Poslední týdny nabízely, co se televizních událostí týče, hotové žně. Každý druhý seriálový fanatik sjížděl maratón řádně temného Daredevila, mnozí neodolali uniklým epizodám Hry o trůny a další slintali u teaseru na druhou sérii Temného případu či epické náloži Vikingů. Je proto tak trochu škoda, že pod těmito velkými jmény nenápadně proplulo finále opomíjené skorowesternové pecky Justified. To totiž nejen, že s přehledem dokáže konkurovat oněm zmíněným značkám, ale hlavně nám jeho tvůrci názorně předvedli, jak by měla vypadat každá závěrečná série úspěšného seriálu.

Asi pro vás po nespočtu mých recenzí nebude žádným překvapením, že vidlácké trampoty Raylana Givense patří minimálně od druhé sezóny mezi mé velké srdcovky. Tvůrci v čele s prověřeným Grahamem Yostem nám servírovali vybroušenou podívanou plnou lahůdkových charakterů, drsných hlášek s výtečnou atmosférou amerického zapadákova, jež je místy tak skvěle westernová, až čekáte, kdy zpoza stromu vyjde Clint Eastwood a dá si s hlavním hrdinou skleničku pálenky z nedaleké stodoly. A to vše za doprovodu výtečného scénáře, jenž kromě napínavých ústředních dějových linek jednotlivých sezón nabízí i vypiplané postavy a kontinuální děj, v němž se dokážou staré hříchy oblíbeným charakterům krutě vracet i po několika sezónách. Říkáte si, proč vlastně opakuji fakta již několikrát řečená a fanouškům dobře známá? Zaprvé, protože v případě závěru seriálu si neuškodí jeho hlavní klady ještě jednou připomenout. A zadruhé proto, že finálová řada nám tyto pozitiva servíruje v tom nejlepším možném kabátku.

Scenáristé si totiž pro nás opravdu přichystali to nejlepší na konec a nabídli nám napínavé střetnutí, které plní téměř všechny fanouškovské sny. Máme tu tedy opět drsnou atmosféru, výborně vystavěný příběh s kupou zvratů a napínavých situací či Raylanovy a Boydovy suché hlášky. A samozřejmě opět neschází ani prvotřídní péče o hlavní aktéry krvavé polízanice, jejichž chování vás místy překvapením posadí na zádel, vždy však dává dokonalý smysl. Zkrátka všechno, na co jsme od stanice FX za uplynulou pětiletku zvyklí. Jen to tentokrát dostáváme ještě v daleko svižnějším a sebevědomějším podání. Timothy Olyphant a Walton Goggins si pak znovu užívají každou proceděnou větu i vývoj svých nejslavnějších postav a Joelle Carter coby Ava je díky velkému prostoru v mnoha epizodách překvapivě i herecky převyšuje.

Tvůrcům se navíc skvěle daří pracovat s pověstným nádechem poslední řady. Šestá série nejen, že nepostrádá onu osudovou atmosféru, kdy všechno spěje do dlouho očekávaného konce, navíc se ovšem tou správnou měrou ohlíží za předchozími řadami a jejich událostmi. Alespoň na minutku se zde proto staví nejeden přeživší z minulých sezón, vzpomene se na staré křivdy či události a některé staré známé se dokonce podaří tvůrcům slušně naroubovat do nového děje a poskytnout jim tak patřičné zakončení. Je proto radost sledovat, jak se z Lorrety stává nejdrsnější puberťačka v celém Kentucky, jejíž osud se začíná vyvíjet malinko povědomým směrem, či konstábla Boba v drsnějším a nahláškovanějším módu. Všechna tato vzpomínání na léta minulá pak nepůsobí vůbec lacině či vykonstruovaně, ale naopak skvěle uzavírají děj i osud jednotlivých postav.

Scénář ovšem rozhodně není jen o vzpomínání, závěrečné naháněčce Raylana s Boydem a čím dál zoufalejší Avě. Máme tu totiž i zbrusu novou zápletku s marihuanovým králem Avery Markhamem, jenž by chtěl v Harlanu rozjet svůj zelený kšeft a za pomoci svých drsných sidekicků si k tomu pomáhá nelegální a krvavou cestou. Ani přes závěrečnou sérii však tato dějová linka nepůsobí vůbec navíc a z Markhama se naopak během pár minut stává další silný hráč na harlanské šachovnici. Sam Elliot si tuto výživnou roli opravdu vychutnává a je přímo ukázkovým záporákem, od něhož by seriálová konkurence měla opisovat. I přitom mu stačilo si jen oholit ten ohyzdný knír. Avery Markham tak přesně za minutu dvanáct sesazuje ze záporáckého trůnu babču Bennettovou. Tvůrci zde navíc opět potvrzují svůj talent na labužnické vedlejší charaktery korunované navíc tou správnou castingovou trefou. I jejich šestá štace totiž nabízí několik drsných a slizkých postaviček, jež jsou napsány a zahrány s takovou chutí, až vás bude v některých případech mrzet, že nás musí tak brzy opustit. Na druhou stranu, nikoho více slizkého a ujetého, než vrahouna Boona, už si snad ani na konec vymyslet nemohli.

Závěrečné řada Strážce pořádku je tedy téměř vlhkým snem všech fandů. Atmosféra je správě drsná, všichni staří známí dostanou svoji chvíli zazářit, nervy drásajících situací je zase požehnaně a hlavní trojice dostane tu nejlepší scenáristikou péči. Menší kaňkou tak pro mě zůstává jen samotné finále. V něm sice tvůrci zase jednou ukázali, že umí pořádně překvapit, a nadělili charakterům osud, který si zasloužili. Po předchozích famózních epizodách, jež dokázaly napětí a očekávání našponovat na maximum, jsem přeci jen čekal malinko nekompromisnější jízdu. Zde se na můj vkus vyřešily některé záležitosti až příliš rychle a snadno. Očekávání byla možná ale až příliš veliká.

I přesto jde ovšem o jeden z nejpovedenějších závěrů posledních let, jenž nemůže úplně nakrknout snad žádného fanouška. Po Sons of Anarchy se tak během půl roku loučím s další srdcovkou, která se dočkala té správné důstojné tečky a rozloučila se s diváky v té nejlepší formě. A opravdu není náhoda, že oba tyto famózní seriály pochází ze stáje kabelovky FX. Takže, klobouk dolů před tamními kravaťáky. Doufejme, že díru po Justified co nejdříve zaplní další drsnou peckou a Timothy Olyphant se po odhození kovbojského klobouku konečně vrhne do charismatických celovečerních rolí. Málokomu bych filmový úspěch přál tolik, jako jemu.