Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Koruna | The Crown | 2016-2023
csfd  imdb
tvůrce: Peter Morgan
hrají: Claire Foy, Matt Smith, Vanessa Kirby, John Lithgow, Jared Harris, Alex Jennings, Victoria Hamilton

Koruna: 6. řada, druhá část


ikona
tomasmy
korunanetflixpeter morganthe crown
Královna sundává korunu. 
Po sedmi letech, šesti sériích a šedesáti epizodách se svého finále dočkal jeden z nejlepších seriálů současnosti a vlajková loď Netflixu, britská Koruna scenáristy Petera Morgana. V roce 2016 vše začalo svatbou budoucí královny Alžběty II. a prince Philipa, v roce 2023 se svatbou i končí - tentokrát jde o sňatek jejich nejstaršího potomka, následníka trůnu Charlese a jeho životní lásky, Camilly. Poslední sérii tohoto prvotřídního dramatu Netflix rozdělil na dvě části, jak je jeho dobrým zvykem. Recenzi na první čtyři díly si můžete přečíst pod tímto textem, v němž vám pojednám o posledních šesti dílech. Tak vytáhněte kapesníčky - budete je potřebovat - a pojďme na to. 
 
Kapesníčky nebudete tahat proto, abyste zaplakali nad ohromující kvalitou mé recenze (posouzení ovšem nechám na vás), a důvodem k pláči není ani mizerná kvalita poslední dávky epizod - ta se totiž nekoná. Ano, v minulé sérii a půl se jistá únava materiálu sice dostavila, ale nakonec se končí více než důstojně, v naprosto špičkové formě a na absolutním vrcholu.  
  
  
Diana je po smrti a seriálu to prospívá - většina královské rodiny jako by během jejího života ani neexistovala a jen se čas od času někde vynořila, teď je ale opět v centru dění nejen samotná královna, ale velký prostor dostávají také její vnuci. Není divu, protože je rozhodně o čem vyprávět - William nastupuje na univerzitu, kde je totální hvězdou a holky po celé Anglii po něm šílí. On ale touží jen po jediné, zamiluje se totiž do jisté Kate Middleton. Harry se vyrovnává s tím, že je jen "náhradníkem" a začíná rebelovat a samotná královna Alžběta se musí vyrovnat se ztrátou své sestry a matky (toto snad není spoiler) a zároveň se chystá učinit jedno důležité rozhodnutí o budoucnosti monarchie.  
 
Koruna ve svých posledních hodinách zůstává špičkově napsaným strhujícím dramatem a v každém díle nabízí alespoň jeden opravdu mimořádný moment - ať už je to rozhovor Charlese a Williama v prvním (respektive tedy pátém) díle, seznamování WIlliama a Kate v těch dalších či plánování pohřbu v tom posledním. Dialogy v tomhle seriálu byla vždycky radost poslouchat a i tentokrát jich naštěstí servíruje celou řadu. A také tentokrát musím pochválit casting - představitel prince Williama jako by princi Williamovi z oka vypadl a totéž by se dalo říct i o Kate a představitelkách princezen Alžběty a Margaret v jejich pubertálních verzích, zde měli tvůrci opravdu mimořádně šťastnou ruku. Co se naopak nepovedlo vůbec, bylo obsazení prince Harryho, který tak zůstává jediným přešlapem jinak naprosto perfektní produkce.  
 
 
Jak už jsem zmiňoval výše, Koruna končí na vrcholu - a jakkoliv jsou epizody postupně se věnující Williamovi, apokalyptické vizi Británie jakožto republiky pod vedením Tonyho Blaira a vztahu Williama a Kate opravdu vynikající, tím opravdu nejlepším, co lze v téhle sérii vidět je osmý díl s názvem Ritz, který zároveň bez debat patří i k těm úplně nejlepším v rámci celého seriálu. Nádherná a dojemná emocionální rozlučka s princeznou Margaret je hereckým koncertem Imeldy Staunton a Lesley Manville a naprostým scenáristickým majstrštykem Petera Morgana. Navíc se odehrává ve dvou časových rovinách, v roce 1945 kdy mladé princezny divočily na večírku v hotelu Ritz a během oslavy Margaretiných sedmdesátin tamtéž. V samotném závěru této epizody pak nejspíš - a naprosto zaslouženě - vytáhnete kapesníčky poprvé. Špičková, krásná, dojemná záležitost. 
 
A emocionální lavina pokračuje i v epizodách následujících - nejdříve smrt královny matky, poté oslavy královniných padesáti let na trůnu a následně připravy na nevyhnutelnou budoucnost - předání trůnu. Už dávno neřeším, jak moc se vyprávěné příběhy zakládají na pravdě, protože na mě jakožto diváka totiž fungují přesně tak, jak mají. Královna pomýšlející v posledním díle na abdikaci je sice k neuvěření už opravdu hodně, ale jako berlička k velkému a opravdu dojemnému finále opět funguje skvěle. Právě díky tomuto nápadu se povedlo nenásilně a velmi sympaticky znovu na pár chvil přívést zpět na scénu i Olivii Colman a Claire Foy. No, nebudu vám lhát - při několika posledních scénách mi pár těch slz ukáplo, což svědčí o tom, že finále je kvalitní a důstojné. A jedno z nejlepších, které jsem za poslední roky viděl. Takže už jedu rewatch. 
 
