Vítejte v obýváku u sousedů v prvním českém sitcomu podle předlohy scenáristky Fan Vavřincové (Eva tropí hlouposti) a v režii Jaroslava Dudka, který dodnes patří k tomu nejlepšímu, co české televizní archivy kdy nabídly. Pravda, jeho timing na dnešní poměry občas trochu hapruje a jednotlivé díly jsou možná poněkud natahované, ale přiznejme všem jeho autorům právo na nedokonalosti let učednických. Jinak má "Rodinka" konkurenceschopné parametry. A to i bez trapného předtočeného smíchu. Vavřincová - ač nijak neobeznámena se západními standardy - totiž vyhmátla základní princip sitcomu: divák u něj neočekává žádné velké tonáže, spíše sympatické postavy s jednou dvěma charakteristikami a běžné rodinné situace vyhnané do lehkého absurdna. Takové to čechrání vaty, u kterého se každý může podle libosti lámat v pase a nebo aspoň uculovat.

A přesně tohle diváky zaujalo již v roce 1967, kdy obrazovu většinou okupovaly zcela jiné kalibry, a poprvé se promítala jednoaktovka s nápadníkem Zdeňkem. Po několika reprízách však přišlo to, co přijít muselo: diváci si psali o nášup. A tak s odstupem čtyř let vzniklo v tehdy normalizační ČT dalších šest epizod, kam se podařilo prosadit i socialistickým režimem dehonestované herce jako byl noblesní Oldřich Nový v roli účetního Koníčka. Samozřejmě ani tento apolitický a do bezčasí zasazený seriál se nevyhnul tlakům shůry. Už první díl nové série z roku 1971 byl kompletně přetočen, protože Pavel Landovský, který si v něm střihl roli malíře pokojů, stihl emigrovat, a na jeho místo byl dosazen vzorný straník Jaroslav Moučka (který v dokumentu na DVD alibisticky tvrdí, že tu roli "někdo" hrál před ním a on ani neví kdo). Soudruhům se uvolněná atmosféra série, která přitahovala víc a víc diváků, začala zajídat také a chtěli, aby se postavy seriálu začaly politicky angažovat. Dědové a tátové do Strany, "Raubíři" do pionýra a celé ženské osazenstvo buď do Svazu žen nebo alespoň SRPŠ. To naštěstí herci i tvůrci odmítli, což volnou sérii ukončilo právě v kulminačním bodě. Kdo ví, jak by byl zapsán v myslích diváků, kdyby se rozjelo to, čemu dnes říkáme sezóny a navíc by zčervenal. Možná by kouzlo naivního humoru plného jemných narážek, docela povedených hlášek ("To je den, to je den.") a hravého tření dočista vymizelo. A v naší seriálové sekci by se tudíž nikdy neobjevil.