Kmotr bezesporu patří k nejvýznamnějším dílům jak filmového, tak literárního světa. Pro mě osobně film i kniha stojí na piedestalu toho nejlepšího, co může kultura vůbec nabídnout. Proto jsem k nejnovějšímu seriálu od Paramount+, který pojednává o vzniku tohoto kinematografického milníku, přistupoval se směsicí nejrůznějších emocí. Na jednu stranu je člověk v nadšeném očekávání, neboť série bude k látce bezesporu přistupovat s respektem a láskou, jakou si zaslouží. Na druhé straně nicméně vyvstávají i obavy o to, jestli bude toto téma dostatečně plodné na to, aby vydalo na poutavé vyprávění roztažené na deset dílů. Hornaté studio se před pár dny vytasilo s prvními epizodami, které jsme samozřejmě hned sjeli. A přestože zámořští kritici příliš nejásají, já ano.

Alespoň první epizody totiž přináší přesně to, v co jsem u takového seriálu doufal. Nejsme vystaveni přehnaně dlouhé expozici ani sáhodlouhému představování postav. Úvodní díly seznámení s každou z hlavních figur dostatečně odfrknou jednou scénou tak, abychom mohli rovnou naskočit do rozjetého vlaku, který nás zaveze do nesmírně živého a vybarveného Los Angeles z přelomu šedesátek a sedmdesátek. Podobně jako u Tenkrát v Hollywoodu je tehdejší atmosféra zbytečně dlouhých kotlet, barevných zvonáčů a filmových studií zachycena perfektně a děj tak i přes mnohdy okaté a nedotažené CGI pozadí působí dravě a živě. Soustředění se nejen na kmotrovskou látku, ale i na pozadí filmových studií jako takových dává epizodám potřebné osvěžení a dějové linky předkládající úmorné trápení se s protlačováním srdceryvných bijáků na velké plátno patří mezi ty nejzajímavější.

V tomto směru je třeba pochválit casting. Armie Hammer byl kvůli svým specifickým stravovacím návykům odejit a jeho místo zastoupil Miles Teller ve výrazné roli producenta, který se sotva odkopal, ale díky svým nevšedním bezskrupulózním metodám mu v klíně rovnou přistane adaptace knihy, jejíž prodeje předčily i Bibli. Ve své roli je skvělý a náramně se doplňuje s dalšími charaktery. Zejména vyčnívá Matthew Goode v roli tehdejšího šéfa studia Paramount Boba Evanse. Jeho dravé a floutkovské podání známé persony, která vytáhla filmové studio ze dna, výborně zapadá do již zmiňované skvělé vybudované atmosféry továrny na sny. Juno Temple zde hraje velmi podobnou roli jako například v Tedu Lassovi, provokativní a drzé ženštiny neztrácející se v přehnaně maskulinním prostředí jí očividně jdou od ruky.  

Lze se jistě obávat toho, jak si seriál poradí s obsazením klíčových osobností motajících se kolem Puzova eposu, první krůčky ale naznačují, že se nemusíme nikterak obávat. Francis Ford Coppola, Mario Puzo i Al Pacino jsou obsazeni skvěle. Spíše než na prvoplánovou fyzickou podobnost obsazení sází na charakteristické znaky, které tyto osobnosti vystihují. Anthony Ippolito sice na první pohled není dvojníkem Al Pacina, díky svému uťápnutému hlasu, psím očím a vhodným gestům však ve správných chvílích slavného herce až strašidelně připomíná. Hlavní otazník nicméně stále zůstává - jak si Justin Chambers poradí s jedním z nejvýraznějších herců všech dob, Marlonem Brandem.

Na nic se tu nečeká, nemusíme se tak obávat, že bychom se dočkali Puzova přehnaně dlouhého lopocení se s psaním knihy nebo jiných dějových odboček, které bychom prozívali. Puzo si projde od zadluženého italského přistěhovalce k nejžádanějšímu spisovateli Ameriky během jedné epizody, stejně tak hlavní role producenta Ala Ruddyho si vyšlape cestičku od druhořadého programátora k producentovi filmu se Stevem McQueenem v rámci stopáže jednoho dílu, přičemž se scénář vyhýbá zkratkovitosti a nemáme pocit, že bychom o něco přicházeli. Rovnou tak můžeme přejít k tomu, při čem musí srdce každého fandy plesat – hloubavé rozebírání a tvoření kultovních scén, které všichni dobře známe a milujeme. Dialogové výměny, kde Puzo a Coppola probírají motivací postav a zamýšlené vyústění scény vraždy Solloza a McCluskeyho, jsou výtečně napsané a dávají fandům (tedy mně) přesně to, co od seriálu očekávají. Láska nejen ke Kmotrovi, ale k filmům obecně, je tu cítit na každém kroku.

Zamrzí tak pouze nadbytečná dějová linie s italskými mafiány, jimž se nelíbí to, že někdo natáčí film o italských mafiánech. Celá linka působí násilně a navíc, zejména tím, že je reprezentována Giovannim Ribisim v roli mafiánského bosse, který by za svůj výkon zasloužil nějakou tu koňskou hlavu do postele. Nikdy nepochopím popularitu tohoto chlapíka a jeho absurdní přehrávání mi to tady jen potvrzuje. Jeho herecký výkon je tu díky prapodivně pitvořivému hlasu a imitaci italského akcentu doslova na úrovni večerního hraní Aktivit po šesti pivkách a osmi fernetech. V jinak vynikajícím průběhu seriálu to tak působí nemístně a rušivě, což je obrovská škoda. Nezbývá než doufat, že tomuto úseku bude v seriálu věnováno co nejméně času.

Mám trošku obavy o to, kam se bude ubírat děj v příštích epizodách. První dva díly nasadily opravdu divoké tempo, na nic se tu nečeká a těžko uvěřit, že kolem natáčení se vyrojilo tolik peripetií, aby vydaly na deset dílů. Pokud to tak ale opravdu bude a série setrvá zařazená na šestku s pedálem u podlahy, máme se opravdu na co těšit.

--- 

Vytáhni v hospodě: Dlouho mě nic tak nepotěšilo jako zdejší casting. Během dvou epizod se totiž postupně setkáme hned se čtyřmi herci z jedné z nejlepších sérií všech dob – Bratrstva neohrožených. Tyto herce jsem od té doby neviděl nikde jinde a tady jsou na jedné hromadě dokonce čtyři a jejich charisma nijak neubylo, spíše naopak. Důvod je nasnadě - režisérem prvních epizod je Dexter Fletcher, autor Rocketmana nebo Bohemian Rhapsody, který si mimochodem před jednadvaceti lety v Bratrstvu také zahrál.