Hrabě Monte Cristo je po Třech mušketýrech druhým nejznáměšjím románem Alexandera Dumase staršího a společně s Bídníky Victora Huga tvoří trojici nejadaptovanějších francouzských literárních děl. Román o zradě, lásce a pomstě poprvé vyšel před sto osmdesáti lety. Hlavního hrdinu, Edmonda Dantése, si ve filmech či minisériích zahráli Jean Marais, Richard Chamberlain, Jacques Weber (obzvlášť skvostná adaptace), Gérard Depardieu či Jim Caviezel. Většina z nich vesměs fenomenálně. A minimálně jednoho z nich v té roli viděl snad úplně každý. V loňském roce pak v kinech slavila zasloužený úspěch velkolepá adaptace (čti převyprávění) režisérské dvojice de la Patelliére-Delaporte, v hlavní roli s Pierrem Nineym. To však nebyla jediná adaptace, která L.P. 2024 spatřila světlo světa. A jelikož tenhle příběh je skutečně notoricky známý alespoň zběžně či letmo, jistě mi odpustíte, když si ušetřím práci, vynechám popis děje a půjdu rovnou k věci. 

Nová seriálová adaptace je ve všech směrech mezinárodní - základní koprodukce je francouzsko-italská, titulní roli ale hraje Angličan Sam Claflin (známý třeba z Hunger Games, čtvrtých Pirátů z Karibiku nebo z Peaky Blinders), jeho lásku Mercedes zase Francouzka Ana Girardot. Celý seriál zrežíroval Bille August, který pochází pro změnu z Dánska. August má na kontě třeba Bídníky s dvojicí Liam Neeson - Geoffrey Rush nebo Dům duchů s Meryl Streep a Jeremym Ironsem, který se tady v jedné epizodě objevuje jako postava ze všech nejdůležitější: ztvárňuje Edmondova spoluvězně abbého Fariu. V seriálu se ale sešli herci snad z celé Evropy, vidět už ho mohli diváci ve Francii, Itálii, Švýcarsku nebo Švédsku. Já sám nakonec seriál viděl ve dvou jazykových verzích - částečně anglicky a částečně francouzsky. Ve francouzštině mi to překvapivě přišlo přirozenější. A abychom to měli kompletní, tak natáčení probíhalo na Maltě.

Vás ale určitě taky zajímá rozsah adaptace - tvůrci nabízejí osm téměř hodinových epizod, což jednoduchou matematikou, kterou zvládnu i já, znamená, že jde o adaptaci dosud nejrozsáhlejší - čtyřdílní Depardieu a Weber měli zhruba po šesti hodinách. A skutečně, pokud mě paměť neklame (a myslím si, že ne), tenhle seriál, za jehož scénářem stojí Ital Sandro Petraglia a Greg Latter, adaptauje předlohu o více než tisícovce stran dosud nejkomplexněji, včetně rozsáhlého aparátu desítek vedlejších postav, dá se tedy očekávat, že znalci předlohy (nebo i jiných verzí) budou, podobně jako já, z výsledku nadšení. To ale samozřejmě není jediný důvod k radosti. 

Pro diváky rozmazlenými moderními seriály nebo i v prvním odstavci zmíněnou dynamickou a akční filmovou adaptací z loňska ale tenhle Monte Cristo asi moc nebude. Jelikož se jedná o adaptaci vskutku věrnou (jedna z mála změn se týká třeba setkání Edmonda/Monte Crista s hostinským Caderoussem, ale nejde o nic podstatného), o akci je napříč celou stopáží dost nouze. Hodně se tu povídá a intrikaří v krásných exteriérech i interiérech, nikam se nepospíchá, prostě je to celou dobu správně a příhodně pomalé. Někdy opravdu až příliš. Divák, který je ale s předlohou obeznámen, z této skutečnosti nemůže být zklamán. Díky bohaté stopáži je tu navíc opravdu čas na rozehrání všech zápletek a spletitých osudů, které Dumas v šestisvazkovém románu upletl. A že jich opravdu nebylo málo. A jejich dramatičnost a spletitost to všechno bohatě vynahradí. A i díky tomu se v pevnosti If zdržíme opravdu celou hodinu, Dantésovým čtrnácti rokům ve vězení je věnována úplně celá druhá epizoda. Právě v ní je - připomínám - přítomen i Jeremy Irons, který jako abbé Faria v paměti rozhodně utkví a společně s Richardem Harrisem je asi jeho jeho nejlepším představitelem.

Herci celou dobu hrají jako o život. Je sice pravda, že všechny verze, které jsem zmínil, měli to obsazení přece jenom lepší a atraktivnější a tak vůbec, tím ale rozhodně nechci říct, že by tohle bylo nějak špatné. To ani náhodou! Představitelé jsou vybráni skvěle a je radost je sledovat, stejně jako velkolepou výpravu, která je znát v každém záběru. Tady se opravdu nešetřilo. Kostýmy, interiéry, exteriéry, fantastická kamera (Dán Sebastian Blenkov), všechno krásně lahodí diváckému oku. Přidejte k tomu i vážně povedený soundtrack Volkera Beltermanna (Němec, držitel Oscara za hudbu k nejnovější verzi Na západní frontě klid od Netflixu a Zlatého Glóbu k loňské filmové lahůdce Konkláve, na kontě má i soundtrack k Duna: Proroctví) a už si lebedí snad všechny smysly. Inu, zkušení a zruční tvůrci před i za kamerou, naprostá úcta k předloze (včetně závěru), velkolepá mezinárodní produkce, pro kterou je televizní obrazovka malá, tohle snad ani špatně dopadnout nemohlo. A taky nedopadlo, výsledek je fantastický! O nejlepší adaptaci se sice nejedná (zařadil bych ji pravděpodobně na paté místo, za Webera, Maraise, Chamberlaina a nejspíš i za Nineyho), ale to v tak skvostné konkurenci neznamená fakt vůbec nic. Navíc je dost pravděpodobné, že právě tahle osmihodinová paráda bude na prvním místě u velké spousty z vás. 

---