Tak se nám jednou sešli sympaťák z Community Joel McHale a britský veterán Stephen Fry a stvořili seriál, na který se nikdo nekoukal. Samo o sobě to není nic neobvyklého. Člověk by si byl akorát pomyslel, že tu máme další jedno-sezónní trapas, na který se brzo zapomene. Ta jména se seriálem spojená mi ovšem jednoduše nedávali spát. Proč se do toho navažoval Stephen Fry? A co je tu tak hrozného?

Jack Gordon (Joel McHale) je jedním z nejznámějších dobrodruhů a žurnalistů dneška. Bohužel časopis, pro který dělal, ho musel z finančních důvodů vytáhnout z terénu a posadit do kanceláře, kde pod jeho výchovnou ruku hodil trojici dvacetiletých geeků. Jack je ale člověk jiného světa i generace a novým společenským principům, technologiím či pracovním praktikám nerozumí. Naopak trojice jeho podřízených není schopna psát dost dobré články. A tak si všichni navzájem pomáhají. Jack se učí jít s dobou a mládež se zase učí, jak být lepšími novináři a posílit své charaktery. Navíc tu hraje již zmíněný Stephen Fry vlastníka časopisu, jehož vedoucí je pak dcera Fryovy postavy (tu hraje můj nový crush Susannah Fielding).

Takže, pozitiva. Je to celkově překvapivě příjemné. Prostoduché a banální, ale příjemné. Navíc postavy nejsou v žádném případě odpudivé a každá má svou osobní zajímavou stránku a svůj vlastní (to, pro co čeština nemá ten správný termín, proto musím použít anglický) "quirk". A vtipy jsou dost dobré na to, aby to nepůsobilo trapně. Záplekty jsou poměrně zajímavé, celá atmosféra je podmanivá a lehká, a žádné hrůzy se tak bát nemusíte. Joel McHale tu hraje v podstatě to samé, co vždy, takže pokud vás jeho obraz přespříliš sarkastického narcisty moc nezajímá, tak běžte raději pryč. Stephen Fry tu pak hraje poněkud typického token-Brita. Některé gagy na úkor moderní mládeže jsou trochu přehnané a Jackovy tendence na každého házet urážky mi čas od času také připadají neadekvátní (v desáté epizodě, "The Explorers' Club", na to ovšem příjemně doplatí).

Tudíž se nejedná o nic vyloženě marného. Co je s tím tedy tak špatně, že to lidé odmítli sledovat, kritici nenáviděli a CBS zavřela po první sérii? Nuže, vyjma obyčejné nelibosti obecenstva k seriálu tu je jedna věc, jež to tak trochu ničí i pro mě. Laugh track aka umělý smích. Ty zatraceně syntetické divácké efekty jsou k rozzuření. Kdo v roce 2017 (respektive roce 2016, kdy seriál začal) ještě používá smích publika? Ano, pár takových by se ještě našlo, mezi kvalitními kousky jich však moc není. Je to občas upřímně až ubohé a ničí to skoro celý zážitek.

Konec konců to však vůbec není špatné. Je to jen něco přes dvacítku epizod s poměrně příjemnou oddechovou náladou, u níž se sice nebudete řehtat, ale úsměv to navodit dokáže. Pokud si mentálně zablokujete ten divácký smích, pak z toho možná získáte i lepší podívanou. Ano, připustím určitou přihlouplost a zastaralý formát, ale jakožto poměrně nenáročná jednohubka to funguje. Takže proč vlastně ne?