Tento seriálový podzim je pro mě svým způsobem těžký. Poprvé za několik let se totiž v něm již budu muset obejít bez své srdcovky a jedné z nejkvalitnějších pecek posledních let, Sons of Anarchy. Jax a jeho motorkářská banda to loni už definitivně zabalili, jejich tvůrce Kurt Sutter však naštěstí v tom samém termínu již přichází s novým nadějným kouskem. A tentokrát se vydal dosti jiným směrem. Po velkém úspěchu motorkářského hitu si totiž troufl na historickou látku, která nás zavede až do středověké Anglie. Má ale tvůrce, jenž proslul hlavně drsnými a špinavými kousky z městského prostředí šanci uspět v historických reáliích, nebo mu nový styl příliš nesedne? No, bohužel to příliš růžově opravdu nevypadá.

Od motorkářských gangů a prostřílených hlav se tedy přesouváme do 14. století, do staré dobré Anglie, kde není zrovna veselo. Vztahy mezi anglickým králem Eduardem II. a jeho poddanými z Walesu, kteří by rádi získali nezávislost, je čím dál napjatější. Jeho baronům a šlechtě tak už s rebelujícím obyvatelem dochází malinko trpělivost a nebojí se proti nim pořádně zakročit. A právě v té době přichází do příběhu náš hlavní hrdina Wilkin, jenž býval rytířem ve službách krále. Po jedné z krvavých bitev však pověsil svůj meč na hřebík a stal se spokojeným vesničanem. Tedy aspoň do chvíle, než se za pomoci svých věrných dostal do střetu s tamním nemilosrdným baronem a jeho pobočníkem Milusem. A vzejde z toho Wilkinova krvavá cesta za pomstou, která ho donutí vzít zase do ruky meč, a jež ho zavede až do dvora tamního hradu jako nového kata.

A nutno říct, že rukopis Kurta Suttera se tu zkrátka nezapře. Už od prvních minut se nám tak snaží nabízet patřičně drsnou a syrovou atmosféru s několika povědomými ksichty ze SOA a hlavně nekonečnou porcí krve a brutality. A vlastně se mu to i daří. Atmosféra totiž opravdu docela funguje a díky jeho špinavému pojetí si divák říká, že to takhle tenkrát opravdu mohlo vypadat. Postavy jsou zarostlé, špinavé a sem tam tu někdo dokonce souloží se zvířetem. Jo, Sutter se s tím opravdu nepáře a zejména co se týče brutálních scén se v pilotním dvojdílu opravdu rozjel. Pro useknutou končetinu či povedenou gore momentku se zde nejde daleko a docela se divím, že se z jednoho konkrétního výjevu zase jednou nehroutí polovina internetu. Obzvláště poté, co se letos rozhořčovali nad každou druhou scénou ze Hry o trůny. Jenže slušná atmosféra a hektolitry krve vám kvalitní seriál neudělají. Ten zbytek je totiž zatím dosti rozporuplný.

I přes tyto klady totiž působí úvod po režijní stránce roztříštěným dojmem. Sutter a zbytek týmu jakoby si ještě nebyli vůbec jistí, jakým stylem chtějí nové dílko vůbec točit a je tu mnoho naprosto zbytečných prvků, odboček či řada tottálně nefungujících pokusů o humor. Tempo je pak většinu času až příliš pomalé a ničemu nepomáhá ani samotný příběh, jenž je nejen plný zbytečných postav, ale hlavně je zatím naprosto předvídatelný a nepřináší zcela nic nového či šokujícího. První polovinu této devadesátiminutovky proto spíše prozíváte a zajímavější scény, jež dávají projektu naději do budoucna, přijdou až v poslední třetině. Kapitolou samou o sobě je pak laciná výprava. Ta sice nakonec nevypadá tak tragicky, jak se zdálo z trailerů, i tak je pohled na odfláklé kulisy či papundeklové kameny dosti smutný. To vážně nemohli producenti od FX nabídnout tvůrci jednoho z jejich největších hitů na jeho novinku více peněz? Nebýt této lacinosti, tak by i ta atmosféra mohla být ještě daleko povedenější.

Ještě mnohem větší překvapení ovšem je to, že Sutter zatím selhává i v samotných charakterech, tedy tam, kde byl vždy silný v kramflecích. Zdejší středověká sestava totiž opravdu zatím není příliš zajímavá a je zaplněna dosud tuctovými a ne zrovna sympatickým postavami. A casting tomu také příliš nepomáhá. Takřka herecký nováček Lee Jones má totiž charisma možná tak na roli nějakého druhořadého dřevorubce, ale ne na hlavního tahouna seriálu. Jeho ex-rytířovi s jedním výrazem tak zatím nemáte důvod fandit a ani žádní z jeho sidekicků pak nevzbuzuje velké sympatie. Ostřílená Katey Sagal je tu potom bohužel totálně navíc a evidentně je tu jen z toho důvodu, aby měla coby Sutterova manželka zase na pár sezón práci. Její snaha o ruský přízvuk navíc silně procvičí odolnost vašich ušních bubínků. Jediným zajímavým členem je tak paradoxně ten, jehož jsem se obával nejvíce. Stephen Moyer z Pravé krve tu sice nepředvádí kdovíjaký herecký koncert, i přesto však nad ostatními docela vyčnívá a jeho charakter alespoň vzbuzuje naději nadcházejících pletich. Jenže to spíše vypovídá o slabém zbytku ansámblu, než o něm samotném.

The Bastard Executioner tak ve svém úvodu nabídl celkem silné rozčarování. Sutter sice nezapře svoje známé atributy a sázka na brutalitu a špinavou atmosféru mu místy vychází. Celkově se ovšem zdá, že zatím sám neví, jakým tvůrčím směrem se přesně vydat. Obávám se navíc, že jeho styl se zkrátka k historické řezničině asi příliš nehodí. Na druhou stranu, také u jeho motorkářského předchůdce mu trvalo několik epizod, než si byl se svým hitem jistý v kramflecích a začal nám servírovat prvotřídní kvalitu. Šance na zlepšení a potenciál do budoucna tu proto pořád je. Doufám tedy, že si s dějinnou látkou začne tykat co nejdříve a začne nám servírovat zase scenáristicky vybroušený zářez. I po rozporuplném startu mu proto pořád věřím.