Midwichské kukačky jsou příběhem z pera Johna Wyndhama, autora skvostné novely Chocky a jedné z největších sci-fi klasik všech dob, legendárního Dne trifidů. Ačkoliv se Wyndham řadí k mým oblíbeným autorům, s tímhle příběhem se míjíme. Proto v této recenzi nepojednám o tom, nakolik se nová adaptace z produkce Sky One liší od předlohy (kromě toho, že se odehrává v současnosti a je klasicky multikulturní), protože to nevím. Ostatně jsem se původně kvůli obří a zajímavější konkurenci chtěl vyhnout i seriálu, ale nakonec jsem těm hnusným fakanům podlehl. Takže když už, tak vám prostě jenom řeknu, jestli se mi těch sedm dílů, za nimiž stojí tvůrce adaptace Nočního recepčního či seriálové verze filmu Hanna, David Farr, líbilo.   

Rovnou řeknu, že nakonec vcelku ano, ale z počátku to bylo docela těžké. Pilot je jen více než hodinu dlouhou (ostatní díly jsou se stopáží naštěstí úspornější) expozicí do postav a jejich vztahů. Chápu to, samozřejmě, bez těchto obstrukcí by to opravdu nešlo, ale to skutečně zajímavé se začne dít až ve druhé polovině druhého dílu, což už pro někoho může být pozdě. Na hlavní zápletku se tady opravdu nespěchá, ale když na ni dojde, celý seriál se velmi slušně rozjede. A nejednou naservíruje i sympatické mrazení v zádech.  

Jistě jste si odvodili, že Midwichské kukačky nejsou ornitologický dokument. Jejich děj nás zavádí do malého anglického městečka, v němž všichni obyvatelé ve stejný okamžik usnou - a prospí celých dvacet čtyři hodin. Po tomto incidentu, který samozřejmě vzbudí velký rozruch, ale následuje zjištění. že všechny plodné ženy jsou těhotné. A pak všechny najednou porodí. To, že všechny narozené děti jsou... řekněme velmi zvláštní, pak už nemůže nikoho překvapit. 

Tato mimozemská děcka navíc velmi rychle vyrostou a začnou si podmaňovat celý Midwich. Naštěstí je ve městě dost odvážných dospělých snažících se přijít na to, co se stalo (a děje) a velkolepé plány potomků překazit. O děsivých a démonických dětech je tenhle seriál především, a právě proto mohl snadno ztroskokat už při jejich obsazení. Sehnat otravnou a příšernou omladinu totiž jistě není žádný problém, tvůrci ale naštěstí byli rozumní a při volbě malých ďáblů měli šťastnou ruku. Mladí lidé hrají totiž náramně a příšerní sice jsou, ale zato jsou příšerní správně. Opravdu není problém mít z nich respekt a nějaká ta nepříjemná husí kůže se při jejich sledování také dostaví. Zejména díky nim je atmosféra celého seriálu (od třetí epizody dál) velmi příjemně mrazivá a výborná píseň znějící při závěrečných titulcích ji jen podtrhuje. Mládeži navíc přihrává pár známých a spolehlivých dospělých tvaří, takže v tomto směru je vše v pořádku.  

Jak jsem již zmiňoval, rozjezd celé knižní adaptace je velmi pozvolný. Pilot až na pár momentů řešících hlavní zápletku moc nezaujme a hodinová stopáž mi přišla poměrně úmorná. Po tomto nezbytném úvodu se ale seriál parádně rozjede a vygraduje do velmi slušného a napínavého finále. Ačkoliv hned v úvodu jsem měl ze seriálu pocit zbytečného natahování (což by nebylo vůbec nic nového), naštěstí velmi rychle vymizel. Jednotlivé epizody nakonec velmi příjemně utíkaly a já jsem si užíval každou z nich. Ostatně stojí za nimi hned několik zkušených režisérských rukou. Alice Troughton, Jennifer Perrott a Börkur Sigþörsson mají zkušenosti například s Doctorem Who, Endeavourem, Šerifskou hvězdou či Časem čarodějnic. Rozhodně tak seriál nevzdávejte hned po prvním díle - jednak má jen sedm dílů a jednak se jako celek jedná o velmi příjemný televizní kus. V konkurenci předešlých filmových zpracování se rozhodně neztratí.