To bylo slávy, když se po březnovém pilotu The Last Man on Earth zdálo všechno býti v nejlepším pořádku. Neobyčejný post-apokalyptický sitcom zaštítila dvojka Phil Lord a Chris Miller, načež si spolu dokonce střihli i režii výborných (a hlavně vtipných) dvou úvodních epizod. V nich se poslední přeživší na Zemi, Phil Miller, vyrovnával s ubíjející samotou tím, že si ve svém rodném městě dělal, co se mu zlíbilo. Třeba hrál bowling s akvárkama namísto kuželek nebo se koupal v bazénku plném tvrdého alkoholu. Po chvíli ale diváci zjistili, že řádění neznámého viru přežila i jedna žena, Carol. A ta teď chce s Philem znovuzalidnit Zemi. Začalo se to celé kazit právě tady?

Zarputile svá Kristen Schall dostala ve scénáři za úkol, aby se v seriálu chovala jako přihlouplá pipka, lpící na starosvětských zákonech a buzerující Phila, kudy ti dva chodí. Efekt byl okamžitý. Spolu s utlačovaným Willem Forte (herec celou premisu sitcomu i vymyslel) najednou trpěli i diváci, když museli poslouchat Carolino věčné hudrování o správné výslovnosti angličtiny místo toho, aby se s Philem nadále originálně blblo v tusconských ulicích. Přitom si nebohý přeživší chtěl vlastně jen vrznout a původně mu bylo i smutno z toho, že je na celé planetě dočista sám a toužil po lidské společnosti. Proč tedy nejen hlavní hrdina, ale i znechucení diváci neskousli otravný zjev nastrčeného ženského charakteru? Odpověď se odpůrcům TLMoE líbit nebude.

"Nedá se na to dívat, vždyť tam hraje hrozná kráva, pardon!" Inu, jak se to vezme. Jedno slovo: záměr. Nebojácný tvůrčí záměr. Představte si teď na moment, že jste Forte a píšete scénář. Jak do něj ze začátku musíte naroubovat vtipné destruktivní scény, abyste zaháčkovali zájemce. Že musíte přijít s několika legračními filozofickými vsuvkami, aby se ústřední postavě vymodelovala osobnost. Postupně dávkovat vtip i příběh a přemýšlet nad tím, o čem by to vlastně celé mělo být. A pak, po napsání prvních několika stran, vám najednou dojde, jaká by se z děje dala vytvořit epesní pocta hollywoodským vztahovkám a romantickým komediím. Nebo ještě lépe: vztahům samotným. Pojďme z Posledního muže na Zemi udělat seriálovou úvahu o asertivním chování a toleranci!

Sitcom neví, kdy přesně být vážný, a kdy naopak vtipnýZáhy se tedy nabízí vtíravá otázka, jak dobře může doopravdy fungovat vztahové drama, které mělo původně být cáklým sitcomem. Přesně tuto do konce nedotaženou skutečnost osobně považuji za ohromný zápor seriálu, a to sice, že se z celé show postupně vytrácí svěží humorná složka. Jenomže ne na úkor dramatu a ne proto, že by od ní Forte upouštěl – tvůrce se holt časem až příliš soustředí na individuální romantická formování jednotlivých postaviček a zapomíná na to, jak prezentovat třaskavý fórek. Psychický rozvoj přeživších kvituji s povděkem a šlape mu to, pořád jsme ale prioritně v komediálních vodách, nikoliv u sledování dramatu od HBO.

Rozumějte, ony jsou v The Last Man on Earth legrácky stále na pořadu dne, jen už se jim tolik nedaří cílit na divácké bránice. Nastupuje nechtěná, předimenzovaná trapnost. Do očí bijící afektovanost stále nových a nových postav se brzy přejí, inteligentní slovíčkaření jakbysmet. Pro nápadité scénky z pilotu náhle není v televizní dvacetiminutovce místo. Fúrie Carol totiž Phila omezuje a výměnou za sex mu odpírá právo na chlapskou svobodu, čemuž se dá porozumět. Nad dějem se potom sice dá uvažovat, což je rozhodně plus – chtělo to ale zároveň lepší cit pro legrační dialogy a více scén, v nichž by se láskou frustrovaný Phil patřičně vyblbnul. Ožralecké povídání si s kulatými kamarády z Trosečníka je možná fajn, každou epizodu s ním ale zaplácat nelze.

Dvojka Lord & Miller má nicméně pod čepicí, vzala totiž pod svá ochranná křídla velice zajímavý televizní projekt. A tento fakt jí nikdo neodpáře. Stačí jen přistoupit na odvážnou tvůrčí hru, kdy byste si v první řadě měli užít zejména onu legrační pitvu mezilidských vztahů na opuštěné planetě, a také hravě polemizovat nad tím, co všechno je po apokalypse člověk ochotný udělat nejen pro své blízké, ale hlavně pro sebe samého – to když jde do tuhého. Seriál se však na druhou stranu určitě nebere vážně a přes dobře skrývané filozofické zákruty chce hlavně bavit. Škoda, že mu to ke konci už moc nevychází. Myslím ale, že po "konkurenčních" Živých mrtvých jde o příjemnou post-apo změnu, a pokud se ve druhé řadě dočkáme slíbení narativní proměny, bude za rok zase o co stát. Do té doby lehký, neurážející nadprůměr...