Když televize Nova s Markízou koupily za zřejmě tučný peníz licenci na celosvětově uznávanou reality show Survivor aka Kdo přežije, začaly logicky lákat na nejdrsnější československou reality show, která u nás nemá obdoby. A do toho chtěly nechat zapomenout na hodně nepodařeného Trosečníka a vlastně i Robinsonův ostrov. Ambice byly veliké, do hry se kvůli sledovanosti nabralo i několik celebrit nižší svítivosti a mohla z toho vzniknout opravdu svižná a napínavá reality show, jež by mohla v našem rybníčku hezky zarezonovat. Jenže československý Survivor je zatím spíše typickým příkladem toho, jak by se značka tak světového a zvučného formátu opravdu převádět neměla.

Hned na úvod musím přiznat, že se rozhodně nepočítám mezi skalní fanoušky původní reality show. Viděl jsem kdysi dávno první řadu a poté jen pár kousků, i z toho už si však dokážu udělat povědomí o tom, co všechno by měla česká verze obsahovat. Měla by to být dravá show, která dokáže prodat exotické i nehostinné podmínky, v níž si soutěžící opravdu sáhnou až na dno, a do toho se v ní budou díky šikovně vybraným hráčům naplno rozjíždět komplikované vztahy a v neposlední řadě také intriky. Jenže tuzemský Survivor nejen že absolutně nezvládá naplnit ani jednu z uvedených propriet, ale do toho selhává i v naprostých režijních či dokonce technických základech.

Hlavním kamenem úrazu, od něhož se odvíjí slušná řádka problémů, je už samotná stopáž. Zatímco originál má střídmou délku kolem 60 minut, ta tuzemská má neskutečné 2 hodiny! Což je krok, který považuju za nepochopitelný a v podstatě i dost nesoudný. Takto nabobtnalá stopáž vede pochopitelné k jediné nehezké věci – neustálému natahování. A je to bohužel znát prakticky na každé scéně. Každý dialog mezi soutěžícími, proslov či hra jsou neúměrně dlouhé a občas působí dojmem, že u ní střihač zapomněl dělat svou práci. A naopak začal nepochopitelně střihat někde zcela jinde.

To pak vede ke zcela absurdním pasážím typu, že (jinak solidní) moderátor Ondřej Novotný hráčům vysvětluje, co je za pár minut čeká, a jeho proslov je po každých pěti slovech přerušen dramatickou pauzou, během níž nás čekají ještě dramatičtější záběry do tváří jednotlivých účastníků. Divák má navíc pocit, že tyto střihy dělal někdo, kdo teprve den předtím dokončil své první fan video na YouTube. A takhle se to zopakuje ještě několikrát za sebou, než Novotný svůj proslov dokončí a samotná hra vůbec začne. Prodlužovány jsou pak i jednotlivé soutěže, jimž by svižné nůžky taky přidaly na drajvu a napětí. A rozhodně bychom po nich nemuseli dostávat ještě černobílou zpomalenou rekapitulaci toho, co se stalo před minutou. 

Natahování zkrátka ubližuje prakticky všem tradičním prvkům Survivora, včetně kmenové rady, která zabere minimálně 20 minut stopáže. Nejdříve se v ní totiž dlouho prázdně povídá a poté se musíme útrpně koukat, jak jednotliví členové kmene píší svého adepta na vyhazov. A nechybí u toho dlouhé záběry na samotné psaní a samozřejmě ani další dramatické prostřihy na tváře ostatních. Ostatně, jen v druhé epizodě zabrala pasáž pouhého zapisování 5 minut (ano, stopoval jsem to). Asi pak nemusím moc vysvětlovat, že v té době je už divák totálně unaven a zvolený styl naprosto zabíjí tempo, gradaci či snad jen náznaky napětí. 

Ostatně napětí a účel kmenových rad totálně podrývá vychytávka zvaná duel, v níž se kandidát na vypadnutí utká s některým týmovým spoluhráčem o setrvání v pořadu. Což by mohlo při správné konstelaci a dramaturgii vést k hezkým intrikám a vyhroceným situacím. Zde to ovšem vedlo dosud jen k naprostým bizárům, kdy z reality show vypadl místo jasného odpadlíka s nejvíce hlasy člověk, jenž byl vlastně docela oblíbený a pro jehož odchod nikdo nehlasoval. Prostě nepochopíte. 