 
Jistě, kdybych se snažil (a já se nesnažil vůbec), asi bych našel víc chyb než jen jednu blbě obsazenou postavu a fakt, že se jedná z velké části o fanfikci. Ale i v tom případě by nejspíš šlo jen o naprosto zanedbatelné drobnosti a navíc by to bylo zbytečné hanění jednoho opravdu nepochybně velkého finále. Během prvních čtyř sérií jsem o Koruně mluvil jako o vůbec nejlepším běžícím seriálu, na který lze koukat. Po páté bych si nejspíš vybral i jinde, ale závěrečná kapitola (ačkoliv za svými kvalitními předchůdkyněmi o nějaké to neviditelné promile zaostává) by prvenství zase nejspíš bez problémů uhájila. Korunní klenot Netflixu se lépe opravdu rozloučit nemohl. Takže Bůh ochraňuj královnu! 
 
A vy si to taky dejte celé znovu. 
 
---
 
Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: Netflix  
Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar10/10

tomasmy

Nádherné finále, perfektní zakončení jednoho z nejlepších seriálů současnosti. Scenáristická a herecká špička. Víc slov netřeba.


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Sub-Zero

  • avatar8/10

    slord

Koruna: 6. řada, první část


ikona
tomasmy
Poslední léto lady Diany. 

Jeden z nejlepších seriálů v dějinách Netflixu se blíží svému konci. Závěrečná šestá série Koruny má opět deset dílů, Netflix nám ale zatím naservíroval jenom čtyři. Právě v těchto čtyřech epizodách se uzavře životní cesta princezny Diany. A právě od ztvárnění tragických událostí z léta 1997 měl snad každý divák opravdu velká očekávání. Bylo jim dostáno, nebo je seriál ve své poslední štaci už za zenitem? 

 

Drobná únava materiálu byla lehce znát už v minulé sérii, ale tenhle problém je s novou sérií vyřešen a tvůrce Peter Morgan už zase jede naplno, bez jakékoliv ztráty kontroly... tedy až na tu jednu. Ve všech čtyřech epizodách přirozeně zůstáváme v roce 1997 a pravdou je, že celý seriál by se úplně klidně (stejně jako minule) mohl jmenovat Diana. Princezně z Walesu v podání výtečné Elizabeth Debicki byl sice enormní prostor věnován už minule, tentokrát je to ale (i když z logických důvodů) ještě znatelnější. Královská rodina je zde omezena víceméně jen na Charlese (z logických důvodů), trošku větší prostor dostanou i William s Harrym, ale třeba taková královna - tedy Imelda Staunton - může být ráda, že v prvních třech dílech dostala alespoň drobná camea, přičemž ostatní tam jsou ještě méně. Tohle je prostě příběh Diany a Dodiho Al-Fayeda. A pořádný prostor dostane také starý Mohamed.

Všechny čtyři epizody opět utečou jako nic a stále co sledovat. Je léto a zatímco princové William a Harry ho tráví s prarodiči na Balmoralu, jejich matka je na dovolené v St. Tropez u Mohameda Al-Fayeda a začíná se pomalu sbližovat s Dodim. Starý Mohamed je ze své potenciální budoucí snachy naprosto nadšený, a proto se jim do vztahu plete, co to jde. Co to jde se do vztahu pletou také bulvární novináři, které nijak nezajímá Dianina pokračující huminátární pomoc potřebným, ale samozřejmě jen to, aby získali co nejvíc skandálních fotek. Což se jim samozřejmě povede. Charles se mezitím vyrovnává s faktem, že jeho matka nemá příliš v lásce Camillu.

Vrcholem první poloviny série je rozhodně třetí díl, který na diváka již od začátku dýchá velmi tíživou (a stále houstnoucí) atmosférou blížícího se neodvratného konce. Fantasticky napsaná a snad ještě lépe odehraná a natočená epizoda patří k těm vůbec nejlepším z celého seriálu (pravda, je jich docela požehnaně). Skvostné dialogy jsou také ozdobou každé epizody, jako ostatně již tradičně, ale právě tady to všechno je snad ještě o úroveň výš, divácký zážitek je tady skutečně maximální. A ten náhlý konec k tomu taky perfektně sedí. Čtvrtá část, věnující se následkům osudné nehody, zbytku královské rodiny a přípravám pohřbu je pak už jen neméně chutným dezertem.

Po nepatrně slabší a lehce bulvárnější páté sérii se nové čtyři části vracejí kvalitou do starých zajetých kolejí. Nic mě neštve víc, než rozpůlené sezóny, a u Koruny to platí dvojnásob, protože i po všech těch letech si vychutnávám každý dialog, každý záběr. Stále jde o naprosto skvostné a strhující drama, a vlastně ani moc nezáleží na tom, jak moc stále je nebo není pravdivé, neboť ten intenzivní divácký zážitek to samozřejmě nijak neponižuje. Už úvodní záběr prvního dílu odkazuje na osudovou noc v Paříži, divák se k ní ale nejprve musí propracovat. Koruna si stále udržuje vysoký standard, takže to není problém - je to luxusně natočené a herecké výkony jsou opět do jednoho naprosto perfektní, neřku-li dokonalé. Díky tomu všemu se už zase nemůžu dočkat nášupu.

Vůbec nevadí, že seriál neodbočil ze směru nastoleného sérií minulou, tedy jakéhosi druhu červené knihovny (byť samozřejmě ne úplně sluníčkové). Pořád je to čirá radost sledovat a pořád ještě je co vyprávět. Závěrečných šest kapitol celé ságy uvidíme už čtrnátého prosince a opět se budou odehrávat na větší časové ploše. Hlavním objektem jejich zájmů bude jistě vztah Williama a Kate, ale čeká nás toho mnohem víc a podle traileru to i naposledy bude stát za to. Končit by se mělo v roce 2005.  

---

Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: Netflix

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar9/10

tomasmy

První dva díly jsou klasický korunní standard, tedy opravdu hodně vysoký nadprůměr, další dva jsou intenzivní, dramatické, emocionální, skvostné. Jako celek a završení příběhu lady Diany je to naprosto perfektní. Lepší než minulá řada, ale tu desítku si schovám do příště.


