Když se před několika lety objevila na Netflixu antologie Love, Death & Robots, byla z toho nečekaná pecka a hit, jímž se posléze inspirovala řada streamovacích služeb a tvůrců. Série různorodě animovaných povídek nabídla slušný počet výtečně vyprávěných či technicky vypiplaných titulů, které často braly dech a pracovaly na nich režijní esa jako David Fincher. Ne každá povídka byla sice dokonalá, takřka všechny si ale našly své fanoušky. Nyní se část tvůrčího týmu v čele s Timem Millerem a Davem Wilsonem ovšem přesunula na Amazon, kde nám po lásce a robotech naservírovali příběhy z jiného světa – z prostředí videoher.

Novinka Tajný level si bere na paškál známé videoherní značky a každá epizoda nám nabízí příběh z jiné hry, jenž daný svět buď chce zajímavě rozšířit, nebo si z dané franšízy vezme to nejlepší. Autoři tedy mají tentokrát v zádech zvučné videoherní giganty, s nimiž se ponoříme např. do ikonických titulů jako Warhammer 40 000, Dungeons & Dragons, Unreal Tournament či Pac-Man, díky čemuž mohli evidentně operovat i se slibným rozpočtem či známým hlasovým obsazením v čele s Keanu Reevesem či Arnoldem Schwarzeneggerem. Jenže zacílení na fanoušky milované herní značky může být dvojsečné. Dokáží příběhy z těchto světů fungovat i samy o sobě, nebo se proměnily zejména v dárek pro nejskalnější pařany a poněkud předraženou reklamu na známý produkt?

Bohužel je nutno říct, že velká řada animovaných příběhů se oné druhé kategorii nevyhnula. Celé sérii rozhodně nejde upřít výtečná animovaná stránka, stejně jako tvůrčí snaha se téměř v každé z epizodek přiblížit co nejvíce nádechu, stylu i motivům využívaných her. Bohužel ne vždy se z této snahy dokáže vytěžit výrazný a intenzivní příběh, jenž by si divák pamatoval déle než do druhého dne. Ano, máme tu několik nadprůměrných epizod, jenže ty bychom dokázali spočítat takřka na prstech jedné ruky. 

Unreal Tournament je čtvrthodinovým akčním nářezem plným herních easter eggů a parádního vytěžení kultovní značky, jež ovšem svým tempem a správně přímočarým dějem dokáže zabavit i hrou nepolíbené. Warhammer 40 000 je audiovizuálně opulentní a neskutečně atmosférickou jízdou, která zvládne vizuálním pojetím publikum zcela ohromit. The Outer Worlds je sympatickým mixem post-apokalyptického světa se steampunkem, jenž svým humorem a stylizací připomene i Bioshock či Fallout. Své zastánce si jistě najde také Dungeons & Dragons a Pac-Man zaujme minimálně svou odvahou a naprostou odlišností od všeho, co od arkádové žluté koule čekáte. Realizace zde sice trochu hapruje, ale svým způsobem se jedná o nejodvážnější a nejsvěžejší počin z celé nabídky, která jinak sází až příliš na jistotu.

V celkové součtu se totiž série zadrhává spíše v rutině s mírnými světlými body. Většina příběhů, zejména v druhé polovině řady, je z hlediska scénáře zcela průměrných a zaměnitelných. Což je něco, co se u Love, Death & Robots zrovna nestávalo. Zde většina epizodek sklouzne k sice efektní, ale svůj potenciál nevyužívající akci a postrádá napětí či nějaký výrazný prvek. A zatímco řada z nich selhává kvůli prázdnému ději (Armored Core, Mega Man či Honor of Kings), další doplácí na krátkou stopáž, kvůli níž se nemůže zajímavý nápad ani svět dostatečně rozvinout (Sifu či Spelunky). Právě tyto díly tak zůstávají spíše jednoduchým fan servisem a delší cut scénou sloužící jako promo ke hře.

Také sázka na slavné hlasy je tu spíše kontraproduktivní, minimálně v případě Arnieho, kdy působí u New World jeho hlas poměrně rušivě a nevhodně. Zamrzí také fakt, že oproti Love, Death & Robots zde výrazně ubylo hrátek se žánry a animovanými styly. Z dramaturgického hlediska pak nedává ani příliš smysl volba herních titulů, mezi nimiž se pohybuje jen málo fenoménů a megahitů, jež osloví a nalákají ke koukání masy. Pokud navíc hledáte animačně pestrou sérii plnou nápadů a tvůrčí hrátek, drží se Tajný level až překvapivě při zemi. I přes svůj videoherní základ si tu autoři paradoxně málo hrají. Seriál je proto spíše průměrnější antologii, u níž se divák v jistých částech hezky zabaví, kvalita jednotlivých dílů je však velmi proměnlivá a řada z nich kompletně mine svůj cíl. Výsledek je tedy „not great, not terrible“, ale od této party se čekalo mnohem víc.

---

Autor: Adam Poslušný
Foto: Amazon Prime Video