakmile se tento seriál hodnotí, tak je hned zle. Lítají tady od homofobů odpady, pak se na IMDb přepisují rekordy a na ČSFD to má jednu z nejlépe hodnocených epizod vůbec... Tak kde je pravda? Tady bych doporučoval používat selský rozum. Ne každý, kdo seriál hodnotí negativně, má něco proti gayům, a ne každý gay seriál vynáší do nebes a nevnímá jeho chyby. Pravda je prostě tradičně někde mezi.

Spalující rivalita je ve výsledku i přes všechen ten internetový hype průměrný seriál. Má sice několik výborných momentů, v nichž je vidět síla ústředních motivů i sledovaného dua, jinak se ale v práci s postavami, jejich vnitřním bojem a dalšími důležitými tématy pohříchu pohybuje po povrchu. Seriálová událost to z mého pohledu tedy rozhodně není. Na rovinu však říkám, že třetí díl je parádní a půlka a finále pátého dílu jsou fakt výborné. Nejlépe ovšem uděláte, když se na tento seriál kouknete sami a uděláte si vlastní názor.

--- 

Autor: Pavel Hrubeš

Foto: Crave