Televizní filmy už nejednou dokázaly, že mohou bez problému konkurovat velkým plátnům. Vezměte si například mnohé propracované minisérie či snímky, jako byly třeba nedávné Prezidentské volby, které se dokázaly umně zbavit televizního looku a neservírovat divákovi drama s perfektními hereckými výkony. Není divu, že z toho byly ceny Emmy. Ve stejných šlépějích by zřejmě chtěla jít také nová koprodukce HBO a BBC s názvem The Girl, která pojednává o divácky a cinefilsky vděčném tématu, v němž figuruje mistr napětí Alfred Hitchcock, blonďatá bohyně Tippi Hedren a příběh odehrávající se v pozadí natáčení režisérových klasik Ptáci nebo Marnie. Jak se to může pokazit?

Je třeba si uvědomit, že The Girl, která má být zřejmě televizním předvojem o Oscary usilujícího Hitchcocka s Anthony Hopkinsem (premiéra příští rok v únoru), je více vztahovým dramatem než dílem, jež by nějakým způsobem odhalovalo kinematografické pozadí Hitchcockovy tvorby a nabízelo nějaký kompaktní pohled na natáčení jeho slavných filmů. Z nich divák postřehne tak dvě tři ikonické scény (útok ptáků v budce, scéna na loďce), zbytek se odehrává v rovině striktně intimní, do níž vstupuje známý režisér a jeho blonďatá múza Tippi Hedren, bývalá „hloupá“ modelka snažící se prosadit ve filmovém průmyslu.

Hitchcock, pověstný svou posedlostí blondýnami, se snaží ze své nové naivní „leading lady“ stvořit novou hereckou superstar, ale přitom ani netuší, že ho to k ní stále více a více přitahuje, což demonstruje náhlými návaly emocí, které zavánějí sexuálním obtěžováním. Ze začátku slabá Tippi s sebou však nenechá „zametat“ a rozhodne se s režisérem bojovat. Toť nějaká stručná synopse na devadesát minut nataženého příběhu, u kterého skoro nelze rozeznat nějaký začátek, prostředek nebo konec. Prostě jde o nějaký výňatek ze života dvou lidí, který si každý může vyložit podle svého.

Problém je také ve ztvárnění postav. Hitchcock je prezentován jako odpudivý, zavalitý podivín s drobnými úchylkami, s nimž by chtěl na filmu spolupracovat jen naprostý blázen. Herecký projev Tobyho Jonese je sice fenomenální, ale svou postavu démonicky ztvárňuje jako člověka, který občas svým minimalistickým projevem nahání hrůzu. Což je docela v rozporu s tím Hitchcockem, kterého známe z různých „making of“ nebo trailerů. Sienna Miller je oproti němu vcelku nevýrazná blondýna, které na konci vezme svůj osud pevně do rukou, ale v podstatě nemá co hrát. Lze si všimnout také Imeldy Staunton (Umbridgová z Harryho Pottera) v roli Hitchovy chápavé manželky Almy Reville, ale ta je také spíše v pozadí.

Připočtěte si k tomu všudypřítomný televizní look, pár uměle artových zpomalených záběrů nebo tlačení na pilu pomocí vznešené vážné hudby (ahoj předehro k opeře Tristan a Izolda z Melancholie!) a vzejde vám tak akorát ucházející film, který bych však nedoporučoval nikomu jinému než skalním Hitchovým příznivcům, kteří už viděli dvakrát jeho filmografii. Více se o něm dozvíte v mnohých knihách či bonusech na DVD než v tohle podivně bezkrevném snímku. Jednoznačné zklamání a víra v to, že to Hopkins příští rok napraví.