Zatímco se diváci začínají valit na Avengers: Infinity War s omlazeným Peterem Parkerem, my si zavzpomínáme na jeho starší vysokoškolskou verzi z 90. let. Spider-Man byl pro mě mezi komiksovými superhrdiny od dětství na prvním místě a mám s ním spojené i určité osobní předěly v audiovizi. První kontakt s animovaným seriálem jsem měl ještě na černobílé televizi prarodičů, Raimiho hraný Spider-Man byl zase první film, který jsem viděl v multikině. Od té doby jsem v kině nechyběl na žádném ze spidermanovských filmů. Nicméně pro mě zůstává i po četbě komiksů a zhlédnutí tří odlišných filmových adaptací referenčním Peterem Parkerem a Spider-Manem ten animovaný. 

Na rozdíl od animovaného Batmana se dost času věnuje Peterovi, nejen superhrdinovi pod maskou, a jeho potýkáním s tím, jak mu kostým ničí vztahy a normální život. Dá se do něj lehce vcítit. Sám cítí výčitky za smrt strýce a nechce ohrozit nikoho dalšího, proto se vyhýbá spolupráci s dalšími superhrdiny. Tenhle individualismus a soběstačnost je úplný opak verze z Homecoming, kde je Iron Man v roli mentora a Peter mu vděčí za kostým, čímž se pro mě mnoho vytrácí. Je extrémně chytrý, vtipný a přiměřeně sebevědomý, ne dobrácký loser jako Tobey Maguire.

Věc pro Spider-Mana typická, s níž si ve filmech neumí moc poradit, je samomluva. U Toma Hollanda to částečně vyřešil mluvící kostým, Andrew Garfield, jenž se tomu přiblížil nejlépe, zas někdy sklouzával až do slovní šikany. V animovaném seriálu samomluva funguje bezvadně a když se v pozdějších sériích přidají rozhovory o milostných vztazích s mrakodrapovým chrličem, který si za všech okolností zachovává kamennou tvář, je to poklad. Zároveň snad všechny vtipy a Spider-Manovy hlášky v animované verzi trefí cíl. Jen ukázka. Když se při vysvětlování vědeckého plánu J. J. Jameson překvapeně ptá, kde vzal Spider-Man „tyhlety vědomosti?“, Spidey odpoví: „Vypadám snad jako hloupý klíště?“  

Tvůrce John Sempre několikrát řekl, že vyrůstal na formátu půlhodinových dramat a ty se z animovaného Spider-Mana snažil dělat. Dařilo se mu to fantasticky. Dvacetiminutové epizody mají neskutečné tempo, s informacemi se zachází úsporně, někdy si s podivem uvědomíte, že v první polovině epizody jste dostali infomace a akci jinde zabírající hodinu. Leč není to vůbec rušivé, protože vypravěčsky je vše skvěle zvládnuté. Většinou se daří, aby postavy měly charakterový oblouk uvnitř epizody, série i v rámci celého seriálu.

Zpočátku má téměř každá epizoda vlastní děj, aniž by byl seriál epizodický. Postupně se čím dál častěji objevují delší příběhy trvající několik dílů – a obvykle jsou těmi nejlepšími. Každá série kromě první má vlastní velké sjednocující téma (Hříchy otců, Přátelé v nebezpečí či Neogenetická noční můra). Za zmínku stojí trojice epizod o symbiontu z vesmíru a zrodu Venoma, nejlepší samostatná epizoda Bod zlomu s Green Goblinem, Kočka, pětidílných Šest zapomenutých válečníků s Kapitánem Amerikou, Tajné války s Dr. Doomem a závěrečný dvojdíl Klony vážně nemám v lásce. V průběhu seriálu se objeví X-Men, Fantastic Four, někteří Avengers, Daredevil či Punisher.   

