Seriálová komiksová scéna už delší dobu není jen o typických žánrových titulech z dílny Marvelu a DC s klasičtějšími hrdiny, ale tvůrci se zde rádi pouští i mezi osobitější a originálnější předlohy. A zrovna streamovací Netflix se po úspěchu Umbrella Academy pouští na toto pole velmi rád. Tentokrát si společně s Robertem Downeym Jr. v roli producenta vyhlédli menší, ale čtenáři milovanou, komiksovou sérii Sweet Tooth, která v trailerech lákala na spojení klučičího dobrodružství s drsným post-apokalyptickým světem. Jenže v úvodních dvou epizodách tenhle zajímavý koktejl nechutná bohužel tak, jak jsem si po upoutávkách přál.

Podíváme se tedy do neveselé budoucnosti, v níž Zemi zpustošil smrtící virus, na nějž stále nebyl objeven stoprocentní lék. A aby těch úkazů během konce moderního světa nebylo málo, začnou se lidem místo normálních ratolestí rodit hybridi, tedy děti smíchané se zvířetem. A nikdo samozřejmě neví proč. Hybridem je i náš hlavní hrdina, jelení kluk Gus, který už od narození žije se svým pragmatickým a přísným otcem v lese mimo civilizaci a za plotem, který má zakázáno překročit. Po jedné nešťastné události se však Gus, toho času už vytrénován tatínkem v základech přežití, rozhodne vyrazit do Colorada a najít zde svou mámu. A jelikož v nehostinném světě s posledními přeživšími jsou hybridi mnohými skupinkami loveni, rozhodne se spojit síly s drsným samotářem Tommym.

Už od počátku je tedy evidentní, že by seriál rád nabídl dětem poctivou klukovskou podívanou s nějakou tou dobrodružnou výpravou a správně statečným ústředním hrdinou (ostatně, není náhoda, že Gus tu čte ve volných chvílích Dobrodružství Toma Sawyera) a rodičům pro změnu předhodit nehostinný post-apokalyptický svět s nějakým tím náznakem brutality a nehezkých věcí. Jenže to zatím úplně nefunguje ani v jednom z těchto směrů. Hlavní klučina je docela sympaťák, Christian Convery naštěstí nepatří mezi nesympatická dětská dřeva a v tandemu s vcelku charismatickým Nonsem Anoziem jim to hezky funguje. I přesto si divák nenajde k hlavním charakterům kvůli nevýraznému scénáři úplně cestu. Režie si udržuje celkem solidní tempo, tah na branku, a divák se proto nikdy úplně nenudí. Na druhou stranu se ani úplně nebaví a po režijní stránce se tedy jedná o naprostou seriálovou rutinu, jež navíc postrádá právě onen chlapecky rozverný a dobrodružný feeling.

Post-apokalyptická atmosféra zde kvůli zacílení na spíše rodinnou notu nefunguje úplně podle představ. Je tu pár rádoby drsnějších scén, které děti asi úplně neoslní a na rodiče budou zase málo temné. Samotný svět má pak rozhodně potenciál, divákovi je nahozeno několik zajímavých otázek a větší zkoumání těchto zákoutí opuštěných lesů by mohla být ve správných tvůrčích rukách slušně napínavá podívaná. Jenže tu již zmiňovaná rutinní režie zatím nenabízí, příběh se dosud sune kupředu pozvolna a zejména s linkami vedlejších postav se zde evidentně nikam nespěchá. Což na jednu stranu není na škodu, vzhledem k mladšímu publiku by ovšem tato cílovka mohla být nedočkavá a pomalejší budování s vedlejšími zápletkami je možná nebude úplně bavit.

Sweet Tooth je tak ve svých prvních částech spíše průměrným rodinným kouskem, jenž doplácí na to, že se chce zavděčit každému, ale ve výsledku moc neosloví ani děti, ani jejich tatínky se zálibou v post-apokalyptických kouscích. Ano, kouká se na to docela hezky a hlavní dvojci to slušně šlape, jenže potenciál látky vymačkávají tvůrci zatím tak nějak napůl. Jelení kluk má tak nakročené spíš do kategorie „neurazí, nenadchne“ a mám obavy, že v ní zůstane i po zbytek série.