Bill Lawrence je už dost prověřeným seriálovým tvůrcem, který se do dějin televizní zábavy navždy zapsal kultovkou Scrubs: Doktůrci a v posledních letech k ní přidává další oceňovanou hitovku, fotbalovou komedii Ted Lasso, s níž sbírají oblíbený autor či Jason Sudeikis vavříny, kam přijdou. A jelikož se jedná o zatím nejoceňovanější kousek od Appleu, má zde Lawrence dveře otevřené asi s každým projektem. Tím dalším se stala nadějně znějící dramedy Terapie pravdou, v níž spojil televizní matador tvůrčí síly s hvězdou Lassa Brettem Goldsteinem aka mrzoutem Royem a společně překecali do seriálu nejen trochu zapadlého sympaťáka Jasona Segela z Jak jsem poznal vaší matku, ale zejména hollywoodskou hvězdu Harrisona Forda. Stačí ale sázka na známé tváře na další zábavnou trefu do černého?

Tentokrát se z fotbalového trávníku přesouváme do poradny. Seriál totiž sleduje příběh terapeuta Jimmyho, jenž se ovšem ani po roce nemůže vzpamatovat z tragické smrti své manželky. A je kvůli tomu naprd nejen v práci, ale také coby kamarád a zejména jako otec dospívající dcery Alice. Jelikož ho ovšem problémy jeho pacientů frustrují a připadá mu, že jim ani sobě nemůže příliš pomoci, rozhodne se pro dosti neortodoxní přístup – začne jim zkrátka říkat, co si myslí. Naprostou upřímnost pak začne praktikovat i na své nejbližší okolí, které má samozřejmě svých problémů dost. Jak se mu tento přístup vyplatí? Podaří se mu díky tomu zlepšit vztahy s dcerou? A co mu na tyto kroky řekne jeho mentor a kolega Paul?

Tvůrci pak volí podobnou taktiku jako v případě úspěšného Teda Lassa – tedy zejména sázku na pozitivní atmosféru, ale zároveň hezky prokreslené hrdiny a dotýkání se i vážnějších témat. V tomto případě se pak rozebírá zejména ztráta bližního či vyrovnávání se s vážnou nemocí. Což není nic, co bychom v podobné dramedy už někdy neviděli, zároveň je to však celé zabalené do správně feel-good dialogovky, na niž se během svižné půlhodinové stopáže kouká více než příjemně. Zpočátku sice chvíli trvá, než si divák na zdejší styl zvykne a než se si postavy ideálně „sednou“, poté ale dostanete hezky odsýpající dialogy, které efektně kombinují humor s vážnějšími momenty a šikovně pracují se vztahy jednotlivých postav. Zejména ve stěžejním stavu mezi otcem a dcerou pak dokáže být scénář v pár situacích i správně emotivní a komorní.

Na druhou stranu, i scénář má své mouchy. Mnohdy se autoři se svým humorem úplně netrefí do černého a v jistých situacích se zdejší hrdinové chovají až příliš afektovaně a přepáleně. Zamrzí také, že v pozdějších epizodách téměř vymizí epizodní linky s pacienty a některé konflikty tu vyšumí do ztracena či se vyřeší až příliš jednoduše. I ve slabších scenáristických chvílích však drží seriál nad vodou jeho hlavní trumf v podobě zatraceně sehraného obsazení. Jason Segel je zde opět za velkého sympaťáka ve své prověřené poloze, v níž ho já osobně vidím vždy velmi rád, a Harrison Ford si svého stárnoucí mrzouta, který postupem dílů malinko odhazuje svůj nepřístupnou stránku, neskutečně užívá a vychutnává si s naprostou lehkostí každou suchou hlášku. Dcera v podání Lukita Maxwell má pak se Segelem také skvělou chemii a zbytek obsazení je plný divácky vděčných rolí.

Terapie pravdou asi nebude sbírat tolik ocenění jako Ted Lasso, který je přeci jenom sebevědomější, scenáristicky vyzrálejší a má to ideální tvůrčí srdíčko. Navíc není tento kousek ve svém žánru nijak objevný a vlastně ničím nevybočí z mírného nadprůměru. Jenže právě díky Segelovi s Fordem a zbytku fajnové partičky i správně pohodovému feelingu se do těchto postav a jejich trablů snadno zakoukáte. Vznikla tak hodně oddychová jednohubka, jichž není ani na seriálovém poli nikdy dost.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: Apple TV+