Hlavním tématem seriálu je Peterovo vyrovnávání se se slovy strýčka Bena „s velkou mocí jde ruku v ruce i velká odpovědnost“. Je možné vést normální život, když chcete dostát své zodpovědnosti za životy druhých? Proč je pomsta vždy zavrženíhodná? Jaká je cena za hrdinství (jak zní název jedné z nejlepších epizod s Kapitánem Amerikou) a kdy má superhrdina právo spočinout. Smí se vázat a ohrozit své nejbližší? Právě tahle zranitelnost dělá ze Spider-Mana nejoblíbenějšího superhrdinu všech dob a seriál se s ní vypořádává obdivuhodně.

Téma obětování svého štěstí pro něco většího se neomezuje jen na Petera. Možná až příliš často konají ženské postavy oběť z lásky k mužským hrdinům a padouchům. Je zároveň třeba říct, že ženské postavy jsou tu možná výraznější než v komiksech. Sice se musíme obejít bez Gwen Stacy (kromě jedné epizody z alternativní reality), ale Mary Jane i Felicia Hardy tu mají dost prostoru, stejně jako Madame Web (kterou dabuje manželka Stana Lee, jehož animovaná verze se objeví v poslední epizodě a dokonce o něm Madame Web řekne, že je to „mimořádný muž“). Příjemným oživením je i vědkyně a Peterova spolužačka Debra Whitman, jež se našemu síťomilovi intelektuálně minimálně vyrovná. Důvod, proč mám komiksy Marvelu radši než DC je i to, že superhrdinové i padouši (ti nejvýraznější mají k Peterovi blízko) jsou často vědci, oběti nehod, nejsou zdaleka všemocní a musí si umět poradit inteligencí, lstí, nápadem. Spider-Man tady nevyhrává silou a jeho finální rozhodnutí, jak předejít katastrofě, je pro mě dodnes jeden z nejuspokojivějších momentů v dějinách seriálů.   

Seriálový Spider-Man má pochopitelně své chybky. Animace není zcela plynulá a digitální mrakodrapy mě udivovaly vždycky, přesto to téměř plně vynahrazuje design postav, který je skvělý a zapamatovatelný. Vizuální inspirací byl jak Steve Ditko a jeho kresby, tak pozdější osvalené podání. Seriál pak podléhal i neuměleckým požadavkům. Například Hobgoblin (kerého dabuje Mark Hamill) se kvůli výrobě hraček objevil dřív než významnější Green Goblin. Na seriálu se podepsalo i tehdejší cenzorství. V akčních scénách je minimum pěstních soubojů, místo pistolí se používají lasery, absentuje krev, slovo „zabít“ je nahrazováno slovem „zničit“ a J. J. Jameson nekouří doutníky, protože nedávno přestal. Originální dabing je také daleko slabší než ten český, kde se v hlavní roli překonává Martin Zahálka. Soundtrack je rozhodně zapamatovatelný, hlavní znělku jsem nedostal z hlavy dvacet let.  

Přestože byl seriál úspěšný, nejen v Americe dokonce nejsledovanějěím dětským seriálem té doby a získal nominaci na Emmy za epizodu Den Chameleona, skončil po pěti sériích a 65 epizodách kvůli sporům ve Foxu. Nenapadá mě nic, co by bylo tak nevtíravé, ale zároveň poučilo děti o odpovědnosti a spravedlnosti. Dětem to přitom příliš neulehčuje. Často se mluví o paralelních vesmírech, alternativních realitách, neogenetice atd. Zpětně si uvědomuji, o kolik mi seriál vylepšil slovní zásobu, když jsem byl dítě. Seriál však vyniká obzvlášt velkou lidskostí a vypravěčskou zdatností. Peter si s sebou nese tíhu a zde se na to nezapomíná. Abych si byl jistý, že ze mě namluví pouze nostalgie, pustil jsem seriál i neznalcům - a vyvolal v nich nadšení. Animovaný Spider-Man vás přilepí k obrazovkám, jako byste byli přivázáni pavoučím vláknem.