Korupční skandál, v němž Ivan Horník působil jako sportovní ředitel fotbalového klubu FK Viktoria Žižkov a v letech 2003–2004 kupoval výsledky zápasů, ovlivnil tehdy i kulturní scénu – připomeňme například divadelní inscenaci Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Nicméně audiovizuální reflexe této kauzy přišla až po dvaceti letech, konkrétně formou šestidílné minisérie Štěstíčku naproti, kterou režíroval Marek Najbrt. Přichází její zpracování pozdě? První díl rozhodně nenaznačoval žádné zpoždění. Jak ale obstojí celá minisérie?

Fotbal nekončí hranicemi hřiště – jeho vliv sahá i do zákulisí, kde se pohybují manažeři, funkcionáři, rozhodčí a delegáti. Sport, v němž koluje obrovské množství peněz, často láká i ty, kteří chtějí na jeho popularitě vydělat. Seriál začíná upozorněním, že „tento příběh se zcela jistě nestal. A ta částka taky nesouhlasí.“ Přesto se dramatizují události, které mnohým fanouškům českého fotbalu zanechaly zklamání. Nejde přitom jen o seriál pro příznivce fotbalu. Na hřišti se samozřejmě hraje fotbal, i když jeho audiovizuální ztvárnění má své nedostatky. Zajímavější dění se však odehrává mimo něj. Hlavní postavy – Ivan v podání Marka Daniela a vyšetřovatel Marek v podání Václava Neužila – se navzájem doplňují. Oba milují fotbal, přesto stojí na opačných stranách konfliktu, podobně jako Neil McCauley a Vincent Hanna v Nelítostném souboji.

Štěstíčku naproti místy evokuje britské gangsterky Guye Ritchieho, a to zejména díky kriminálnímu podtextu. Seriál ukazuje prostředí, kde se nehraje férově a kde se pohybují pochybná individua, například Čestmír v podání Václava Kopty. Sama kriminálka je však bez vražd a mrtvol, a právě proto působí svěže. Tvůrci se nebojí hravých postupů, včetně výrazného použití split screenu, což dodává seriálu dynamiku a svižnost. Šest dílů je akorát, seriál nepůsobí nataženě a nikdy se neztrácí ve zbytečných detailech.

Věrnost skutečným událostem je spíše prostředkem než cílem. Jako dramatizace funguje dokonale, přitom si zachovává českou mentalitu a humor. Vtipy směřují k dobře vygradovaným pointám, a hlavní postavy nikdy nepůsobí jako karikatury, i když masky mohou někdy navozovat opačný dojem. Seriál si dokáže udržet rovnováhu mezi kriminálním dramatem a komedií, což může oslovit i diváky, kteří nejsou fotbaloví fandové.

Štěstíčku naproti patří k nejvýraznějším českým seriálovým počinům letošního roku, a to nejen kvůli kontroverznímu tématu, které stále rezonuje u pamětníků a fanoušků fotbalu. Velkou zásluhu na tom má postava Ivánka – sice činí pochybná rozhodnutí a odmítá hrát férově, přesto je srdcařem, který se do kauzy zaplétá kvůli „vyšším zájmům“. Seriál k němu nepřistupuje černobíle, a i přes dramatizaci prostředí nepůsobí povrchně. S postupem epizod přibývá vážnějších momentů, přičemž dynamika a komediální prvek zůstávají vyvážené.

Herci působí, že si své role užívají, a přesná shoda s reálnými protějšky není klíčová. Vedle hlavní linie kolem Ivánka a vyšetřování se objevují i další příběhy – Irča, rozhodčí bojující v mužsky dominantním prostředí (Denisa Barešová), podnikatel Luboš, jenž investuje do fotbalu kvůli vztahu k otci (Andrej Polák), a osobní linka vyšetřovatele Marka. Postav i dějových linií je mnoho, ale seriál nikdy nepůsobí nedokončeně; všechny linky mají své vyústění. Fotbaloví historici či tradiční fanoušci mohou mít výhrady, pro širší publikum ale jde o trefu streamovací služby Oneplay.

Štěstíčku naproti ukazuje, že český fotbal lze zpracovat nejen jako sportovní dění, ale i jako příběh plný intrik, humoru a lidských charakterů. Promyšlené postavy, svižné vyprávění a citlivé zacházení s dramatizovanými událostmi dělají z minisérie podívanou, která baví i nutí k zamyšlení. I přes drobné stylistické nedostatky působí seriál vyváženě a rozhodně patří k nejzajímavějším českým seriálovým projektům letošního roku.

---

Autor: Tomáš Bejvl
Foto: Oneplay