Tudorovci svým způsobem navazují na Řím (mají s ním společných i několik režisérů). Podobně velkorysý rozpočet a maximální péče, což naznačuje i jméno tvůrce - Michael Hirst má na svědomí scénáře ke Královně Alžbětě i Zlatému věku, takže je v dobových filmech jako doma. Fanoušky historie by však mohlo zarazit, že zatímco na obrazech jsou Tudorovci většinou obtloustlí, zarostlí trpaslíci, ve filmech je hrají samí sexy lidé. Popcornizace slavného rodu je ovšem příjemná na pohled (zejména ten dámský), protože v hlavní roli se objevuje Jonathan Rhys-Meyers, na kterého se lepí půvabné děvečky, dcery diplomatických návštěv a sem tam i mladičké vdovy (tady si přijdou na své i pánové). A že je Jindřich sexuálně aktivní až hanba. Občas sice narazí na nějakou nepřístupnou dračici, ale o to veseleji pak v komnatách bývá. Prim ale hrají politické čachry, inscenované především Wolseyem (skvělý Sam Neill) nebo Jindřichovými kamarády, kterým šlechtický titul předurčuje spoustu výhod. Ať už je to bezhlavé pobíhání po kolbištích nebo osnování revolucí, které by je mohly dostat až ke královské koruně. Jindřich ale není žádný trouba a má pod čepicí. I když jí většinou na sobě nemá. Většinou na sobě vlastně nemá vůbec nic.

Ale konec vtipů, Tudorovci sice občas připomínají Beverly Hills 90210 a s historickými fakty zacházejí velmi volně, herecké výkony a svižně sepsané a zrežírované epizody vám však vynahradí všechny šrámy ohledně věrohodnosti zápletek. Seriál vás do sebe jednoduše vtáhne a pak už si to klidně můžete vykládat jako alternativní realitu, na kterou se moc příjemně koukám. Obyčejně nad historickými tématy ohrnuji nos, ale tohle je tak trochu jako Příběh rytíře, panáci v divných ohozech poskakující do rytmu MTV.