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    Spiker

  • avatar7/10

    Sub-Zero

Koruna: 5. řada


ikona
tomasmy
Bradavická vrchní vyšetřovatelka královnou Anglie. Ehm, ehm.  
Pátá série znamenala pro jeden z největších hitů Netflixu, Korunu od tvůrce Petera Morgana, tradiční kompletní přeobsazení. Její Veličenstvo Alžbětu II. tak nově ztvárňuje Imelda Staunton, což je sice výborná a sympatická herečka, ale od doby, kdy v roce 2007 ztvárnila nejodpornější kreaturu literární historie, to má u lidí pořádně nahnuté. Tvůrci si to asi uvědomují, neboť ani jednou neoblékli královnu do růžové. Jediný pádný důvod, proč novou sérii osudů královské rodiny nesledovat, tak (teoreticky) odpadá. Stojí ale seriál vůbec ještě za váš čas? 
 

Stojí, samozřejmě. V porovnání s minulými sériemi je tahle sice nejslabší, ale na výsledném hodnocení to vlastně nic nemění, tak dobré to pořád je. Nových deset dílů mapuje roky 1991 až 1997, kdy je premiérem John Major v podání Johnnyho Lee Millera. V samém závěru se pak do funkce stihne dostat Tony Blair, ten ale významnější úlohu sehraje až v závěrečné šesté sérii. Stěžejním tématem nových dílů je samozřejmě bouřlivý vztah Charlese a Diany, všichni ostatní členové královské rodiny jsou víceméně zcela v pozadí a vynoří se jen občas. Svou (výbornou) epizodu tu již tradičně má princezna Margaret a prostor dostane i mladý princ William, ale třeba Philip, kterého nově ztvárňuje výtečný Jonathan Pryce (čili Nejvyšší vrabčák ze Hry o trůny) by se na větším prostoru rozhodně neztratil.
 
Vůbec nejlepším dílem série je ale nakonec díl, ve kterém téměř zcela absentuje i královna. V centru jejího dění je Mohamed Al-Fayed, otec Dodiho, budoucího milence lady Di. Čímž se obloukem dostávám k největší hvězdě nových dílů. Tou není ani tak Meghan Ma... totiž její tchyně, princezna z Walesu, jako spíš její představitelka. Zatímco minule celý seriál absolutně ovládla Gillian Anderson v roli Železné lady, letos tak činí Elizabeth Debicki. Ta totiž Dianu nehraje, ta jí je. Každým pohybem, gestem, mimikou, chováním, náklonem hlavy. Špičkový výkon. 
 
Kdo naopak castingově příliš neoslnil, je Dominic West jako Charles. Moc se na něj nehodí, není mu podobný ani vzdáleně (což po Joshi O'Connorovi zamrzí dvojnásob), ale když jeho postava vede nejeden jiskřivý dialog se svou matkou či bývalou ženou (zejména v druhé polovině série), snadno na to zapomenete. Scénář je opět po všech stránkách mimořádně kvalitní a navíc všichni zase hrají jako o život. Dialogy byly vždy nejsilnějším aspektem tohoto seriálu a na své působivosti rozhodně neztratily. Opravdu není možné si každičký z nich nevychutnat, britská škola se v Koruně prostě nezapře.  
 
 
Ostatní castngové změny jsou bez větších problémů. tedy až na to, že minule (i předminule) byla laťka nastavená sakra vysoko a těžko se překonává. A jednak proto, o čem jsem už mluvil  téměř všichni jsou skoro pořád na vedlejší koleji a tak skvělí herci ani nedostanou moc příležitostí se rozehrát. Vztah DIany a Charlese se ostatně řeší tak moc, že tady ani není moc prostoru na tradiční mezinárodní politiku. Jistě, v jednom díle se objeví Boris Jelcin, ale jinak nic. Ve světle událostí jako annus horribilis či referendum o monarchii je to ale fakt úplně jedno, o dramata prostě stále není nouze.Takže je pak fajn, když to Peter Morgan odlehčí epizodou, v níž William přesvědčuje babičku, aby si pořídila novou televizi, na které naladí i jiné programy než BBC, nebo posledním milostným vzplanutím mezi princeznou Margaret a Peterem Townsendem, jehož tentokrát ztvárňuje Dalton, Timothy Dalton. O britské dějiny tu sice stejně jde především, ale tentokrát je to všechno prostě zejména o Charlesovi a Dianě.  
 
 
Od doby, kdy se Koruna začala vysílat, jsem o ní při každé přiležitosti prohlašoval, že jde o nejlepší seriál současnosti. To už letos neplatí, ale jenom proto, že přišel Rod draka  bez něj by bez problémů obhájila i letos. Sledovat (a poslouchat) ji je totiž pořád skutečně mimořádný zážitek a veliká radost. Ten feeling jedinečného dobového dramatu se sice díky přesunu do devadesátek dost vytratil, také epizodičnost, kterou se vyznačovaly minulé série je už pryč, příběh je až na výjimky kontinuálnější, jinak se ale nezměnilo vůbec nic. Hudba a výprava jsou skvostné, série pořád působí značně komorně (i přes svou velkolepost) a přestože casting některých postav je méně oslnivý než v minulých letech, není to nic zásadního. Nakonec je dobře, že dostaneme i tu šestou sérii. Díky tomu nemusí pátá nikam pospíchat a celek tak může dál plynout stejně poklidným tempem, jako doposud. Letos sice bez větších depresivních situací a silných emocionálních zásahů, kterých minulé díly přinášely víc než dost, ale o nic méně působivěji. Prostě výborná práce, ačkoliv ta devítka je tentokrát (maličko) slabší. 
---
Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: Netflix
Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (5)

Verdikt

avatar9/10

tomasmy

Já ani nevím, jak to shrnout, abych se neopakoval. Je to prostě celý pořád hrozně moc dobrý. Skvostné drama s fantastickými dialogy, které dá snadno zapomenout na to, že Imelda Staunton v minulosti hrála Vy-Víte-Koho.


Hodnocení redakce

  • avatar6/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    Sub-Zero

  • avatar8/10

    slord

  • avatar9/10

    Attikus

Koruna: 4. řada


ikona
Redakce
Zaslouží si i nová série nosit královskou korunu? 

Královská série The Crown patří už několik let mezi výstavní seriály Netflixu a zároveň mezi nejoceňovanější kousky široko daleko. A podle nás v redakci naprosto po právu. Se čtvrtou řadou ovšem čekala tvůrce v náhledu do historie britské rodiny opravdu velká výzva a snad doposud nejhutnější materiál na zpracování. S příchodem do osmdesátých let totiž došlo nejen na Železnou lady Margaret Thatcher, ale zejména na kontroverzní manželství prince Charlese s Dianou Spencer. Dokázali tvůrci tyto silné osudy správně vytěžit a opět nám naservírovat špičkovou scenáristickou podívanou? O tom se můžete přesvědčit v našem makru.  

 

Jak to vidí Spooner:

Jestli bych měl jmenovat jediný seriál současnosti, který si s naprostou jistotou drží své vysoce nadprůměrné kvality a ještě ani jednou pořádně neklopýtl, určitě bych zmínil právě britskou Korunu. A toto stanovisko naštěstí platí i po aktuální čtvrté řadě. Tvůrce Peter Morgan dokonale využívá své trumfy v podobě princezny Diany a Margaret Thatcherové a servíruje nám opět precizní lekci scenáristiky, parádní práci s postavami, šikovné skloubení s dobovými událostmi a v neposlední řadě samozřejmě zase špičkové řemeslo s nádhernými kamerovými záběry, úžasnou výpravou a prostě vším kvalitním, co už k The Crown nezaměnitelně patří. Výlet do osmdesátek je navíc díky většímu zaměření na tři velké dámy britské historie vypravěčsky mnohem sevřenější, nezabývá se příliš odbočkami ostatních členů královské rodiny a díky princezně z Walesu je ještě více divácký než předchozí sezóny.

Koruna je i počtvrté studnicí silných emociálních scén, špičkových dialogů a Morganových vychytralých scenáristických fines. Oceňovaný autor zkrátka ví, že někdy v divákovi vyvolá emocionální paseku nejen správně zaměřeným slovním úderem, ale třeba i všeříkajícím tichem či zprvu nenápadným detailem. A že si to dokázal opět pohlídat i po herecké stránce už asi není vůbec žádným překvapením. Olivia Colman už do role královny zapadla tak dokonale a je tak jistou kotvou a středobodem celého seriálu, že se mi s ní při přeobsazování bude zase loučit velmi těžko. Stejně jako s Tobiasem Menziesem a Helenou Bonham Carter.

Jenže když se objeví na scéně Gillian Anderson v roli legendární premiérky, i držitelka Oscara musí ustoupit do pozadí. Bývalá agentka Scullyová si totiž pro sebe krade každou scénu a předvádí asi nejmrazivější a nejlepší výkon kariéry. Emma Corrin je pak v roli Diany příjemným hereckým zjevením a přerod z naivní mladé dívky v psychicky utrápenou princeznu, již milují davy, zvládla s přehledem. A ve své chvále nemohu zapomenout ani na Joshe O'Connora, jenž je coby princ Charles fenomenální a jeho práce s gesty či mimikou v mnoha scénách bere dech.

Je proto škoda, že právě ke vztahu prince Charlese s Dianou míří možná jediná výraznější výtka k seriálu. Zatímco u ostatních postav se snaží být Morgan hezky nestranný a vytváří nádherně nečernobílé charaktery, zde je docela znát, že se scénář snaží co nejvíce zavděčit publiku a ve vyobrazení zmiňovaných členů královské rodiny svou snahu trochu přehrocuje. Charles se tak už v druhé polovině série mění v prakticky ukázkového záporáka a v jeho charakteristice věčně ublíženého, samolibého a uřvaného prince scenáristé až moc tlačí na pilu. Na problémy Diany se tu samozřejmě také upozorňuje, je ovšem zřejmé, na jakou stranu se tu autoři kvůli uspokojení diváků staví. Což je vzhledem k jinak zmiňované nečernobílosti a odtažitosti malinko škoda. Nic to však ve výsledku nemění na tom, že i přesto patří čtvrtá Koruna mezi ty nejsilnější a nejlépe seriálové zážitky roku. A možná se mi v letošní výroční topce vyšplhá až na samotný vrchol. Na to už jsme si však za ty roky stačili příjemně zvyknout. 9/10

Jak to vidí krauset:

Koruně přibyly dva klenoty, dvě lady – Lady Di a Železná lady. Margaret Thatcher se svou politikou monetarismu byl někdo, ke komu velmi vzhlížel Václav Klaus. A díky castingu Gillian Anderson už teď nebude Klaus jediný, koho premiérka přitahuje. Princeznu Dianu pak hraje Emma Corrin a mluví se o nejlepším ztvárnění Diany vůbec. Sluší se připomenout, že se tu nacházíme v konkurenci takového hereckého talentu, jakým je Naomi Watts.

 

Čtvrtou sérii The Crown ohraničují roky 1977 a 1990, během nichž královna oslaví šedesátku i čtvrtstoletí na trůně. Je to období rostoucích nepokojů v Irsku a řádění Irské republikové armády, války o Falklandy, rozkládání sociálního státu a apartheidu v Jižní Africe. Showrunner Peter Morgan nikdy nezobrazoval jednoduše nejvýznamnější události dané doby, ale vybíral ty, které se dají dramatizovat a vztáhnout ke královské rodině. Báječně se mu s ní dařilo propojit i události, které s Buckinghamským palácem na první pohled nijak nesouvisejí, jako je cesta na Měsíc. Už minulá řada ve mně však vyvolala údiv, když zcela vynechala britské referendum o vstupu do Evropských společenství. A v té nynější chybí něco, co už mi přijde nepřehlédnutelné, a to pád Železné opony. Dočkáme se jen jednoho pádu, pádu Železné lady v roce 1990.

Ve čtvrté řadě postrádám právě ty epizody, v nichž světová událost bez souvislosti s trůnem tne do nitra někoho z královské rodiny. Epizody, jež nejsou o střetu privilegií nebo pravomocí, ale o obyčejných lidských snech a ambicích, které zůstávají nesplnitelné pod váhou královských povinností. Nic tak neodhalilo Filipovo nitro jako zmíněná cesta na Měsíc, kdy si uvědomil, že se z něj místo dobrodruha stal starý muž v paláci. A krom vztahů s dětmi nenabízí čtvrtá série nic, co by se do psychologické hloubky blížilo Alžbětině žárlivosti na okouzlující Jackie Kennedy nebo vztek na nedostatečné vzdělání. Tyhle osobní momenty, kdy si postavy sáhnou na i do svědomí, čtvrté řadě trochu schází.

The Crown se vždycky vyznačovala větší epizodičností, než je v dnešní seriálové produkci běžné. Ostatně neměla na vybranou – navštěvuje místa v dějinách. Její konflikty tedy plynou do ztracena podobně jako v životě. Jenže jak se rozšiřuje počet postav, zejména o Charlese a Dianu, z přednosti se stává komplikace, jelikož zbývá méně času na důkladnou psychologii, která předtím nedostatek návaznosti vynahrazovala.

Kromě epizodičnosti zůstal seriálu velký smysl pro detail a dar nevnímat historii jako nepřítele, který nenabízí jednoduché katarze a přesně dějové oblouky, ale jako živou inspiraci. Stále vládne voice-over, nejlépe a nejčastěji využívaný ze všech seriálů, co znám. The Crown vždy vynikala v tom, jak se jí dařilo nacházet k politické zápletce lidské podzápletky, hladce se doplňující v jisté symetrii. Platí to i nyní. Politiku rozpočtových škrtů zakoušíme s lidmi na úřadě práce, Margotinu depresi s příbuznými v léčebně.

 

Tentokrát má královská rodina vzbuzovat ještě méně sympatií, naplno vyvěrá bezohlednost a emocionální zaostalost jejích členů (bravo za nenápadné šťouchnutí do budoucího sexuálního skandálu prince Andrewa ve čtvrté epizodě). Seriál opakuje poselství, že když diktujete, jak mají ostatní žít svůj život, utužujete v nich ty nejhorší vlastnosti jejich povahy. 

Ač pořád brilantní, čtvrtá série The Crown se má k první a druhé tak, jako se má Alžbětina rodina k panovnici. Maličko zaostává. I tak si udržuje trůn pro nejlepší drama Netflixu. Slabších 9/10

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar9/10

Redakce


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Spiker

  • avatar9/10

    Sub-Zero

  • avatar9/10

    slord

  • avatar9/10

    Novko

Koruna: 3. série


ikona
Spooner
Udržel si královský hit od Netflixu i po přeobsazení své vysoké kvality? 

Na třetí sérii oceňovaného dramatu The Crown jsme si museli počkat déle, než obvykle. A zároveň měla tato řada dost možná nejsložitější pozici. Už se nejednalo o nečekané překvápko jako v případě prvního ročníku, ani kvalitativní sázku na jistotu jako v případě druhé štace. Kdepak, očekávání od dalšího pohledu do soukromí britské královské rodiny byla možná obrovská a mohlo za to do jisté míry hlavně několikrát propírané přeobsazení všech charakterů. Dokázaly nové tváře v čele s Olivií Colman a Tobiasem Menziesem navázat na zatraceně vysokou hereckou laťku? A má královská sonda Petera Morgana ještě diváka čím překvapovat? To si pište, že má!

 

Hned na začátek se sluší prozradit, že před sledováním nejnovější řady jsem v případě Koruny doháněl svůj seriálový rest a dal si všechny série hezky za sebou. Což se u mě paradoxně na počátku poslední štace ukázalo jako menší problém. I když celý důvod nového castingu zcela chápu a rozumím tomu, že je lepší přijít se staršími tvářemi než herce pokrývat tunou make-upu, v úvodních dvou dílech mi ten skok přišel najednou moc velký a chvilku mi trvalo, než jsem si nové obsazení zvyknul. A nemůže za to jen fakt, že jsem si nové epizody pustil hned po konci závěrečných titulků druhé řady. Může za to také skutečnost, že mezi sezónami uběhl v ději pouhý rok. A sledovat tedy takovou Helen Bonham Carter hrající 35letou princeznu Margaret mě přeci jen malinko rušilo. Přijde mi, že herecká obměna mohla přijít o pár epizod později, aby působila mnohem přirozeněji. To ovšem berte jako opravdu malou osobní výtku způsobenou z velké části také mým zmiňovaným maratónem. A jedná se pomalu také o jedinou věc, jež bych další dekádě s královnou Alžbětou II. vytknul.

I třetí Koruna se hravě drží v silném seriálovém nadprůměru a stále disponuje stejnými kvalitativními atributy. Máme tu opět silný scénář, jenž se už klasicky v jednotlivých dílech zaměřuje na určitého člena královské rodiny a zároveň poukazuje na podstatné události britské historie, o nichž jste nejspíš neměli ani tušení. A které vás dost často šokují a emocionálně vyždímají. Ostatně, např. tragédie ve městě Aberfan se svou intenzivností téměř vyrovná Černobylu. I tentokrát dostáváme tento luxusní balíček v nejvíce vypiplaném scenáristickém hávu. Perfektně napsané dialogy neustále odsýpají, postavám se dostáváme ještě více pod kůži a po emocionální stránce diváka čeká nejedna silná rána. Z pohledu výpravy a řemesla se pak samozřejmě jedná o naprostou seriálovou špičku, kterou bych si často díky jednotlivým záběrům a práci s kamerou nejraději vychutnal i na velkém plátně.

 

Zatímco minulá řada se po scenáristické stránce ke konci na můj vkus už malinko motala v kruhu a chyběl jí silný ústřední motiv, zde tvůrci díky dalšímu časovému posunu a zestárnutí postav dostávají novou krev do žil. Nejen, že královna či princ Philip rekapitulují kvůli věku svůj dosavadní život a celou sezónou se tak prolíná motiv stárnutí, v druhé polovině samozřejmě už přichází ke slovu nová generace v čele s osamělým princem Charlesem a jeho osobitou sestrou Annou. Právě oni a příchod dalších nových charakterů jsou pro Crown potřebným svěžím větrem, jenž celou řadu posouvá ještě o úroveň výš. Zejména druhá polovina, v níž se ke slovu důrazněji dostane právě Charles v podání skvělého Joshe O'Connora, je pak neskutečnou silnou záležitostí plnou emotivních a až intimních momentů. Zdaleka zajímavější je pak tentokrát i politická část, v níž po dvou matných premiérech dostáváme na první pohled nevypočitatelného Harolda Wilsona, s nímž scénář velmi šikovně pracuje a jeho interakce s Alžbětou II. patří k dalším výrazným momentům série.

Vás však stejně asi nejvíce zajímá, jak dopadlo několikrát zmiňované nové obsazení, že? Peter Morgan a jeho tým zkrátka zase potvrdili, že mají na casting neskutečných čuch, ať už v případě známých či nekoukaných tváří. Olivia Colman je za bezchybnou Claire Foy fantastickou náhradou, jež nejen, že po své předchůdkyni skvěle převzala jednotlivá gesta a mimiku, ale svým až minimalistickým projevem strhne diváka prakticky stejnou měrou. Tobias Menzies je pak v roli Philipa malinko usedlejší a umírněnější než Matt Smith, ve „svých“ epizodách však vládne a dokáže si pro sebe ukradnout každou minutu. 

Helen Bonham Carter pak nemá v roli princezny Margaret tolik prostoru, kolik jsem čekal, také ona ovšem dokáže vytěžit každou vteřinu před kamerou. Za zmínku v tomto neselhávajícím obsazení pak ještě stojí zejména charismatický Charles Dance, díky němuž se stal Lord Mountbatten konečně pořádně zajímavou a výraznou figurou, a nesmím opomenout také prakticky neznámou, a poměrně okouzlující, Erin Doherty coby princeznu Annu.

Třetí Koruna prostě jasně ukázala, že Peter Morgan má svou královskou sondu parádně v ruce a nejspíš i do budoucna rozplánovanou do naprostých detailů. I přes mé mírné rozpaky v úvodu se poté prokázalo, že právě starší osazenstvo společně s novou generací modré krve je pro tuto sérii hodně výrazným prvkem. Jedná se zkrátka po všech stránkách o vypiplaný projekt, jemuž nejde prakticky nic vytknout, a který se pro mě přesunul na možná ještě větší kvalitativnější vrchol než v předchozích letech. Prostě pravý královský klenot, o jehož budoucnost se minimálně v nadcházejícím ročníku nebojím. Když si totiž uvědomím, co všechno nás při čtvrtém setkání s královnou čeká (Margaret Thatcher, Diana, houstnoucí atmosféra v zemi…), už teď se na další poctivou Morganovu scenáristickou školu nemohu dočkat.

Verdikt

avatar9/10

Spooner


Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Spiker

  • avatar8/10

    Sub-Zero

  • avatar8/10

    slord

Koruna: 2. řada


ikona
do_Od
Co jsme říkali na druhou řadu královské pecky The Crown? 

Tak už na mě zase jednou padla ta svatá povinnost napsat pár slov k seriálu, který od loňského roku (fajn, tak od letošního února...) jednoduše nemůžu dostat z hlavy. Nebudu lhát, bingování nástupu královny Alžběty na trůn, formování poválečné Evropy, upadající role Winstona Churchilla v politice a složitých emocionálních interakcí uvnitř královské rodiny, mě hodně vzalo. O to víc jsem se pak těšil na pokračování o dekádu později. Udržel si The Crown i letos pověst jednoho z nejvýraznějších počinů seriálové tvorby?

Inu, jak se to vezme. Začnu zklamáním. Druhá série vyměnila (resp. doplnila) skladatele a na hudbě je to bohužel znát. V podstatě jsme se nedočkali žádného pamětihodného příspěvku a místo toho se jen sprostě vsázelo na geniální theme Hanse Zimmera a fantastickou skladbu Ruperta Gregsona Williamse, která zaznívala při těch nejdramatičtějších momentech. Hej, když to funguje, proč to měnit, že? Na druhou stranu aspoň pokusy o nějakou invenci by to opravdu chtělo, obzvlášť, když se řeší zase nové krize, s novými postavami a v nových kulisách.

