Druhá řada Podivných nových světů před pár týdny úspěšně dospěla ke svému konci a opět potvrdila svůj status nejlepšího (nebo alespoň nejoblíbenějšího) Star Treku současnosti. Tvůrci zústali věrni osvědčenému starému konceptu samostatných epizod, ale co se hraní si s žánry týče, utrhli se tentokrát pořádně ze řetězu, protože během deseti týdnů nám bylo naservírováno hned několik pozoruhodných experimentů. Projevilo se tvůrčí blbnutí na kvalitě seriálu, nebo mu naopak prospělo?

Podivné nové světy do nás ve druhé sérii praly jednu vynikající epizodu za druhou a i těch pár drobných zaváhání (přesněji řečeno dvě, konkrétně čtvrtý a šestý díl) se mi velmi líbilo a tuhle recenzi píšu s pocitem, že vlastně nemám co kritizovat, protože tenhle seriál je stále opravdu radost sledovat - nabízí ryze startrekovské zápletky, fantastické herce a hlavně naprosto úžasnou dynamiku postav a vzájemnou chemii celé posádky, což je důležité faktum, bez té by to totiž skutečně nešlo. Vynikající je samozřejmě i technická stránka - zejména soundtrack a efekty, ale vlastně i všechno ostatní. Scenáristé navíc přicházejí s hromadou na první a mnohdy i jakýkoliv další pohled riskantních, ale zajímavých nápadů, které jim ale náramně vycházejí (například Spock coby člověk). Seriál je neustále velmi svěží (a svižný) a lidé za kamerou tohoto Star Treku očividně velmi dobře vědí, co dělají, a já stále zoufám nad tím, proč takto kvalitní není Discovery.

Se všemi deseti novými dobrodružstvími tak, kam se dosud nikdo nevydal, jsem opravdu spokojen. Ať už je to nejlepší soudní epizoda v historii Star Treku a snad i všech soudních epizod, tedy dokonalá paráda pojednávající o procesu s komandérem Unou plná fantastických dialogů, další cesta do alternativní reality (tentokrát s La'an a Jamesem T. Kirkem), příběh o tom, kterak se Spock stal člověkem a ďábelsky se smál či komorní, lehce hororové finále řady, každý si zase přijde na to své, protože tenhle Trek je prostě pro všechny. Ačkoliv asi ne každému přijde vhod ten největší experiment vůbec (ne, není to ten poloanimovaný crossover), tedy muzikálová (!!!) epizoda, já ji musím pochválit. Dobré muzikály mám rád a tenhle se opravdu vydařil. Zpívání na Enterprise je zábavné (ale rozhodně ne ujeté), ale taky pořádně emocionálně vyhrocené (ale ne přehnaně) a krom nádherných písní na diváka čeká i příjemné zjištění, když vyjde najevo, že celá Pikova posádka je velmi sympaticky pěvecky nadaná. Zejména tedy La'an Noonien Singh (tedy Christina Chong), ale třeba i Uhura (respektive Celia Rose Gooding). A ano, i pan Spock se pěvecky činí velmi sympaticky.

Zdržím se ještě u jedné epizody, a vy asi tušíte, že se krátce rozepíšu o napjatě očekávaném a již výše zmíněném poloanimovaném crossoveru s Lower Decks. Inu, i toto dopadlo náramně dobře, což ale už dopředu téměř zaručovala režijní přítomnost komandéra Rikera. A ten opět nezklamal, neboť jsme dostali zábavnou a nápaditou epizodu plnou hromady odkazů (jak je ostatně u Lower Decks dobrým zvykem), která je zároveň nejlepším dílem celého animáku z 24. století.

Druhá řada Tajemných nových světů ale netěží jen z kvalitních zápletek, ale zejména z vydařené práce s postavami. Ačkoliv divák ví, že se většině z nich samozřejmě nic nestane (což je veliká nevýhoda třeba jinak fajn závěrečného cliffhangeru), scenáristé se stále snaží přicházet s něčím novým, a zatím se jim to daří. Každý člen posádky dostane svůj prostor (samostanou epizodu) a vážných a nepříjemných témat se tady řeší víc, než se může zdát. Aktuálně skončivší sezóna je pak důkazem, že kvalita první řady rozhodně nebyla jen anomálie, neboť se ji podařilo úspěšně přenést. Rozhodně neklesá, ale ani (jak je u Star Trek seriálů zvykem) ani nestoupá, prostě se stále drží na vysoké úrovni, která z tohoto seriálu činí tu nejlepší televizní žánrovou podívanou současnosti.

---

Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: Paramount+