A říkáte si, co kromě povinných her a kmenové rady zabírá ony dvě hodiny? Vlastně vůbec nic zajímavého. Členové jednotlivých kmenů tu jen většinu dne sedí ve svém táboře a řeší, jak tomu druhému nevěří, že ten třetí má asi devět osobností a kdo už se jim nehodí do krámu. A často mluví i o situacích, které se režisér ani neobtěžoval zařadit do vysílání. Což o to, vytváření aliancí a intriky k tomuto formátu patří. Zde to jsou však zatím jen nekonečné plky o ničem, v nichž se pořád řeší to samé a v podstatě se nic nevyřeší. A mnohdy se jedná o totální balast, jenž by soudný režisér a střihač z dílu nekompromisně vyhodili. Jenže tady nemůžou, když musí mít epizoda dvě hodiny. 

Smutné však je, že nudné pasáže zabírají místo věcem, které by diváka opravdu zajímaly. Jak těžké mají ostrované opravdu podmínky? Jak získávají potravu či vodu? Mají hlad? Vlastně nikdo neví, protože podobné útrapy, které k pořadu neodmyslitelně patří, zde prostě nejsou. Místo toho kmeny pořád sedí ve svém táboře nebo na pláži a jedí cosi lžicí či pijí čaj z celkem hezkých hrnků. Celkově mi přijde, že těch pomůcek tu mají všichni po ruce nějak moc. Pocit, že si účastnící sáhli na dno, je zatím na nule, a divák má opravdu dojem, že se někde za nejbližší palmou skrývá catering, jenž se ukryje vždy těšně před tím, než se zapne kamera. Netvrdím, že účast v soutěži není pro hráče těžká, režie to ovšem vůbec neumí prodat, a skoro to vypadá, že si jen parta lidí zajela na trochu exotičtější tábor s těžkými bojovkami.

Neohrabaný střih i utahanou režii jsme si už probrali, co tam tedy máme dál? A jo vlastně, amatérský zvuk. Je až fascinující, že dvě televize dají evidentně nemalé prachy za světovou licenci, exotické lokace v Dominikánské republice i asi ne úplně nejlevnější celebrity a pak zapomenou koupit tak jednoduchou věc, jako jsou porty. Nebo možná produkce koupila jen ty nejlevnější ve vietnamské tržnici. Zdejší zvuk je totiž naprosto otřesný, hráčům (tedy pokud se nejedná o samostatné zpovědi) není často rozumět ani slovo. Ostatně, co vypovídá o hrozivém zvuku víc než fakt, že tvůrci museli aspoň v prvních dílech vložit k některým rozhovorům i titulky! Nejhorší pak je, když si soutěžící rozhodnou vést vážné konverzace na pláži. Vy totiž místo nich slyšíte pouze mořské vlny či šum větru. A když neruší zvuk přírodní vlivy, šoupne se tam pro jistotu ještě hlasitý a často i dost otravný soundtrack připomínající tak deset let starou trailerovou hudbu.

Nudu by mohli do jisté míry zachraňovat alespoň soutěžící, z nichž jsou někteří opravdu dobře vybráni a mají potenciál do budoucna. Jenže ani s tím neumí tvůrci pořádně pracovat a jistým aktérům nedávají ani potřebný prostor. Jako by režie zapomněla, že v každém týmu se nachází 12 hráčů, a sleduje u kmenů pouze polovinu z nich. Mnozí účastníci tak řekli během čtyř epizod sotva pár vět a divák absolutně netuší, co jsou zač. A než to stačí zjistit, tak si dotyčný balí kufry a jede domů. Ani se samotným konceptem si pak neví štáb moc rady a už po pouhých čtyřech dílech tu máme v podstatě neustále se opakující mustr hlavní soutěže týmů, boje o imunitu, kmenové rady a duelu, z něhož se jen málokdy vybočí a show se tak už po krátké době stává předvídatelnou a repetitivní.

Abych ale na český pokus pouze nenadával, musím uznat, že produkce si bere námitky diváků na sociálních sítí evidentně k srdci a třeba ve čtvrtém díle už je vidět po technické stránce mírné zlepšení. Což v překladu znamená, že ubyly tak dvě procenta zbytečných a zpomalených střihů, takže z toho těsně před finále bude možná i trochu koukatelná podívaná. Zatím je ovšem tuzemský Survivor naprosto promarněnou šancí plnou amatérských chyb, jež zase jednou ukazuje, že v našem rybníčku podobné formáty zkrátka ještě neumíme točit. A zamrzí to zejména proto, že v tomto případě se nejedná o žádnou stupiditu typu Love Island, z níž už vám dopředu umírají mozkové buňky. Tady byl prostě potenciál natočit opravdu zajímavou a napínavou show plnou intrik. Jenže tvůrčí tým vzal všechny trumfy a natočil s nimi prazvláštní patvar plný absurdních situací, který zatím pouze nudí a uspává. A osobně už nedoufám v to, že se to s touto přepálenou stopáží nějak zásadně zlomí.