Druhý problém mám pak s výběrem některých zápletek. Kritika monarchie ze strany jednoho novináře zní na papíře hezky, v kontrastu s takovou Suézskou krizí, nebo drsnou minulostí prince Filipa ale jednoduše neobstála. Možná za to může dramaturgie a s lepším seřazením epizod by některé věci vynikly lépe. Takhle jsem měl během druhé série často pocit, že místo nějaké gradace a směřování celého děje k rozuzlení určitého konfliktu - například mezi Alžbětou a jejím mužem - se zbytečně skákalo od velkého problému k malému a zase zpátky. A zatímco v životě tohle dává perfektní smysl, u seriálu to může být celkem problém a druhá řada touhle nevyvážeností bohužel trpí až příliš okatě. Když už se pak navíc finále skutečně točí okolo domnělého románku prince Filipa s jinou ženou, je to finále z nepochopitelného důvodu vyprávěno tak krkolomně, že z toho v závěru vlastně nemáte vůbec nic. Aspoň, že předposlední díl stál naopak opravdu za to.

Mimochodem, na tomhle místě bych ještě rád podotknul, že seriál se s realitou mnohdy rozchází víc, než by si někteří historici asi přáli. Například taková návštěva manželů Kennedyových (skvělý Michael C. Hall a ještě lepší Jodi Balfour se bohužel staví na pouhou jednu epizodu) je rozhodně spíše natočenou představou, než vyloženě převyprávěnou faktickou událostí. Na druhou stranu díl to byl díky tomu senzační, takže do jaké míry si seriál dokážete užít s vědomím, že není vždy úplně podle pravdy, bude nakonec záležet spíš na vás.

Vizuální stránka a vůbec způsob, jak je to opět vše natočené, pak pro změnu tvůrci ještě o malinký level nakopli. Místo suchého kostýmního dramatu vás tak čeká epická soap opera, která se nebojí odskočit si do válkou zmítaného Egypta, či nacisty okupovaného Německa, kde se v jedné z obzvlášť silných flashbackových scén koná pohřeb blízké osoby jedné z hlavních postav. Netflix si tak může opět mnout ruce, protože ty peníze tady na tom jsou zkrátka znát a podle čerstvě vydané statistiky se seriál znovu řadí k jednomu z nejstreamovanějších vůbec. Nedivím se.

Závěrečná pochvala a zároveň rozloučení nicméně musí směřovat k hercům. Příští rok se totiž celé obsazení vymění a slaďoučká Claire Foy ani nečitelný Matt Smith se tak už nevrátí. Možná i proto ze sebe letos tihle britští dříči vydali maximum. Obzvlášť tedy Matt Smith v kůži prince Filipa byl tentokrát naprosto fenomenální. Během druhé epizody znázorňující odloučení mezi ním a královnou Alžbětou vám bude běhat mráz po zádech a doporučuji k ruce zásobu kapesníčků. Je fakt šílený, že to nejlepší vztahové drama je nám servírovánu v seriálu o britské monarchii, ale na druhou stranu, proč ne. I přes moje prvotní stížnosti tak nelze druhé sérii upřít kvality, které daleko převyšují většinu toho, co jsem letos viděl. Zní to zvlášťně, ale po dvou řadách se cítím jako bych práve prožíval konec jedné éry. Svým způsobem tomu tak nejspíš i je. A kdo ví, co bude za rok. Minimálně za ty první dvě série ale mají tvůrci můj neskonalý obdiv a byť se to neobešlo bez menších chybiček a zklamání, něco mi tak říká, že tuhle královskou pecku nevyženu z hlavy ani ten příští rok.

Verdikt

avatar9/10

do_Od


Hodnocení redakce

  • avatar10/10

    krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Sub-Zero

Koruna: 1. řada


ikona
do_Od
Jak moc si tohle drama nakonec zasloužilo svůj Zlatý glób? A hlavně, jak moc roztomilá je v něm hlavní herečka? 

Většinou je to tak, že čím lepší seriál, tím větší cítím za jeho recenzi odpovědnost. A musím se vám svěřit, takovou tíhu, jakou pociťuji právě teď, jsem na sobě snad ještě v životě neměl. Přitom jsem si ji na svá bedra položil já sám. A to ani ne proto, že by The Crown bylo tím nejlepším dramatickým seriálem, který jsem tady doteď recenzoval, to vůbec ne. To bych si asi netroufl tvrdit o ničem, protože čím víc skvělých seriálů vidím, tím spíš si uvědomuji, jak to všechno začíná být prakticky neporovnatelné.

Hudba k recenzi

Ne, vážně, jak porovnat Hru o trůny se seriálem, který vypráví o někom, jako je Alžběta II. O příslušnících královského rodu. O jedné z nejsvatějších povinností na světě. O potřebe chránit nejen sebe, ale také svou rodinu, svého muže a zároveň i celou svoji vlast. Jak určit, který z nich je lepší, když se v jednom řeší epické spory mezi znepřátelenými rody, do toho tam poletují draci a kněžky běžně oživují padlé hrdiny, zatímco v tom druhém lidé bojují s frustrací z toho, že nemohou nic dělat, že neví, co má vlastně prioritu, nebo zvažují, kolik toho dokážou obětovat, aniž by ztratili sami sebe. Povím vám to. Nijak, nejde to, takže na vaši otázku - byl ten Zlatý glób pro tohle britské dobové drama od Netflixu a zároveň i nejdražší seriál všech dob zasloužený víc, než by byl třeba u nejlepší série Hry o trůny? #nevim. Ale vy ho i tak musíte vidět. A tady je proč.

