Na prequel Sexu ve městě jsem byl zvědavý ze dvou důvodů. Zaprvé, AnnaSophiu Robb považuju za jednu z nejtalentovanějších současných hereček. Svým nevinným zjevem a bujnou fantazií okouzlila v Mostu do země Terabithia a v biografickém Soul Surferovi dokázala nejenom dojmout, ale zastínit i své ostřílené herecké kolegy, takže jsem byl přirozeně zvědavý na její další role. A konečně zadruhé, The Carrie Diaries se pyšnily natolik děsuplným trailerem, že jsem se o celé té výsledné mizérii jednoduše musel přesvědčit na vlastní oči.

Carrie Bradshaw prochází těžkým obdobím. Zemřela jí matka a otec jen stěží zvládá její problematickou mladší sestru Dorrit. V nejtěžších chvílích jí stojí oporou trojice nejlepších kamarádů a její letní láska Sebastian, který přestoupil na stejnou školu. Díky dobré vůli svého otce se Carrie dostává jako stážistka do právnické firmy sídlící na Manhattanu, místě, jež bylo jejímu srdci vždycky blízké. Postupně se tak začíná seznamovat s divokým a svobodným životem rušných ulic New Yorku, který je tolik odlišný od ospalého předměstí, kde Carrie vyrůstala. Její cesta k dospělosti právě započala.

Myslím, že po zhlédnutí pilotu zůstane nejeden divák stejně zaskočený, jako já. Carrie Diaries totiž není trailerem avizované úmorné peklo plné uvřískaných teenagerů, ale sympaticky vyhlížející seriál, který spolehlivě udrží vaši pozornost a jehož celková stopáž uteče jak voda. A nevěřím, že by byl výsledný pozitivní dojem jakkoli výrazně ovlivněn skutečností, že jsem jednoduše očekával jenom to nejhorší.

AnnaSophie Robb svým přirozeným půvabem a přesvědčivým herectvím zbavuje Carrie zbytečné naivity, kterou bych zrovna u zrodu této ikonické postavy předpokládal, a dodává celému příběhu určitou nevinnost. Nečekaně sympatické a věrohodné jsou i vedlejší postavy a jejich společná chemie. Což platí zejména u Maggie (Katie Findlay - Rosie Larsen z The Killing), která pod půvabným vzhledem ukrývá i svou temnou stránku, a jejího pozorného přítele Walta (Brendan Dooling), jenž stále nemá jasno ve své sexualitě. Místy na mě dokonce příjemně dýchla i atmosféra Ellisových románů, spojená s newyorským večírkem a především pak s postavou pohledného slizouna Sebastiana (Austin Butler).

K původnímu Sexu ve městě mám veskrze neutrální vztah. Nevyhledávám ho, ale ani nijak nezatracuju a počet zhlédnutých epizod bych zvládl spočítat na prstech všech svých čtyř končetin. Přesto jednu z nejsilnějších slabinu pilotu vidím právě ve vztahu k původnímu seriálu. Mimo několika málo narážek na magazín Interwiev a kudrnatých vlasů hlavní hrdinky se nedočkáme žádného výraznějšího propojení. Fyziognomie AnnaSophie je na hony vzdálená Sarah Jessice Parker a mladá Carrie prozatím nenese pražádné vlastnosti svého budoucího já. Nebýt jména ústřední postavy, jednoduše byste The Carrie Diaries zaměnili s kterýmkoli jiným teen drama seriálem; snad jen s tím rozdílem, že Carrie má mnohem větší ambice. Poměrně laxní je i stylizace 80. let. Několik kostýmků a aut nás tak snadno zpátky v čase nepřenese. O veškerou dobovou autenticitu se tak stará především výborný soundtrack, kde zazní osmdesátkové beaty takových pecek, jako „Pictures of You“, „Footloose“, „Temptation“ či „Blue Monday“.

Že na pravidelné dávky nahoty můžeme rovnou zapomenout, a že půjde o Sex ve městě tak nějak bez toho sexu, bylo jasné už od začátku, ale doufám, že laciné dětinské reference k pohlavnímu styku typu „prostrkování hot dogu klíčovou dírkou“ si tvůrci rychle odpustí. Celkovou věrohodnost bohužel nabourává i zbytečné moralizování o tradičních rodinných hodnotách, vzbuzující nemalou dávku patosu, příznačného pro současnou politiku stanice CW. Ale i tak The Carrie Diaries představuje jedno z nejpříjemnějších překvapení letošní seriálové sezóny, které dokáže snadno konkurovat Gossip Girl či adorovaným Upířím deníkům a otřesné Beverly Hills hravě strčí hluboko do kapsy. Nejen že se na to hezky kouká, ke všemu to i příjemně funguje. Otázkou ovšem zůstává, jak rychle se prvotní kouzlo zají a jakým směrem se vlastně seriál hodlá ubírat. Čeká nás hughesovská romance, nebo sklouzneme hlouběji, až k poetice děl Breta Eastona Ellise? Pevně doufám v to druhé.