Asi všichni diváci Netflixu si stačili všimnout, že streamovací služba do nás fantasy kousky od úspěchu Zaklínače pálí s železnou pravidelností. Jenže když odečteme právě Geralta z Rivie, tak tyto žánrovky cílící zejména na teenagery dost bolí. A je jedno, jestli si k tomu tvůrci půjčili kulisy krále Artuše v Prokleté, Sherlocka Holmese v Příležitostných detektivech z Baker Street, nebo si vzali do parády populární víly Winx, vždy to bolelo zhruba stejně. Ambiciózní novinka Shadow and Bone, jež vychází z knižní ságy Griša z pera Leigh Bardugo, mohla díky svému zařazení do young adult sekce dopadnout vlastně stejně bolestivě a zaměnitelně. Jenže místo toho nám Netflix konečně ukázal, jak by měl správný fantasy kousek pro mladé vypadat.

Příběh nás zavede do Ravky, kdysi dávno mocné země, která však byla před mnoha lety následkem černé magie rozdělena na dvě poloviny. V jejím středu se totiž nyní nachází tajemná Vrása, území temnoty plné nebezpečných monster, v němž na lidi čeká ve většině případů smrt. Národ je tak po letech rozvrácen, jedna z jeho částí se chce po letech osamostatnit a ani vztahy se sousedy nejsou nejlepší. Právě do této neveselé doby přichází hrdinka a zdánlivě obyčejná kartografka Alina Starkov, která se do armády přihlásila se svým kamarádem z dětství Malem, s nímž má velmi speciální pouto. Právě při jedné jejich misi a přejezdu Vrásou však v sobě Alina objeví magické schopnosti. Stává se tak nejen tzv. grišou, členkou mocného řádu kouzelníků, ale kvůli své speciální schopnosti také vyvolenou, jež má Vrásu nadobro zničit a zbavit zemi temnoty. Jenže na královském dvoře, kde se má mezi grišy pod vedením tajemného generála Kirigana naučit ovládat své schopnosti, pak zjišťuje, že se rozhodně nevyplatí nikomu věřit. Alina se navíc ocitá v hledáčku dalších lidí, kteří by chtěli její velkou moc využít.

A ono to doopravdy šlape, a řekl bych, že už od prvního dílu nečekaně svižně a sebevědomě. Světlo a stíny je totiž poctivým fantasy řemeslem, které už od počátku jede na plyn a představuje nám hodně zajímavý a lákavý svět, jenž si bere svým prostředím a velkorysými kostýmy inspiraci zejména v carském Rusku, ale nebojí se do fantasy roviny ohýbat i další období či národy. Zejména ovšem divák tento svět celkem rád poznává, objevuje a díky parádní výpravě, zmiňovaným kostýmům a vizuálu vypadá tento svět vážně skvěle a skýtá ještě velký potenciál do budoucna. Netflix zkrátka zase jednou na své seriálové novince nešetřil a divák má místy dokonce pocit, že tamní hlavouni nalili do projektu více peněz než do první řady Zaklínače.

Příběh pak sice v jistých fázích či v chování postav nezapře své young adult kořeny a celkově nabízí podstatně přímočařejší podívanou než jiné fantasy pecky typu Hra o trůny, to ovšem v tomto případě zase tolik nevadí. Režie totiž už v úvodu servíruje skvělé řemeslo, má parádní drajv a tah na branku. Příběh se navíc posouvá rychle vpřed, většinu epizod kašle na přehnané rýpání ve vztazích či případných romantických linkách, a tak divák nemá moc času řešit jisté logické díry či sem tam skřípající dialogy. A vlastně ani nechce.  

Sebejistou režii a žánrově přesně vybalancovaný scénář pak tlačí dopředu hlavně neskutečně sympatické postavy, jež mě do jednoho až nečekaně bavily. Alina v podání Jessie Mei Li je správně sympatickou a zmatenou hrdinkou, jíž divák rád drží palce, a Ben Barnes aka záhadný Karrigan po Westworldu a Punisherovi ukazuje, že má na seriálové role celkem čuch. Nejvíce pozornosti si však pro sebe krade výtečně sehraná „vraní“ trojice gangsterů Kaz, Jasper a Inej, která pro mě byla asi největším tahounem seriálu. Linie této zdánlivě nesourodé bandy byla vedle hlavní linky tak příjemným zpestřením, až ji chtěl divák díky sympatickým představitelům vidět v některých epizodách paradoxně více než hlavní hrdinku. 

Je proto škoda, že v poslední třetině dochází tvůrcům malinko dech, vztah mezi ústřední dvojkou začne už zabírat až příliš mnoho času a celá příběhová linie se rapidně zpomalí. A naprosto klišovitá a průhledná zápletka okolo grišy Niny tyto dojmy také příliš nezlepšuje. Ano, seriál si i přes vztahový a často i dialogově prázdnější balast stále drží svou sebejistou režii a řemeslné kvality. Po příběhově nabité páté epizodě, jež hezky ukáže všechny karty, se zvolní možná až příliš. Naštěstí správně našlapané a v rámci postav hezky fungující finále tyto dojmy přeci jen vylepšuje.

Světlo a stíny tak sice ve výsledku nebudou žádnou obří fantasy událostí ve stylu Zaklínače a GoT, i přes jisté mušky však zůstávají správně odsýpající a na nic si nehrající jednohubkou s hezky funkčním a do budoucna stále zajímavým světem, co má za úkol zkrátka a jednoduše bavit. A to se mu rozhodně daří. Ano, vrcholy žánru jsou pořád někde jinde, kdyby ale každá „young adult blbina“ dopadla nějak takhle, rozhodně bych se nezlobil. Prostě poctivá seriálová zábava, kterou si v případných dalších řadách mile rád zopakuji.