"... Běžel jsem do ložnice rodičů. Spatřil jsem tam obraz jako z apokalypsy. Maminka ležela přes postel. Měla rozbitou hlavu. Chroptěla... Nad ní stál otec se sekerou v ruce. Divně se kýval... Zdálo se mi dokonce... že se usmívá..." Takhle vypovídal mladý Brůna ve 26. případu majora Zemana. Jeho otec ve fantastickém podání Jaromíra Crhy je po Karlu Kopfrkinglovi dost možná nejděsivější postavou československé filmové historie. Jenomže skutečně se případ Studna odehrál tak, jak nám líčí propagandistický seriál? 

Nejdříve bych se ještě chvíli rád zdržel právě u původní Studny. Ta je jedním ze tří případů majora Zemana, které jsem viděl (ještě Bestie a Kvadratura ženy, jestli vás to zajímá) a taky je z nich nejlepší. O poněkud neklidném starém Brůnovi jsem poprvé slyšel už v dávném dětství a když jsem ho po mnoha letech uzřel v akci, musel jsem uznat, že má úroveň. Pokud nechám stranou veškerou dobovou propagandu (což se nečiní snadno), musí se tomu filmu nechat, že kvality tam jsou. A velké, velké kvality! A právě ta legendární pětiminutová retrospektiva je opravdu neuvěřitelné psycho a je zatraceně působivá (a ano, pro mnohé nepochybně i děsivá) i dnes. Co se samotného případu týče, scenáristé tehdy vycházeli z informací, které měli k dispozici. A přestože se nikdo nikdy nedozvěděl, co se ve Vonoklasech v únoru 1968 doopravdy stalo a už se to ani nikdy nikdo nedozví, oficiální závěr i dnes zní, že vraždil otec. Přestože samotné zobrazení události osudné noci je zachyceno celkem věrně, dost věcí se odehrálo jinak. O tom, co k nim vedlo (i o tom, co se dělo po nich), vypráví na ploše téměř půl století nová minisérie platformy Voyo a zároveň se snaží odpovědět na otázku jestli byl syn opravdu tak nevinný, jak ho vylíčili komunisté a on sám sebe. A tímto obludným oslím můstkem se konečně dostávám ke Studni ve verzi 2025 scenáristů Mira Šifry (To se vysvětlí, soudruzi!, film Úsvit) a Kristiny Májové (Kauza Kramný).  

Jak už jsem zmínil výše, nová šestidílná Studna vypráví příběh tragédie ve Vonoklasech skutečně od začátku, tedy od 30. let minulého století, kdy se budoucí manželé Jelínkovi seznámili na vesnické tancovačce. Druhá časová linie pak začíná těsně před televizní premiérou epizody Majora Zemana, který případ Studna zobrazuje ne zcela přesně, a my tak můžeme sledovat dospělého Slávka Jelínka a následky, které na něm zanechala nejen seriálová epizoda, ale i tragédie jeho rodičů. Za tu ve skutečnosti nemohlo žádné nakoupené zlato, jak nám to vylíčili soudruzi, ale komplikované vztahy se sousedy - a ano, taky to, že pan otec byl nejen toho večera skutečně poněkud neklidný. 

Právě Jelínek starší ve famózním podání Davida Švehlíka je hlavní příčinou toho, jak se pohádková láska mladých manželů a šťastný život rodiny, ve které se opravdu mají všichni navzájem rádi, postupně změní v nefalšované peklo, a proč Jelínkovy začne veškeré sousedstvo ve vsi nenávidět. David Švehlík, který se hned ze začátku postará o nejvtipnější moment seriálu, když prohlasí, že je mu 24 let, se s každým dílem pomalu ale jistě mění v nesnesitelného chlapa, ze kterého jde čím dál větší strach - a na konci už regulérně. A stejně tak, jak se proměňuje on, potemňuje i samotný seriál. Švehlíkův výkon je skutečně fenomenální, dost možná nejlepší, jaký kdy předvedl, na paty mu ale zdatně šlape Filip František Červenka. Čím víc prostoru má a čím víc se jeho obrnou postižená postava podobá otci, tím je lepší. A zejména v posledních dvou epizodách je dost možná ještě děsivější a ještě více neklidný než Švehlík. Skvělá je i Johana Matoušková v roli milující manželky a matky tak moc oddané svým mužům, že jí to nakonec stojí život, Kristýna Ryška jako její sestra, Jakub Jenčík jako desetiletý Slávek i Jakub Prachař, který tady všem škarohlídům znovu dokazuje, jak skvělý herec je  - a to, že se stále víc podobá svému dědovi, jeho kariéře dost prospívá. Vynikající dojem zanechává také Pavel Řezníček jako Honza Zeman-... totiž, vyšetřovatel Sova (podobnost čistě náhodná), byť jen v jediném díle, tudíž po Ochránci znovu na po hříchu malém prostoru. Mluvit v superlativech bych ovšem mohl o každém členovi obsazení, výteční byli naprosto všichni. 

I lidé za kamerou. Nádherně znepokojivá je hudba Davida Hlaváče, kamera Tomáše Juríčka je pak vyloženě perfektní, a to zejména v závěrečném díle. Své vysoké režijní kvality znovu potvrzuje i Tereza Kopáčová (Smysl pro tumor, Ochránce, Případ Roubal). Moc věcí nejde vytknout ani scénáři. Pravda, první díl je trošku pomalejší a řekněme nudnější, ale tak už to u příběhů tohoto typu bývá. Přesto je pravdou, že události prvních dvou dílů by možná snesly díl jenom jeden, a stejně tak je pravda, že absolutním vrcholem seriálu jsou už díly 4 a 5, takže krátit by se asi trochu dalo - rozhodně ne na úroveň jediného celovečeráku, ale třeba o díl nebo o dva. Ale to je absolutní drobnost a teď tady vlastně hovořím o něčem, s čím jsem neměl problémy, takže já osobně bych si krácení vlastně ani nepřál - on totiž i ten šestý díl, který působí zbytečně a jaksi navíc, má něco do sebe - rekapitulace událostí primárně očima Slávka mě taky bavila a celý příběh sympaticky a znepokojivě shrnula. A samozřejmě dobová atmosféra je zachycená na jedničku a výprava si taky zaslouží velkou pochvalu. Prostě poctivé řemeslo ve všech směrech.

Je to lepší než Zeman? Z hlediska výpovědního, uměleckého, hereckého zcela rozhodně. Z hlediska faktografického nepochybně. Postavy jsou samozřejmě mnohonásobně více prokresleny, takže závěrečná tragédie pak opravdu mnohem víc působí jako tragédie. Co se ale samotného závěru týče, znepokojivé jsou nakonec obě verze stejně - dokonce bych řekl, že co do děsivosti závěr původní Studny pořád vede. Nebo alespoň já se u ní i napodruhé usmíval a tetelil blahem mnohem více.  

Po loňském Markovičovi/Hojerovi tak má Voyo na skladě další luxusní podívanou. Pravda, až tak dobré to není, ale to je tím, že ten Láďa laťku nastavil fakt sakra vysoko. Studna je navíc mnohem víc rozkročena mezi různé žánry - začíná jako rodinné drama, mění se v drama psychologické a o detektivku jde vlastně až na konci. Co do hereckých výkonů a skvostné atmosféry se však loňskému hitu bez problémů vyrovná. A je dalším důkazem toho, že na Voyu jdou s minisériemi tohoto typu opravdu správným směrem. A ani v tomto případě nepochybuji, že se bude mířit na nominace - minimálně ty herecké. Právem.

---