Vítejte do doby, kdy každý četl Jurský park, kdy v pokojích náctiletých dívek visel Christian Slater a kdy rodinné sitcomy byly „in“. Surviving Jack nám přináší pohled na další ne úplně normální americkou rodinku, v tomhle případě jde pouze o pošahaného taťku, Jacka, který své děti vychovává svérázným způsobem a všechno je to z nějakého neznámého důvodu zasazeno do 90. let. Jedná se o další projekt Justina Halperna, jehož sitcomy nemají zrovna dlouhou životnost ($h*! My Dad Says, How to Be a Gentleman). Tentokrát se Halpern rozhodl adaptovat vlastní autobiografii I Suck at Girls. Začne za pár týdnů psát novou knihu I Suck at Writing Sitcoms? Nebo snad konečně uspěje?

Frankie Dunlevy to nemá jednoduché. Cloumají s ním hormony, dělá si zálusk na jednu krásku na střední a jeho táta by se zřejmě v anketě o nejlepšího otce roku příliš vysoko neumístil. A vysoko by se neumístil ani Surviving Jack co se originality týče. Že by tvůrci popustili svoji kreativitu z řetězu, to se opravdu říct nedá, o to jim však ani nešlo, tady se totiž sází pouze na dvě karty. Tou první je nostalgie devadesátých let. S Frankiem a jeho rodinou se totiž vrátíme o dvacet let zpět a podíváme se, jak těžké bylo v té době dospívat, co za šílenosti se nosilo, jak si puberťáci sháněli hanbatý materiály a co se tehdy poslouchalo. Druhou kartou, na kterou Surviving Jack sází, je samotný Jack. Frankieho táta Jack Dunlevy, bývalý voják, doktor a otec, jehož výchova připomíná spíš výcvikový tábor, je v podání Christophera Meloniho (Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti) jednou z nejlepších postav ze všech sitcomových novinek poslední doby.

Christopher Meloni je známý především ze seriálu Zákon a pořád, tam ho to už přestalo bavit a chtěl se více soustředit na svou filmovou kariéru. Dlouho však mimo televizi nevydržel a přichází v poloze, v jaké jsme ho mockrát neviděli. Hned od úvodních minut je ale vidět, že komedie mu sedí, má pro ni cit a i když se Jack Dunlevy v lecčem podobá Meloniho typickým drsňákům a vojákům, zasazený do rodinného prostředí a vychovávající dvě dospívající děti, funguje skvěle. O něco méně nadšený jsem z jeho syna Frankieho. Dosud neznámý Connor Buckley hraje dobře, v tom problém není, proč ale jeho postava musí být outsider, kterému se ve škole vysmívají a dělají si z něj srandu, když vlastně ani není proč. Vzhledově připomíná mladého Toma Hankse z filmu velký, žádné nemehlo to není a až na drobnou nervozitu před holkama není důvod, proč by ho ostatní měli mít za „losera“.Zbytek osazenstva Surviving Jack ještě neměl moc velkou příležitost se předvést, ale z toho mála bylo vidět, že žádné divy očekávat nemůžeme.

Surviving Jack i přes svoji neoriginalitu od dalšího sledování neodradilo. Můžou za to výše zmiňovaná devadesátá léta a Christopher Meloni. Nebýt Meloniho a nostalgie, nemá cenu ve sledování pokračovat. Jakmile se totiž ocitáme bez Jacka Dunlevyho, už to taková zábava není. A zasazení do „devadesátek“ je samoúčelné, takže pokud na tuhle dobu nevzpomínáte se slzou v oku, víc než pár úsměvů nečekejte. Surviving Jack by mohl dost dobře fungovat v jakékoliv době. Přes všechna negativa stojí Surviving Jack za vyzkoušení, piloty jsou zrádné a seriál může jít během několik dalších epizod ještě hodně nahoru. Snad se tahle novinka nedočká podobného osudu jako ostatní seriály Justina Halperna.