Asi všichni už poznali, že marvelovky nejsou zrovna (s výjimkou třetích Strážců Galaxie) v nejlepší kondici, a to se netýká pouze filmů, ale také jejich seriálů, kde už čekáme na povedený kousek docela dlouho. A minimálně já jsem věřil, že toto prokletí zlomí očekávaná Tajná invaze. Sólovka Nicka Furyho se dopředu pyšnila lákavým obsazením, inspirací ve chválené komiksové předloze či snahou stát se temnějším špionážním thrillerem. Znělo to zkrátka celé možná až moc dobře. S výsledkem, který sledovaností Disney+ navíc dost prohučel, je to ale o něco složitější.

Jak to vidí Spooner:

Naprosto odfláknutá a líná práce. Tajná invaze začala poměrně sympaticky a používala základy, z nichž se dala vystavět hodně napínavá a mrazivá podívaná, ve které nebudete vědět, komu z hrdinů máte věřit a kdo je naopak zlý Skrull. Ostatně chladná atmosféra špiónských kousků v úvodu docela funguje, scénář se s některými postavami sympaticky nepáře a seriál láká i na zajímavý vývoj známých charakterů. Jenže po pár epizodách jako by se tvůrci rozhodli všechno spláchnout do záchodu, odešli z placu a zbytek seriálu za ně nejspíš dotočila umělá inteligence. Zejména v druhé polovině Tajné invaze totiž není nic, jen čistá rutina, šeď a tvůrčí odevzdanost bez jakékoliv snahy pokusit se o něco nápaditého, napínavého či alespoň trochu zajímavého.

Nadějná zápletka se tedy změní v ukecanou a čím dál hloupější nudu, v níž jednotlivá odhalení Skrullů pozná divák dlouho dopředu a většinou se tu jen krkolomně povídá v pár místnostech. Může mi někdo vysvětlit, co na tomto takřka komorním seriálu s minimem akce stálo přes 210 milionů dolarů? To se vše vyplýtvalo na nevýrazné digi blbnutí ve finále? A k čemu je tu sakra skvělé obsazení, když tu skoro nikdo nemá co hrát? Samuel L. Jackson a Ben Mendelsohn si sice v pohodě odehrají svoje, např. oscarová Olivia Colman ani přes veškeré snahy nezakryje, že je tu její postava vlastně dost zbytečná. 

Ne, tady se zkrátka „marvelácký Andor“ nekoná a místo radosti z dospělé komiksárny a vyspělého thrilleru budete mít pocit marnosti a naprosto promarněného potenciálu, v němž je scénář čím dál pitomější a režie čím dál odevzdanější. Místo očekávané pecky jsme tak dostali seriál, v němž není prakticky nic, nemá žádný specifický styl a se známými tvářemi zachází dost nešťastně. Takhle se žánrovka, či kvalitní seriál, opravdu nedělá. 4/10

Jak to vidí Ojik: 

Tak to ani tentokrát nevyšlo. Marvelovské tápání a „superhrdinská únava“ bohužel pokračují i v projektu, který sliboval být civilnější a vážnější podívanou, jež mohla opět posunout žánr do nových sfér. Sólové dobrodružství Nicka Furyho, který musí zabránit snaze svých někdejších mimozemských spojenců Skrullů ovládnout nepozorovaně Zemi a vyhubit lidstvo, ale ve svém provedení vůbec nedostojí proklamacím o napínavé špionážní akci, kterou slibovali autoři i zdařilé ukázky.

Avizovaná globální paranoia se však vůbec nekoná a tvůrci volí úplně jiný koncept, který nesmírně atraktivní námět mění v nezáživnou a velmi neuspokojivou podívanou. O dobyvačných choutkách měňavých mimozemšťanů, kterým došla trpělivost s Furyho sliby o nalezení nového domova a rozhodli se podmanit si Zemi, všechny postavy vědí od začátku. O situaci mají dokonalý přehled, ví, kdo tahá za nitky, kde se nachází i koho z pozemšťanů už stačil nahradit za mimozemskou kopii. Seriál se tak mění v poměrně komorní naháněčku dvou znepřátelených skupinek a veškeré podrobnosti o titulární invazi a jejích důsledcích se divák dozvídá z dialogů. Akce, ale především napětí absentují a celá minisérie trpí podivným tempem – vleče se navzdory krátké stopáži jednotlivých epizod, ale současně jako by hnala kupředu bez ohledu na své postavy, emoce i údajně dalekosáhlé následky pro fikční svět.

Do vod průměru ale Tajnou invazi shazuje především líné a antiklimaktické finále, kde se už v půlce epizody dočkáme nepěkné digitální bitky. V minulosti jsem ty akčně méně zdařilé marvelovské seriály přirovnával k DC tvorbě na stanici CW, závěrečný souboj Tajné invaze ale kromě směšného provedení zarazí svojí myšlenkou, která nepřipomíná ani ty nejhorší komiksárny z doby před dvaceti lety, jako spíše špatnou fanfikci. Po zbytek epizody pak místo uzavírání linek dochází k násilnému otevírání dvířek k rozvíjení dalších osudů postav.

Marvel si zkrátka opět vylámal zuby na formátu šestidílné minisérie složené z ani ne 40minutových dílů – pokolikáté už? Námětu by slušelo zpracování buď v rámci nabušeného celovečeráku, nebo desetihodinového, pomalu vyprávěného dramatu, kde by paranoia a napětí postupně rostly do závratných výšin. Především by se ale musely změnit scénář a celkové pojetí, protože takto jsme dostali rutinně natočenou, uondanou a generickou komiksovou šeď, která se brzy vykouří z hlavy. 5/10 

Jak to vidí tomasmy: