Na Netflixu se stal nedávno hitem seriál se strhujícím názvem Fate: The Winx Saga, v češtině Winx Saga: Osud. O čem je tento nový zářez do žánru young adult fantasy? 

Seriál inspirovaný italským animákem Winx Club se snaží nalákat fanoušky Sabriny a teen melodramat s příměsí dark academia estetiky. Do prvního ročníku školy čar a kouzel v Bra… někde, kde se mluví s britským přízvukem (nebo můžeme už oficiálně říkat fantasy přízvuk?) přichází z lidského světa ohnivá víla Bloom (Abigail Cowen). Šestnáctiletá Bloom netušila, že nějaký magický svět vůbec existuje, dokud se její pyrokinetické schopnosti nevymkly kontrole. 

Ocitne se na pokoji se Stellou, světelnou vílou, která se stará o svůj zevnějšek (což se hodí, může si posvítit na zrcadlo), vodní vílou Aishou, Musou, což je víla empatie, která dokáže číst emoce. A Terrou, vílou země se zájmem o botaniku a silou ovládat rostliny. Kromě víl cvičí škola i bojovníky proti jakýmsi sežehnutým zombie nepřátelům, kteří před lety vymizeli ze světa. Ale teď se údajně vrátili (prolog velmi připomíná Hru o trůny), což možná nějak souvisí s objevením neobyčejně mocné Bloom?

Schematičnost obvykle provází tento typ seriálu. Ale opravdu potřebujeme další bajku o čistokrevnosti a o tom, že lidé jsou výjimeční díky své krvi? O magické vyvolenosti někoho, kdo donedávna nevěděl nic o existenci čarovného světa a byl vychován „mudly“? Seriál je to alespoň sebereferenční natolik, že si přátelé dělají testy osobnosti založené na tom, do které bradavické koleje patří, nebo zmiňují vílu Zvonilku (pro vaši informaci, byla to víla vzduchu). Víly zde ovšem nemají křídla, protože (CGI rozpočet) degenerace. 

Podle Netflixu jsou Winx doporučené od 16 let, za to může i jistá tónová nevyhraněnost (jedna či dvě brutálnější scény na epizody, občasné sexuální vtipy), ale podle mě se ten rating míjí s hlavní cílovou skupinou, kterou si představuji spíše kolem čtrnácti.

Seriál má předvídatelnou a rádoby temnou estetiku, která naprosto pozbyla adolescentní glamour třpytkovitost animáku. Víly nepůsobí jako postavy z jiného světa formovány odlišnou kulturou, scénář se spoléhá na to, že vám podstatné věci řekne, místo aby je ukázal. A minimálně v úvodu se mi zdálo, že mezi hrdinkami panuje nedostatek přátelské chemie. Čeho ovšem dostatek je, to jsou laciné hlášky. 

Winx jsou poruchovější než křídla Ikarova. A jejich pádu nepředchází vzlétnutí do výše. Nový seriál Netflixu se totiž ani na okamžik neodpoutal od země.