Toužíte-li po názorné audio-vizuální ukázce toho, proč svět nepotřebuje remaky, nalaďte si NBC. Osudové The Slap je totiž moderní americkou verzí australského chváleného originálu. Za velkou louží si někdo pravděpodobně řekl, že je původní čtyři léta starý seriál vlastně až tak moc dobrý, že si zaslouží mnohem více diváků. Takže? Nakoupíme práva od protinožců a začneme vysílat, no ne? Hloupost – natočíme si vlastní rodinné drama s hvězdnou hollywoodskou smetánkou!

A pohlavek je na světě. Pohlavek zejména americké produkci za to, že strká své tlusté ambiciózní prstíky, kam nemá. Ona je přeci jen jedna věc, obsadit lákavou zápletku herci jakou jsou Sarsgaard, Quinto, Cox nebo Thurman, druhá už ale je zařídit, aby se známé tváře neutopily v brakovém scénáři a prasáckém střihu pilotní epizody. Je to škoda. Pokud byste se tedy přesto rádi dozvěděli, co se stane, když vlepíte pořádného facana cizímu děcku, račte pokračovat. Vězte ale, že je The Slap zatraceně hořkým, ehm, políčkem.

Životem znavený Hector se jednoho krásného dne probudil se čtyřicítkou na krku: vzhledem k tomu, že se bude každá jedna epizoda seriálu primárně věnovat jednomu charakteru, ukusuje si zrovna v pilotu svůj největší díl slávy Peter Sarsgaard. A bude u toho i otravný, monotónní vypravěč! V první polovině ale ještě není tak úplně zle. Oddaná Hectorova manželka Aisha svolá celou famílii k slavnostnímu zahradnímu grilování, ukuchtí samé nezdravé dobroty a nakoupí lihoviny. Hector si mezitím naposledy tajně zakouří, vyřídí posledních pár věcí v práci a posteskne si nad ztraceným mládím.

Tvůrci The Slap zatím zasluhují pohlavekOdzívaná oslava narozenin plná přehrávajících herců pak může pomalu začít. Znovu podotýkám, že i navzdory onomu absolutně mimóznímu nápadu s vtíravým vypravěčem The Slap do osudového okamžiku s fackou vlastně nijak opovážlivěji neskřípe. Jenomže už v momentě, kdy se všechny postavičky konečně potkají v kuchyni a začnou si spolu povídat, divák najednou zuřivě protáčí týranými zorničkami. První epizoda nás jaksi ledabyle vede ke kruciálnímu okamžiku ublížení dítěti, na kterém bude následně vystavěna celá budoucí minisérie. Dobrá. Proč se ale zdejší postavy chovají jako roboti, naprogramovaní k hádkám a vyhroceným emocionálním konfliktům?

Tvůrcům asi přišlo hodně fajn, jakým způsobem po sobě všichni zúčastnění v australském originálu štěkají, a snažili se už tak peprné výměny názorů ještě více opepřit. V rozvětvené řecké rodině postavy Briana Coxe je někdo chudý, někdo naopak bohatý, další má pod čepicí, no a támhle Pepa je zase typickým maloměstským buranem. To bude legrace! Ono ovšem opravdu nestačí, sezvat na jedno místo zamindrákovaná individua, ukecat za kameru režisérku snímku Děcka jsou v pohodě a čekat, jak se to celé vyvrbí. Americkému remaku chybí duše a lepší startovací seznámení se s charaktery. Bude ve druhé části lépe?

Zas a znovu se recenzent musí ohánět slůvkem "potenciál", chce-li televiznímu projektu se slibným castem osobně dopřát alespoň ještě jednu šanci. Herecká skvadra, která se kvůli NBC k osmidílné minisérii upsala, totiž bezpochyby vyráží dech. Vypadá to téměř, jako by si všichni naši oblíbení hollywoodští profesionálové na chvíli odskočili z filmových ateliérů v Los Angeles a rozhodli se divákům zamávat i z veřejnoprávní bedny – celosvětové podprůměrné recenze pilotu The Slap tudíž zabolí o to více. Držíme palce, ať to příště (tj. za týden a dál) tolik nešustí papírem.