Když internetový Amazon vypustil do světa pilot na svoji ambiciózní novinku The Man in the High Castle, působila představená hodinka pro mnohé jako zjevení. Nejen, že nám adaptace jedné z nejoceňovanějších knih Philipa K. Dicka nabídla opravdu skvělou podívanou, ale zejména nám představila jeden z nejslibnějších seriálových světů posledních let. Jenže společně s nadšením přišly u mnohých i obavy. Dokážou tvůrci využit veškerý potenciál alternativní historie, v níž si poražené Spojené státy rozdělilo Německo s Japonskem, nebo se v látce a tajemné linii okolo záhadných videí nakonec zcela utopí? I kniha u diváků přeci jen sklízí rozporuplné reakce, a pokud by se scénář vydal po stejné cestičce filozofování a otevřených konců, nemuselo by to dopadnout dobře. Jenže nic takového se naštěstí nestalo a Amazon nám servíruje jednu z nejvýraznějších novinek roku, jíž byste měli sakra věnovat pozornost.

Tvůrci se totiž v případě Muže z Vysokého zámku vydali tím nejlepším možným směrem. Z nedořešené knihy si totiž vzali jen základní kostru s postavami a motivy a jedou si od začátku převážně podle svého. A něco mi říká, že v tomhle případě jim to odpustí i ti největší knižní příznivci. Výborný scénář zde totiž rozehrává napínavý příběh vlastně na všech frontách. Ne, zdaleka zde nejde o hlavní pátrání půvabné Juliany a tajemného Joea po titulním muži, ale podíváme se do osudů takřka všech společenských vrstev na obou stranách barikády. Máme tu japonského ministra, jenž chce udržet vetchý mír mezi oběma velmocemi za každou cenu, urputného japonského vyšetřovatele, důsledného esesáka s perfektní náckovskou rodinkou a samozřejmě nějaké ty menší povstalecké skupiny. Zápletek a charakterů, díky nimž ještě lépe poznáme zdejší prostředí, je zkrátka až až. Ani přes jejich velký počet ovšem tu žádná z nich není navíc, jsou napínavé a často se vyvinou dosti nečekanými směry. Díky nim by mě vlastně seriál ve svém důsledku snad bavil i bez hlavní mysteriózní linky, jež už je při zdejší příběhové nahuštěnosti jen příjemnou třešničkou na dortu.

Co si však budeme nalhávat, hlavním tahákem této pecky zůstává stejně ten nesmírně lákavý a nápaditý svět, jehož potenciál tvůrci využili až na dřeň. Vlastně si ani nepamatuju, kdy naposledy mě nějaký seriálový svět tak hodně bavil a zajímal mě v něm snad každý nenápadný detail. Scenáristům, potažmo samotnému Dickovi, se totiž povedlo přijít s opravdu promyšlenou a neustále zajímavou poválečnou vizí, která navíc těží i z toho, že vypadá v každé oblasti úplně jinak. Zatímco na německé straně si žijí lidé ve slušném blahobytu a všechno tu vypadá celkem sluníčkově (tedy pokud nejste rebel, Žid, či člověk s tělesným postižením), japonská část barikády je daleko špinavější a drsnější a každý běloch je zde brán jako odpad společnosti. No a pak tu máme ještě neutrální zónu, kde to občas vypadá, jak ve westernovém městečku a mohou se zde skrýt nepřátelé obou států. Právě střídání mezi těmito odlišnými kulisami pak napomáhá tomu, že se vám zdejší scenérie jen tak neokoukají. Scénář pak navíc nejen, že umí šikovně pracovat s diváckou zvědavostí a hezky po drobečcích nám třeba i v dialogu sdělí další detail či podstatnou “historickou“ skutečnost, ale navíc postupem času svět sympaticky rozšiřuje a ukazuje nám z něho stále více.

Fakt, že se pak může scénář opřít o výtečnou řemeslnou stránku, pak díky mému vysokému hodnocení (já vím, že už jste se koukli) asi nikoho nepřekvapí. Už na první pohled je totiž znát, že Amazon na svém seriálovém koni vůbec nešetřil. Výprava je tak, až na pár okatě digitálních záběrů, opravdu parádní. Záběry na rozmáchlé náckovské budovy počínaje a běžnými uniformami či dokonale upraveným předměstím konče. Skvělému dobovému efektu pak pomáhá i ta správná porce “retro“ atmosféry a překvapivě výrazný soundtrack, jenž o sobě dá vždycky vědět v té nejnapínavější chvíli. Samotná režie pak sice není na první pohled nějak strhující a nasazuje spíše pomalé tempo. Jenže právě v tom, že sympaticky netlačí za každou cenu na pilu a nesnaží se být za pořád strhující, tkví její síla. Klady scénáře a samotné světa díky tomu vyniknou ještě o něco víc.

No, a když už jsme u toho neustálého chválení, ani na ty herce nesmím zapomenout. Také zde byste trefu vedle hledali marně a všichni zúčastnění zde své skvěle zahrané a sympaticky nečernobílé charaktery uhráli se ctí. Celému seriálu ovšem nepřehlédnutelně vládne jeden z těch věčných představitelů vedlejších rolí, Rufus Sewell. Ten si se svým Obergruppenführerem Smithem pro sebe krade každou sekundu. Je potom jasnou ukázkou toho, že i esesákovi, jenž má na svém kontě smrt nespočtu lidí, můžete díky správné scenáristické a herecké péči chvílemi až nečekaně držet palce. Jen škoda, že se ke slovu pořádně dostane až ve druhé polovině série. Ani zbytek obsazení však za ním příliš nezaostává a zaujme hlavně japonský ministr v podání Cary-Hiroyuki Tagawy i křehká Alexa Davalos, u níž je jediný problém v tom, že už jí ve tváři tu čerstvou dvacítku příliš nevěříte.

Muž z Vysokého zámku možná pro někoho nenabízí zběsilé drámo, jenž vás překvapí nečekanými zvraty či neustálou záplavou emotivních momentů. Jde spíše o precizně promazaný stroj, v němž všechno funguje přesně tak, jak má, a bez menšího zaváhání vás doveze až do nabušeného finále, jež nabízí opět nový potenciál do budoucna. A díky tomu, že nám to tvůrci celé uvádějí v kulisách, jichž se stále nemohu nabažit, se zkrátka z Muže stává jedna z nejnápaditějších a nejlepších novinek tohoto roku, kterou byste rozhodně neměli odkládat. Čím víc vám toto originální prostředí sedne, tím víc si to celé užijete. Nebýt několika už malinko úsměvných scenáristických klišé a faktu, že se hlavní mysteriózní linka může pořád zvrhnout hodně nepěkným směrem, možná bych uvažoval i o plné palbě.