Luc Besson je prostě nezmar. Jakoby nestačilo, že sympatickou jedničku thrilleru Taken aka 96 hodin, v němž dokázal Liama Neesona přeměnit v akčního poloboha, zprznil dvě dementními pokračováními, jež aspirovaly na cenu za nejdementnější střih dekády. Francouzský megaloman dojí už tuto dosti vyschlou krávu dál a nyní nám s podporou stanice NBC přináší dokonce prequel, v němž dostaneme mladší verze Bryana Millse a jeho začátky u tajných služeb. Každý se pak už od prvních ukázek bál béčkového televizního odpadu, jenž tuto sérii pošle zase na o něco hlubší dno. Jenže, skeptický diváku div se, zase takové peklo nás nakonec nečeká.

V seriálu tedy nepotkáváme zkušeného veterána, který po sto padesáte zachraňuje svou dceru, ale jeho mladší verzi, jenž většinu svých zabijáckých zkušeností ve službách tajných vládních agentur teprve nabírá. Už teď je však vysloužilým mariňákem a válečným hrdinou, jenž má za sebou nejednu tajnou misi. Jeho minulost ho pak dožene ve chvíli, kdy se ve vlaku potká s magory s bouchačkami. Jeho instinkt zabiják zavětří trable a Bryan hrozbu svým pověstným stylem zlikviduje. Během záchrany vlaku ovšem zahyne jeho sestra. Zatímco hrdina a jeho rodina truchlí, přísně tajná vládní agentura v čele s agentkou Christinou Hart zjišťuje, že se nejednalo o náhodný čin, ale útok směřoval přímo na Millse. Bryan tak opět nasadí ultradrsný výraz a vydává se na cestu za pomstou.

A kupodivu to šlape lépe, než bych po katastrofálních trailerech čekal. Seriál sice trpí viditelně malým rozpočtem a příšerně laciným televizním lookem, který jakoby si tvůrci vypůjčili ze zaprášených devadesátek, jinak se však jedná o celkem svižnou jízdu, jež si naštěstí na nic moc nehraje. Tvůrci nemají přílišné ambice a vědí, že točí jednohubkové tupé béčko, u jehož zvratů musíte nechat mozek zavřený ve skříni a chtějí diváky jen slušně pobavit. A to se jim i docela daří. Pilotu nechybí tempo, spád, atmosféru si tvůrci vypůjčili z prvního snímku a akce je i přes viditelnou lacinost místy hezky krvavá. I když index tuposti už ve finále míří docela vysoko, divák to díky pedálu na podlaze většinou tvůrcům odpustí.

I v těch nejstupidnějších chvílích pak novinku zachraňuje irský sympaťák Clive Standen. Toho si diváci stačili oblíbit už coby Rolla ve Vikinzích. Zde ovšem naplno přesvědčuje, že dokáže být tím pravým tahounem, na němž stojí celý seriál. Standenovi nechybí charisma, věříte mu lámání končetin i zabijácké pohledy a vůbec je Neesonovi v mnoha scénách až nečekaně podobný. Hlavní roli zkrátka vybrali tvůrci na jedničku a vůbec bych se nezlobil, kdyby se Standen po čase dočkal i nějaké té celovečerní šance. Zbytek obsazení je tu pak více méně za křoví, v němž na sebe upozorní pouze Jennifer Beals, které to i více než 30 let po Flashdance stále celkem sluší.

Úvodní díl seriálového Taken opravdu není žádným zázrakem a podle všeho se z něj v dalších epizodách vyvrbí klasická kriminální rutina, v níž bude Bryan Mills řešit jeden zaměnitelný případ za druhým. Jenže jako neurážející oddychovka pilotní díl funguje. Charismatický hlavní představitel pak možná i pár diváků přemluví k tomu dát novince i nadále šanci. O žádnou nekoukatelnou příšernost z ranku pokračování Oliviera Megatona se tedy naštěstí nejedná a seriál rozhodně nedělá značce takovou ostudu. Na druhou stranu, pokud lačníte po top kvalitě a nechcete ztrácet čas se zbytečnými jednohubkami, můžete jít v klidu o dům dál. Tady se zřejmě z průměrných vod ani v následujících týdnech nepodíváme.