British Empire. Nebýt něj, dost možná bychom tady ani dnes nebyli. Jakmile tedy pustíte první epizodu a začnete sledovat, byť už poválečnou a znatelně oslabenou Británii, automaticky dorazí jistá povinnost všechno a všechny tady respektovat. Zcela vážně, snad nikdy jsem nechoval k seriálu takovou úctu, jako v tomhle případě. Své dělá v podstatě už jenom ta znělka, kterou dával dohromady Hans Zimmer a která vás naladí do tak majestátné nálady, že se vám budou drát slzy z očí už po prvních vteřinách. Vodopády přijdou taky, ale až o něco později a i tam se to pojí s hudbou, což mě přivádí k asi nejzásadnějšímu bodu.

Spojení obrazu a hudby. Schválně jsem teď nenapsal audiovizuál, protože slova tady sice samozřejmě znamenají hodně, samostatná hudba a obraz ale přeci jen ještě víc. Filmovým pravidlem č. 1 odjakživa bylo, snažit se co nejvíc věcí odvyprávět jenom pomocí obrazu. The Crown v tomhle exceluje. Jakmile totiž během pár řádků dialogu pochopíte kontext, dojde na řadu herecký koncert spojený s fantastickou hudbou Ruperta Gregsona-Williamse a vy jen zíráte, co všechno lze vyčíst z dvou pohledů, nenápadného pokývnutí nebo třeba jemně zdviženého obočí. Tvůrci v tomhle odvádí neuvěřitelnou práci a tomu seriálu to obřím dílem pomáhá, protože ho to povyšuje na mimořádnou úroveň, o které se třeba jiným dramatům může jen zdát. I kvůli tomu to hned v úvodu nabírá epický tah na branku.

Jistě, seriál vyprávějící o mladé královně Alžbětě, kterak příliš mladá a příliš brzy usedne na britský trůn, se na první pohled nejeví jako něco, co by vás mělo zničit svým rychlým spádem nebo nepřetržitou akcí. A přesto, svým způsobem to jede úplně stejně tak důrazně do cíle, jako například ta výše zmíněná Hra o trůny. Rozdíl je v tom, že zde se konstantně posouváme po specifických krizích, ať už národních (The Great Smog) nebo osobních. Při jejich řešení se pak vylíčí chování postav a tím se vše (a všichni) zase posouvá dál. Zkrátka jako v životě. Zní to asi repetitivně, pravdou ale je, že není. Není to dokonce ani příliš ukecané, jak už jste mohli vyčíst z předchozího odstavce a vlastně to nemá ani žádná hluchá místa. Epizod je pouze deset, všechny jsou provázané a pokaždé mají na svém konci silný emocionální dopad.

Což je u lidí, obzvlášť těch citlivějších, hodně velký nápor na slzné kanálky. Doporučuji tedy před víkendovým maratonem pořídit velkou zásobu kapesníčků. A pokud nejste citlivky, pořiďte si ji stejně, protože přichází na řadu řeč o hlavní aktérce, přenádherné a neuvěřitelně roztomilé Claire Foy. Britská herečka je v reálu k nepoznání od své seriálové postavy, a druhá série v tomhle bude možná ještě razantnější (v každé sérii se budeme posouvat o dekádu dopředu, herci tak po dvou řadách odejdou a budou nahrazeni někým novým, raději se tedy příliš nezamilovávejte).

Každopádně Claire, jak to jen říct, mladá Alžběta je pro mě osobně až nečekaně perfektní protagonistkou, protože zosobňuje všechno, co dělá Anglii "správnou". Zároveň se v ní ale pere kus něčeho, co musí stranou, protože na to není místo. Ví to ona a ví to i ostatní, především tedy Winston bloody hell Churchill (famózní John Lithgow, v tomhle bodě už mi mimochodem začínají docházet superlativa, takže abych pomalu finišoval, pozn. autora), a protože v tomhle světě je povinnost nade vše, budou jí s tou převýchovou muset pomoct. To samozřejmě není jen tak, a abych se tedy vrátil ke své původní myšlence, Claire tohle všechno ustála s takovou grácií, že vysmekávám jednu ze svých největší životních poklon, líbám ručičku a odcházím si googlovat, co je třeba k obdržení britského občanství.

Troufnu si hádat, že už jste z mých slov celkem pochopitelně vyčetli, že jsem ze seriálu poměrně nadšený. Poměrně dost, v podstatě ho stavím na piedestal a vidět ho už loni, opanuje mi naprosto jednoznačně většinu mých soukromých seriálových topek. Což není jen tak, žejo.

Nicméně abych to tedy shrnul. Zodpovědnost, respekt, poslání, láska vs. povinnost, Claire Foy, hudba, obraz, hudba, John Lithgow, hudba, umírající impérium, světový vývoj, jo - vidíte, já bych málem zapomněl na Matta Smitha, asi jediného herce z tohoto obsazení, kterého jsem fakt nikdy nemusel, a on tady pak vysmekne jeden z nejdůležitějších výkonů svého života. Zapomeňte na Doctora Who, představte si perfektního Rollse, kterému k dokonalosti chybí už jen to, aby mu někdo každé ráno doplnil nádrž, umyl ho, nalakoval a nakonec s ním stál ráno připravený před vaším vchodem, abyste následně mohli vyrazit do práce bavit miliony lidí. V tomhle příkladu je Matt Smith tím někým, Claire Foy tím Rollsem a hádejte, čím jste vy. Jo, vážně si to dejte. 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (14)

Verdikt

avatar10/10

do_Od


Hodnocení redakce

  • avatar10/10

    do_Od

  • avatar9/10

    krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    Spiker

  • avatar10/10

    IZFNP

  • avatar10/10

    zviratko555

  • avatar9/10

    Sub-Zero

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace