Závěr každé série The Good Place nabídl zásadní twist, který zcela vyměnil desku hry. První byl o povaze celého Dobrého místa, druhý o tom, nakolik se posmrtný život liší od toho na Zemi, třetí pak, zda jsou všichni lidé schopni zlepšení. Čtvrtá – a dobrovolně finální – série se do jisté míry elegantně vrací na začátek. 

- spoilery -  

Ve třetí sérii se naše ústřední šestice dozvěděla, že do Dobrého místa se nedostal nikdo už několik set let! A to proto, že se svět stal natolik komplikovaným a propojeným, že už jen obyčejným žitím člověk sbírá minusové body na té věčné osobní kalkulačce osudu. Pakliže jsou vám připsány negativní body za použití plastu, ale skoro veškeré jídlo je v plastu baleno, jak se jde vymanit ze spirály vedoucí k věčnému mučení? Aby si to soudkyně Gen, jíž krátká návštěva Země dosti otřásla, ověřila, vymyslí poslední experiment. 

Místo přesazení čtyř nebožtíků na Zemi nechá Eleanor, Chidiho, Jasona a Tahani vést Dobré místo s tím, že musí subjekty, které vybere démon Shaw, přivést k dobru, a dokázat tak, že je pozemský systém nespravedlivě přísně nastaven. Když Chidi zjistí, že jednou z vyvolených subjektů je Simone, k níž v minulosti choval city, nechá si vymazat paměť, a tedy i vzpomínky lásky k Eleanor, aby celý proces neohrozil. Nakolik vás tento zvrat zasáhl, závisí pochopitelně na tom, nakolik jste investováni do samotného vztahu Eleanor a Chidiho. Plní ale i jinou funkci: Eleanor má šanci stát se učitelem a osvědčit, co ji Chidi naučil. To ona je teď vůdcem skupiny. 

Zcela nové postavy, jež mají být obráceny k dobrému, jsou dost jednorozměrné (o jedné se dozvíme, že je podvržena; a macho byznysmen je jako figura na jedno použití, i když vtipná), zato neuroložka Simone patří k tomu nejlepšímu v počáteční epizodě. Ta jako vědkyně odmítá uvěřit, že je v zásvětí, a čas tráví tím, že se snaží probudit z tohoto „kómatu“, a narušuje tak průběh pokusu. The Good Place si díky bohu (pun intended) zachovává silný a různorodý smysl pro humor od Janet tvořící popcornovou řeku přes Tahani vyčítající si, že „Robertu Downeymu Jr. nerozmluvila tu bradku“, až k brilantní hymně Špatného místa (pokud by vás the Bad Place zajímalo o něco víc, NBC sdílelo několik kraťoučkých epizod odehrávající se na brainstrormingu démonů). 

Obdivuju odvahu Michaela Schurra The Good Place neustále restartovat, bez obav, že tím unaví diváky. Tenhle návrat ke kořenům ale dává dokonalý smysl.