Chloe Sevigny je ta, co prováděla důkladnou felaci Vincenta Galla v The Brown Bunny. James D’arcy je takový kapesní Bradley Cooper, nevýrazný, ale poměrně slušný třeba v Atlasu mraků nebo Hitchcockovi. A kariéry těchto dvou „relativně známých“ persón se protínají… v dalším z mnoha remaků severského detektivního projektu. Those Who Kill neboli Ti, co vraždí, není dvakrát zábavná věc ani v originálu. Nemá emocionální působivost Vraždy, není zvraty prošpikovaným thrillerem jako Most. A pilotní díl verze americké televize A&E nenabízí vlastně ani jeden důvod, proč opustit své oblíbené kriminálky a zavrtat se právě do ulic Pittsburghu.

Those Who Kill má dvě achillovky. Postavy a originalitu. Catherine Jensen (Sevigny) je policistka, samotářka. Nehezká, bezdětná, co prošvihla mládí v chlapské práci. Uf. Zas a znova. Thomas Schaeffer (James D’arcy) je mistr kriminologie, učitel na vejšce, expert na sériové vrahy a maličko úchyl. A kdybychom s vámi seděli v hospodě, spíše bychom vám ho popsali jako nevýraznou kopii Willa Grahama z Hannibala. Oba už jako bychom někde viděli, navíc v zajímavějším podání. Ona je drsná policistka, on dokáže z domova podle pár fotek odhalit celý případ a udělá sám veškerou policejní práci. Schaeffer je prostě další nezajímavý génius. Je to ten typ, co sedí nad fotkou poloshnilého těla a procedí větu typu „mrtvola byla zahradnice, protože má otlačený palec a ukazováček pravé ruky od toho, jak neustále třímala zahradnické nůžky“. Bez vtipu. Bez nápadu. Bez zábavy.

Those Who Kill nemá rozsáhlý příběh velký jednu sezónu. Jensen s Schaefferem totiž budou chytat sériové vrahy díl od dílu, což nutí autory jednat poněkud zkratkovitě. V pilotních pětačtyřiceti minutách nám tvůrci stihnou představit obě postavy, ukázat úchyla, co mumifikuje ženy v jakési kovové rakvi a představit nám řadu policejních chyb. Vrah se promenuje po nemocnici a zabíjí svědkyni. Oba hrdinové se při dopadení padoucha přihlouple nechají odzbrojit (v případě Jensenové dokonce zavřít do té rakve). Tvůrcům se neobyčejně zadařilo do tři čtvrtě hodiny naprat hromady klišé kriminálek na jedno použití. Přitom nenabízí nic ryze svého, co by Those Who Kill odlišilo od toho pekelného počtu žánrových konkurentů. Není děsivé a vizuálně vypiplané jako Hannibal. Není temné a emočně nabité jako The Killing. Je beztvaré. Analogii hledáme někde u The Following a to už je sama o sobě výhrůžka par excellence.

Je tedy Those Who Kill v něčem dobrý? Ale tak pochopitelně, ona je to v zásadě taková svižná kriminálka vhodná k odpočinku, ze které bychom ještě před deseti lety byli úplně paf. Něco nám však napovídá, že podobné záměry A&E s projektem nemělo. Prozrazuje to několik docela působivých momentů, z nichž nám přejela po zádech salva příjemného mrazu. Bohužel se však autorům nedaří držet laťku. Mají pár prima záběrů, prokládají je však banálními dialogy a příliš silným objemem náhod a nesrovnalostí. Vzpomeňte si prostě na všechno, co vás na generických kriminálkách štve. Většinu tady najdete. Včetně komických krutopřísných policejních šéfů, kteří rádi prudí hlavní postavu, leč proto nemají elementární důvody. Chyběl jen alkoholismus a dítě s astmatem. Ale nebojíme se. Ono to přijde.

PS: Nenechte se zmást Carnahanem na režijní židličce. Ani náznak prima překvapivého akčního střihu tu nenajdete.