Když jste komičkou v roce 1958, výhodou je, že zvednete-li sluchátko, máte jistotu, že na druhém konci neuslyšíte vzdychajícího Louise C.K. Tím to končí. Všechno ostatní je pro komičky v roce 1958 děsné. Ženy mají vypadat dobře, chovat se reprezentativně, neprovokovat, být ozdobou, nepřevyšovat své manžely, být oporou, nemluvit sprostě. Taková byla i Midge (parádní Rachel Brosnahan). Jistě, studovala na univerzitě ruskou literaturu, měla proslov na vlastní svatbě, ale jinak se zařadila do vzorce navařit, naklidit, načesat.

Pro pečující Midge se všechno tohle změní, když jí její manžel Joel sdělí, že od ní a od jejich dětí odchází. Stane se tak po jednom jeho extrémně nepovedeném stand-up výstupu v clubu, kde „každý vypadá jako Allen Ginsberg“. Midge má o jeho hobby zájem, vede mu i zápisník, kam zaznamenává počet výbuchů smíchu. Netuší však, že Joel nevnímá tyto společné večery jako povyražení, on chce dělat stand-up profesionálně. Vytkne jí, že nebere jeho sen vážně a že je unavený z tohohle spořádaného života na Upper West Side, že chce zažít dobrodružství a vzrušení. Připadá si jako beatník, ale začal si románek se svou sekretářkou.

Opilá Midge se připotácí na podium v clubu, kde Joe pohořel, a ukáže se...že je třeskutě vtipná. Skutečně ta lepší polovička. Přijde komediální proud vědomí, kde si dělá legraci ze své kancelářské sokyně: „Ani nechápe, jak funguje elektrické ořezávátko, jen na něj zírá“ a „Má kotníky stejně silné jako lýtka!“ (O čemž Midge něco ví, protože si pravidelně přeměřuje tělesné partie, aby měla jistotu, že od svatby neztloustla. Její další zkrášlovací rutina obsahuje nanášení pleťové masky, jakmile manžel usne, a nanášení rtěnky, jakmile se blíží manželovo probuzení.) Celý výstup končí jedním z nejoriginálnějších užití nahoty v seriálech a nocí na záchytce. Nejsou to ovšem jen strážci pořádku, koho Midge zaujme. Cynická zaměstnankyně clubu Susie (Alex Borstein) rozpozná ojedinělý talent a přemluví Midge, aby zkusila kariéru komičky.   

Někdo v okamžiku krize střílí holuby na dvorku, někdo se dá na stand-up. Ta komedie je možná střelenější. A rychlý jako střela je i dialog, s čímž se herci vyrovnávají dokonale. Hlášky a slovní výměny přímo prší. Nepřekvapí, že jsou za Marvelous Mrs. Maisel tvůrci Gilmore Girls. Amy Sherman-Palladino píše a režíruje a její manžel Daniel Palladino působí jako výkonný producent. Seriál však stojí na výkonu Rachel Brosnahan, která už si za roli Midge odnesla Zlatý glóbus a je velkou favoritkou Emmy (seriál Amazonu je nominovaný celkem čtrnáctkrát). I přes sympatické vedlejší postavy (otec, poťouchlý, navenek přísný akademik, matka, která ví, co se sluší, kamarádka Zelda) je to one woman show. Oba rodiče jsou zároveň starostliví i spiklenečtí a rozšafní, přesto scény bez Midge postrádají její hyperaktivitu a magnetismus.   

Stand-up se poslední roky čím dál častěji objevuje jako téma filmů a seriálů (Crashing, I'm Dying Up Here, Pěkně blbě), v nichž se poukazuje na stres a rozpaky vystupujících. Samotná komediální čísla jsou nezřídka málo vtipná. Marvelous Mrs. Maisel je jiná. Má podle mě blíž k ryzí komedii než k dnes tolik populární „dramedy“, jako je Orange Is the New Black. Rozdíl je v tom, že scény, které by mohly patřit do dramatického seriálu (rozvádějící se matka dvou dětí v 50. letech, ztráta iluzí, problémy s bydlením, nerovnost pohlaví), nikdy nejsou emocionálním centrem zápletky. Převládá pocit, že vše dobře dopadne. Seriál vyluzuje skutečný optimismus, to dnes quality tv moc nedělá.

Kulisa konce 50. let je atraktivní. Ale nečekejte realističnost Mad Men, kde tvůrci ví, že lidé například nosí i starší šaty. Tohle jsou mnohem víc katalogové padesátky. Kostýmy i dialogy prošly pastelovou stylizací, prostředí je načančané, jako byl vnější svět tehdejších žen a matek. Hodně barev v pocukrované době.   

Marvelous Mrs. Maisel je brilantně vtipný, optimistický, osvěžující seriál, na jehož druhou a potvrzenou třetí sérii se nesmírně těším. Když Midge poprvé vystoupí na podium nebo začne cupovat faleš nejúspěšnější newyorské komičky, nelze jí nepřát. Když si uvědomíte, že je to ona, kdo začal žít jinak, odvážněji, a ne její manžel, který přes touhy po bohémě skončil v obdobném bytě s nudnější ženou, nelze necítit uspokojení. V jedné scéně nám kamera ukáže na dveřích toalety nápis „Dámy mimo provoz“. My ale víme, že s Midge je všechno v nejlepším pořádku. A víc než to. Kdyby se „zázračná“ paní Maisel provdala za Dona Drapera, možná by ho dostala pod pantofel.