Nejen Kubricky a Lynchi je člověk živ. Čas od času je potřeba vypnout mozek, zapnout bránici a od srdce se zasmát tomu, že někdo poblije malé dítě, omylem defekuje při testu ve škole, nebo si zlehka poonanuje nad fotkou ucházející seniorky, která to s potěšením sleduje. Vyděsil-li vás výčet těchto jadrných událostí, věřte, že v britském pubertálním seriálu The Inbetweeners, u nás distribuovaného pod výstižným názvem Přizdisráči, jich naleznete mnohem víc a svou bizarností zachází ještě dál. Nenajdete tu žádné dojemné scény, zapamtováníhodný vývoj postav ani překvapivé zvraty. Inbetweeners staví pouze a výhradně na jedné věci, kterou dovádí ad absurdum - humoru. A to humoru, který rozhodně nesedne každému. I mně, dnes oddanému fanouškovi této epiky, trvalo pár epizod si na způsob stimulace bránic tohoto seriálu zvyknout. Staví na atributech, které jsou dobře známy například každému fandovi Prciček.

I zde nalezneme bandičku ubožáčků, jejichž Maslowowa hierarchická pyramida potřeb je obrácena naruby a na jejím vrcholu tím pádem stojí touha po uspokojení základních fyzických potřeb. Tihle sympatičtí hoši a jejich choutky se stávají středobodem show, jejíž zápletky stojí výhradně na touze někoho sbalit, dostat se na mejdan, ožrat se nebo si koupit alkohol v převleku za dospělého. Klasické tužby, jenž na čas ovládaly téměř každého z nás, málokdo přitom ale zažil takové peripetie, jakými si museli projít tito pubescenti. Už jsem použil slovo absurdní? Je na čase, abych jej zneužil znovu, neb tvůrci kultovního seriálu evidentně u každé dějové odbočky dlouhé hodiny pod vlivem různých látek vymýšleli, kam až se dá situace dovést tak, aby byla co nejsprostší, nejtrapnější a nejvtipnější, jinak si to nedovedu vysvětlit. Znáte ty situace pohodového nedělního oběda s rodinou a babičkou, která je lehce pobožná, a někdo v tu chvíli nahraje tak skvěle na smeč, že můžete využít skvělý fór, který si střílí z jiných ras, pohlaví, postižení či sexuálních orientací? Ale spolknete ho, protože je "za hranou" a bába by se mohla zvencnout? Tak scenáristé Inbetweeners tam tu hranu nemají. Nedovedu si představit, že by si kterákoliv služba dnes troufla dát zelenou seriálu, kde najdeme scénu, jak se téměř dospělý muž ze zoufalství nechá honkat od dvanáctileté dívky na dětské diskotéce v plném sále školáků. Je to jednoduché? Jistě. Je to důvod, proč seriál zavrhnout? Ba naopak.

Pokud divák přijme hru tvůrců, nechá se unášet fóry chlapců, kde jeden je absolutní idiot, druhý nevyčerpatelná studnice vymyšlených sexuálních historek, třetí nerd s kufříkem a sexy mámou a čtvrtý relativně normální kluk s nejhorším účesem na světě, který blije na děti, bude se pravděpodobně popadat za břicho od začátku do konce. Čpění série s přibývajícími díly tady nehrozí, seriál má celkově osmnáct dílů a fanoušci se vesměs shodují, že kvalita jde stále nahoru a končí v nejlepším. I proto je potenciál seriálu využit naplno, neboť čtyři chlapce ztělesňující trapnost nalezneme i ve dvou filmech navazujících na seriál, které se rovněž povedly. Školní prostředí, jenž i dnes tvoří podhoubí mnoha povedených seriálů, je vždy vděčné. Zde se však právě díky demonstraci situací, které se běžně vypráví jen nad devátým pivem a čtvrtým fernetem, nikoliv v hlavním vysílacím čase, podařilo vystihnout pravou atmosféru dospívání okořeněnou o bizarní scénky s vytříbeným britským humorem, který ale v Monty Pythonech nenajdete. 

Byla by děsivá chyba tomuhle seriálu nedat šanci. Klišovité hořekování "Tohle už se dneska netočí" je tu výjimečně pravdivé. Nesedl vám první díl? Zkuste další. Je potřeba si na styl těchto nýmandů zvyknout a dát jim další šanci. Možná to něco vypovídá o mé jednoduchosti, dovedu s tím ale žít. Ale pozor! Popularita seriálu ověnčeného několika cenami má i své stinné stránky, proto buďte opatrní při hledání seriálu v hlubinách internetu, protože má i svůj americký remake, který je tak otřesný, že ho museli po pár dílech zrušit, byť svou předlohu kopíroval téměř doslovně. I na tom lze vidět, jak silný part zde odehráli hlavní představitelé. Asi je z textu patrné, že seriál cpu, kde se dá. Věřím ale, že diváka dovede odměnit. I když by to bylo jen užitečnou radou, že pokud si před masturbací přesedíte a odkrvíte ruku, připadá vám potom, jako když vás laská někdo jiný. Jen je pak těžké laptop zavřít, když vás někdo přistihne. I to mě seriál naučil. 

---

Autor: Marek Mičke
Foto: E4